Režie:
Martin FričKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Dalibor C. VačkářHrají:
Jiřina Bohdalová, Vlasta Matulová, Rudolf Deyl ml., Jiří Sovák, Radoslav Brzobohatý, Jan Tříska, Martin Růžek, Josef Větrovec, Jaroslav Mareš (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Myšlenka na svobodu je sladká, vzpoury však mívají hořké konce... Koncem května 1918 se do rumburských kasáren vracejí vojáci z ruského zajetí. Je mezi nimi i Franta Noha, bývalý cirkusový artista. Vojáci i oficíři si vycházejí povyrazit do vinárny U růže, kde je největší atrakcí pěkně vyvinutá zpěvačka a tanečnice Tonka. V kasárnách však panuje tradiční rakouský dril. Vojáci jsou čím dál nespokojenější. Pohár jejich trpělivosti přeteče, když se dozvědí, že mají jít znovu na frontu. Navrátilci z Ruska, ovlivnění tamější Říjnovou revolucí, vědí, jak si počínat. Obsadí četnickou stanici, poštu i nádraží. Vinou neukázněného vojína však jejich vzpoura ústí do tragického konce. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Pozdní Fričův snímek z konce první světové války mě pokaždé překvapí svou uměřeností a koncentrací, přes něž se režisérovi podařilo vykreslit charaktery všech postav tak bohatě, jako by každý ze zúčastněných byl tím ústředním hrdinou, o jehož život se hraje především. Každý, přesně zasazený do setmělého panoptika konce války, která do poslední chvíle nepřestává stravovat lidské životy, s sebou do zkázonosného víru stahuje celou svou životní zkušenost, všechna svá pouta, všechny sny a veškeré své lpění na – dávno ztracené – svobodě, jejímiž zlomky ozařuje tmu, která se před ním rozprostírá. Přes heroismus některých osobních povstání, která v celém praporu rozdmýchají vzpouru, plane skutečná vůle k životu jen z Tonky: v této jen zdánlivě jednoduché kabaretní zpěvačce se střádá jiná válečná bolest, než jakou znají (ostatní) vojáci, a proto také utíká ze „své“ fronty – a proto se také nakonec vzbouří proti nespravedlnosti s takovou samozřejmostí a bezelstností, až to vyráží dech. Její revolta, zmarněná jako ta předešlá, ale jí tragičtější, promlouvá adresně ke každému divákovi a vtahuje každého do boje, nechávajíc jej poznat, že ani on nežije v míru, ale jen v příměří. ()
Příběh jednoho pluku a vzpoury v roce 1918 inspirovaný skutečnou událostí si zaslouží pozornost hlavně pro svoje vlastenectví a pozdvihnutí našeho neomaleného češství. Tento námět kdyby dnes dostalo jakékoliv zahraniční studio, vytvořilo by nervy drásající akční a citové dílo. V české produkci však byla natočena estrádní velmi jednoduchá podívaná, která však není nejhorší a řekl bych, že je zcela zbytečně dosti přehlížena. Režisér Martin Frič tu opět prokázal svůj talent pro odlehčený žánr, ale nutno uznat, že se velmi držel na uzdě a natočil snímek který má spád, silné momenty, úžasné válečné scény u kterých je škoda že jsou tak krátké, plejádu českých herců své doby a ryze české myšlenky. Zvolané přání vojína Nohy v podání Rudolfa Deyla na konci příběhu se stal takřka nadčasovým. I jeho rozhovor ve vlaku s vojínem Kovalem, kterého si zahrál Martin Růžek, vede k zamyšlení. Dramatický příběh je tedy značně uvolněný a v určitých místech reálně nepředstavitelný, ale i tak se jedná o naprosto úžasný snímek, jaký byl na toto téma v Československé kinematografii kdy natočen. ()
„My jsme si i ty blanické rytíře vymysleli, abychom pro svoji svobodu nemuseli sami nic udělat.“ Až do teď jsem měl tento film spojený s ukázkou, v níž rozjásaná Jiřinka Bohdalova zpívá, jak na nějaké estrádě, píseň „Když jsme byli v Itálii“. Po shlédnutí celého filmu však musím říct, že jde o velmi zajímavý mix „sladkého s hořkým“. I v samotném závěru Tonka v jednom okamžiku zvesela zpívá „Točte se pardálové, točte se zvesela“, aby se mžiku její výraz v tváři zcela změnil, když jen nevěřícně říká „to snad není možné“. Té rozjásané vojenské (často pochodové) hudby mi tedy ve filmu místy přišlo až zbytečně moc, přičemž třeba v samotném závěru, když začne hrát ještě ve chvíli, kdy je chudák Tonka na poli konfrontována s výstřely popravčí čety, to působí trošku jako „pěst na oko“. Ale asi to byl autorský záměr. Ve filmu podle skutečné události každopádně zaznívají i poměrně hodně zajímavé myšlenky včetně třeba citací ze Zjevení Janova z úst Radoslava Brzobohatého. Jeho postava kaprála, muže jež se už bojí jen toho, aby “lidi nepřestali být lidmi,“ patří mezi ty nejvýraznější z celého filmu. Ale i R.Deyl ml. coby bývalý cirkusový artista Franta Noha je místy vysloveně roztomilý. V kombinaci se samotnou Jiřinkou, pro kterou tahle role bezpochyby znamenala zásadní zlom v její kariéře, nelze než hodnotit tento film (minimálně) čtyřmi hvězdičkami. ()
Tomuto snímku se nedá upřít velká snaha o kvalitní film, přestože scénář byl zajímavý, bohužel se tak nestalo. Herci kvalitní byli, což o to, ale co dělali kostyméři a maskéři, to netuším. Celou dobu z filmu tak okatě čišela šedesátá léta, což by v případě soudobého filmu nebyl problém, ale když se zamyslíme nad tím, že měla být dokumentována doba první světové války (kterou bohužel nepřipomínalo vůbec nic - co měla znamenat silně nalíčená Bohdalová, ve stylu šedesátých let - aneb výrazné řasy a hrubé linky bez ohledu na rámec filmu) zůstane pouhá touha po dobrém filmu, která však nedošla naplnění. Je to opravdu škoda, protože zde vystupovali kvalitní herci (Bohdalová skvělá - avšak nevím, zda by zrovna ona v reálu byl v popředí zájmu mužů, možná více by zde zabodovala Květa Fialová, která ve stejném roce zahrála famózně Tornádo Lou v Limonádovém Joe, do role lehčí ženy by se hodila určitě více). Takže z filmu čiší pouze průměr...i když potencionál byl původně veliký... ()
Jakékoliv filmy, které se odehrávají v době první světové války a mají patřičnou výpravu si vždy najdou cestu k mému zalíbení se do nich. Obvzláště to platí o českých filmech. Dramatický příběh odehrávající se v poslední rok války k nim patří. Film vypráví o jedné vzpouře českých vojáků, která se nakonec nesetkala s úspěchem. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (6)
- Scenárista Jiří Procházka se inspiroval skutečnou historickou událostí, a to vzpourou, k níž došlo na konci 1. světové války u sedmého pěšího pluku rakousko-uherské armády v Rumburku. (Terva)
- Natáčení probíhalo převážně v Rumburku. (ČSFD)
- Při vymýšlení názvu filmu se tvůrci inspirovali z Bible, ze Zjevení Janova, části osmé: „Když zatroubil třetí anděl, spadla z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň a padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk.“ (kriplozoik)
Reklama