Stejná srdce

To si zas jednou v produkci HBO natočili instruktážní snímek o tom, jak to gayové měli těžké, jak je nikdo nechápal a všichni byli proti nim. Ještěže trochu ubrousili hrany povinně motivačnímu filmu tím, že ukázali, jak ani gay komunita není jednotná. Přesto ale všichni zde vystupující gayové jsou kladné postavy, jen s nějakým tím drobným charakterovým nedostatkem, zatímco nejméně dobrá polovina hetero jsou podrazáci, licoměrníci, homofobové a často také nepřiznaní gayové. ____ OK. Na začátku 80. tých let byl postoj ke queer komunitě jiný než dnes, v tomhle ohledu se přístup změnil a zlepšil rychle a radikálně, přesto bych ale uvítala, kdyby film nebyl tak černobílý, prvoplánový a vůbec nepůsobil jako učebnice pro gay aktivisty. Ztrácí tím totiž na přesvědčivosti. ___ Jediné, co mě na tomhle nijak překvapivém snímku dostalo, byl herecký projev Jima Parsonse, který dokázal dodat stydlivému úředníčkovi, typické nenápadné úřednické kryse, odhodlání, pevný postoj v rozbouřených časech a dokonce i neokázalé hrdinství. /6. 6. 14./ (06.06.2014)

Celkově tuhle gay problematiku moc nemusím. Myslím, že po shlédnutí tohohle dramatu jsem poněkud myšlení přehodnotila. Ať chcete či ne, to si nevyberete, pokud se tak narodíte a musíte s tím žít. Počátek AIDS v Americe, kdy nikdo nevěděl nic. Počátek výzkumu, který vedla invalidní lékařka, riskující u toho svůj život.Totální ignorance ze strany vyšších míst, sahajících až do problému vlády. A lidi padali jako mouchy...láska může být. její definici si lze přečíst v bibli- Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne." 1 Kor 13,1-8 Někdy se liší v překladu, ale význam je stejný. Jen jedna věc jiná. Homosexuálům tahle slova určena nebyla, byli odsouzeni mimo boží milosrdenství. ale já nejsem věřící. Shlédla jsem film o lásce, boji ducha i těla, touze žít normální život, nebýt gaunerem a žít jako ostatní, i za cenu odvržení a vyhlídkou na smrt.Herecké výkony mě dojaly, krom skvělého Marka Ruffala a mého oblíbeného Taylora Kitsche, lze je pozorovat u všech ostatních. Chůze, gesta, jemné, neokázalé a přece jiné .Zasloužené čtyři hvězdy. (06.10.2015)

Divíte se mému hodnocení? Čekali jste po klubu poslední naděje ode mě další odpad? No já po pravdě taky i když to není tím, že bych byl zaujatej. Řiťošukové jsou mi totiž totálně buřt. Nějak mě nedojímá kolik jich zdechlo na AIDS když si to zavinili sami, ale tohle není úplná sračka a nesnaží se až tak za každou cenu hrát na city jako Klub poslední naděje. zaujala mě tady ta dokumentární forma jak ukazují počátek nemoci její postupný šíření až do gigantických rozměrů. Ke konci už sice dost nuda, ale odpad to tentokrát nebude.40% (23.06.2014)

Od Ryana Murphyho, který léta bořil na televizních obrazovkách společenská tabu (Nip / Tuck) a experimentoval s filmovou formou a stylem v žánrově rozličných seriálových projektech (AHS, Glee, The New Normal), bych tak konvenční a vykalkulovaný kus nečekal. Film obsahuje několik explicitně působivých scén průběhu nemoci a následné smrti na druhé straně otevírá několik témat najednou (nemoc sama, politické machinace, homofobie, morální vina ad.) ale zpracovává je povrchově leckdy bez jasného autorského stanoviska. V rámci mizanscény je film navíc úsměvně ahistorický (především co se týká kostýmovaní, masek či účesů), což sice dělá film módnějším a mužská těla atraktivnějšími avšak ne zcela to souzní s agitačním a sociálně kritickým zaměřením filmu. Po herecké stránce je film bravurní, vyjma hlavního hrdiny jsou ale ostatní postavy až trestuhodně jednorozměrné a přesně typově vykonstruované. Díky obsazení zásadních gay ikon současnosti lze film vnímat jako generačně důležitý (HBO ho tak vlastně i propaguje), nicméně jaký je jeho skutečný osvětový charakter a do jaké míry povzbuzuje / vyvrací předsudky proti LGBT lidem by vydalo na širší studii. (17.07.2014)

Proti homosexuálům vůbec nic nemám. Vážně ne. A když někomu řeknu "ty buzerante!", tak to pochopitelně myslím jako urážku, rozhodně mu tím nesděluji smutnou životní pravdu, díky které přijde o práci, zruší si předplatné měsíčníku Bobři všeho druhu, umlátí přítelkyni análním kolíkem a začne agilně obsluhovat pánské řitní věnce. Já osobně preferuji spíše osoby s kundami, leč musím kriticky konstatovat, že jejich lovení je poslední dobou veskrze náročné. Moje poslední dívka, se kterou jsme se bezmezně milovali, mi uhranula hned z první, a to převážně svýma blankytnýma očima, plnými brunátnými rty a okázalými tvářemi, jež byly nesouměrně posety křiklavými ruměnci. Byla úžasný, nevinný, subtilní andílek. Ale musel jsem o její lůno bojovat déle, než by mi bylo milé, neboť její přátelé ze mě nebyli příliš nadšení a také byla často proti své vůli držená doma jen kvůli tomu, abychom se nemohli vídat. Byla to prostě intenzivní, neutuchající smršť nepřízně, jež dramaticky sabotovala naši mladou lásku. Nakonec mi však šla naděje vstříc náruči a já sehnal ideální štípačky na plot, pásku na koberce, paralyzér a dvě plata rohypnolu, takže všechno dobře dopadlo. Na můj vkus byla sice krapítko postarší a zhýralejší, nicméně i když jí bylo sedm, tak vypadala na čtyři, čili pohoda. Někdy si však říkám, jestli mi ta námaha stojí za to. Kopat každý týden na zahradě hluboké mělké hrobečky, no nevím. Jasně, ty jahody, které na nich pěstuji, nikdy nebyly chutnější, ale stejně. Někdy prostě přemýšlím nad tím, že bych se dobrovolně překvalifikoval na kokotí vjezdovnu. Na druhou stranu, třeba buzna už jsem a ani o tom nevím. Prostě jsem ještě nikdy nenarazil na anál nějakého překrásného fešáckého chlapce, který bych chtěl okamžitě a klidně i na sucho vymrdat. A není se čemu divit, moc pánské prdele nezkoumám, neboť z té trošky nahých řití, co jsem kdy viděl, se mi žádná nijak zvlášť nelíbila, vesměs mi vždycky akorát tak zkazily den. Ale nepochybně existuje celá řada mladých, pevných, precizně zaoblených zadků sladkých pytlonosičů, u kterých bych si již při prvním nesměle letmém pohlédnutí řekl: "Jop, tak tuhle prdel chci okamžitě vyprcat! Pusťte mě k němu, ať mu můžu do tý kakaový lahody zašroubovat stožár! No nic, od týhle chvíle bude můj čurák bydlet u něj v prdeli a nastěhuje se tam s koulema až po kořen!". Takže kdoví. Někde tam venku bezpochyby pochodují chlapci s péry a anály, jejichž strupovité povrchy bych tuze rád namasíroval svým mrštným jazýčkem za použití speciální techniky Krouživý orel, nicméně jsem ještě nenarazil na ten pravý čokoládový homotunel. Jednou ten den snad přijde, avšak do té doby milerád zůstanu u žen, fenek, dětí a vysavačů. (24.11.2014)