Stejná srdce

Upřímně řečeno, „teplejší“ film jsem asi ještě neviděl. Hlavně ten rozjezd je v tomto ohledu výrazný, ve druhé půlce už film drtí diváka bezprostředním pohledem na marný boj s neporazitelným virem. Asi nejvíc mě dostala scéna s nežádoucím tělem a závěrečné listování novými vizitkami do „sbírky“. Julia Roberts mnohem lepší v Blízko od sebe (ale bylo to hodně dáno i rolí trochu podivné doktorky), Jim Parsons přesvědčivý jen v některých polohách (pořád v něm vidím někoho jiného…). Herecky tak vládnou Mark Ruffalo (jak jinak), Matt Bomer (klobouk dolů, jak zhubnul) a Taylor Kitsch (ten se mi líbí čím dál více, věštím mu hodně slibnou budoucnost). (08.10.2014)

Zaujímavý pohľad na kontroverznú tému rozpútania AIDS v USA v 80. rokoch minulého storočia a americkou vládou počiatočné ignorovanie a neliečenie tejto choroby, ktorá sa rozhodne netýka, ani nevznikla kvôli homosexuálom ako si ešte aj dnes dokážu poniektorí myslieť. Dnes už vieme, že na jej následky zomrelo niekoľko miliónov ľudí, od chlapov po ženy bez rozdielu orientácie, od kozmopolitnej Ameriku po rurálnu Afriku. Normal Heart obsahuje takmer všetko čo by v súčasnosti mal mať podobný film z takéhoto prostredia pojednávajúci práve o tejto téme. Je spracovaný veľmi decentne, bez akéhokoľvek gýču, bez akéhokoľvek prvoplánového emočného vydierania alebo zbytočného tlačenia na pílu. Decentne, rozumne, s citom, bez zbytočnej kontroverzie ponúkne veľmi civilný pohľad na udalosi. Vznikla tak úprimná dráma a doslovný herecký koncert všetkých zúčastnených. Priam excelentné herecký výkony pre mnohých v netradičných úlohách podali všetci do jedného. Či je to vynikajúci Mark Ruffalo, ktorý dáva hravo zabudnúť na svojho Hulka, skvelý, menej známy Matt Bomer v úlohe Ruffalovho priateľa, ktorý musel prejsť rapídnou fyzickou premenou a stvárniť aj chorobu ubitého, na kosť vychudnutého mladíka alebo pre mňa jedno z najväčších prekvapení v podobe Taylora Kitscha, u ktorého by som po jeho akčných úlohách nikdy nepovedal, že dokáže uhrať aj podobnú postavu. Tradične skvelá Julia Roberts si následne úlohu priam užíva. Režisér sa navyše nevyhýba ani zobrazeniu na pohľad nie práve príjemných príznakov choroby a následné trápenia, avšak ani sexuálnym výjavom, ktoré jednoducho k životu patria, ale zbytočne to s nimi nepreháňa, ani sa nesnaží poburovať. Normal Heart má však problém s tým, že si na seba zobral až príliš veľké sústo. Snaží sa totiž otvárať až priveľa tém súčasne, od prepuknutia choroby samotnej v USA, cez politické ignorovanie problému, až po kritiku vtedajšej homofóbnej spoločnosti, do toho sa navyše primiešavajú rôzne vzťahy medzi značným počtom postáv. Napriek vyše dvoj hodinovej stopáži sa ale nie všetky darí dostatočne rozpracovať a k mnohým film nezaujme ani jasné stanovisko. Navyše občas pôsobí dosť oklieštene a problémy priveľmi individualizuje a sústreďuje na okruh vybranej vzorky postáv bez ponúknutia globálnejšieho pohľadu na problém. Síce s drobnými muchami, stále sa však jedná o tradičnú prvotriednu produkciu z dielne HBO a tie queer filmy začínajú byť nejako podivne kvalitné. Minulý rok tu bola výborná lesbická Blue Is The Warmest Color, tento rok zase pútavé Normal Heart. CELKOVO: 4* (8/10) (05.09.2014)

[MFF Karlovy Vary 2014] Nepamatuju si, kdy naposled mě v kině film tak dostal. Přes dvě hodiny jsem seděla, skoro nedejchala a hlavně jsem se snažila nebrečet. A když jsem se podívala vedle sebe, tak i ten dvoumetrovej namakanej chlápek držel v ruce kapesník a utíral si oči. Možná je to tím, že jsme měli možnost to vidět na velkym plátně, a to je přece jen trochu jiný než na notebooku. Nicméně pro mě rozhodně nezapomenutelnej filmovej zážitek... Ačkoliv nemám ráda Julii Roberts, tak v tomhle filmu byla perfektní stejně jako všichni ostatní herci. O AIDS jsem se nikdy nějak víc nezajímala, vlastně - po pravdě - ani jsem netušila, v jakejch letech epidemie propukla atp... O to víc pro mě byl tenhle snímek zajímavej. Asi bych už nebyla schopná se na něj znovu podívat, protože mě totálně psychicky vydeptal. Ale na druhou stranu, na takový filmy zkrátka člověk nezapomene. Naposledy jsem tenhle pocit měla u Kůže, kterou nosím. (10.07.2014)

Trošku nechápu ten název filmu, ale jinak jsem byla okouzlena. Když popisovali smrt Alberta, tak jsem gebila jak kdyby vzali tříletému děcku jeho nejmilejší hračku... do tohoto okamžiku jsem nebrečela, ale od něj v podstatě v kuse. Bylo mi jasné, že další den po probuzení budu mít totálně opuchlé oči a taky že jo:) Protože takhle moc jsem už hooodně dlouho u žádného snímku nebrečela. Jasné slzu jsem uronila u řady, brečela jsem taky už u pár, ale tak, že bych se pláčem zalykala a málem dusila se mi snad ještě nestalo, teda alespoň si nevybavím. A to prostě o něčem svědčí. O čem? Že si to zaslouží 5*. Skvělé herecké obsazení (mile mě překvapila řada z nich, že se tu objevili jako Matt Bomer pro mě známý především z Chucka, J. Groff z Glee a J. Parson - no hádejte, odkud toho znám...) a výkony herců, příběhy, vztahy.. jednoduše řečeno vše a vůbec mi nevadilo, že to až moc hraje na city diváka. Nemám, co bych víc dodala, snad jen to, že zrovna Ruffalo mě překvapil, jak přesvědčivě dokázal hrát gaye. Jo a J. Roberts tu hrála pěkně protivnou osobu, kterou ji stejně shledávám tak jak tak ve všech filmech, takže se to s ní dalo vydržet, když ukázala pravou tvář. P.S. V záběru 00,45,21 můžete vidět zpocené kruhy pod paží Ruffala. (25.08.2014)

Ryan Murphy dokázal natočit další skvělé dílo, tentokrát o AIDS. A jako každý film, který se zabývá tímto tématem, bylo těžké vůbec tento film sledovat. Hodně depresivní zážitek, kterému kralují herecké výkony, každý jeden z herců je výborný. Nejlepší scéna byla ta, ve které Emma (Julia Roberts) vybuchla, výborný výkon! Očekávám zde hodně nominací na Emmy a nutno říct, že zasloužených. (27.05.2014)