Stejná srdce

Chci zůstat nohama na zemi. Chci zůstat necynický a zároveň objektivní. Ale to co se odehrává ve snímku Normal Heart si bohužel o cynickou až vulgární reakcí prosí na kolenou. 10 malých teploušků a postupně odpadají. Ten, co za to nemůže dostat Gayskara, protože se jedná o tv film, ale Zlatý gaybuz ho neminul, ten hlavní rozněžněný Hulk, dostane vztek na ignoraci gaypidemie a stane se z něho mediální štvanec, nenáviděný jak ze strany heteráčů tak buzen. To je v kostce s flitrama, to co se v dvouhodinovém snímku stane. Bohužel všechny atributy, které měli být neutrální, jsou buzní. A podle mě je to naschvál takhle nenaléhavě okaté. A nefunguje to. Mimo pár hereckých výkonů, je snímek spíš legrační, než objevný a klišé zapuzující. (02.02.2015)

[MFF Karlovy Vary 2014] Nepamatuju si, kdy naposled mě v kině film tak dostal. Přes dvě hodiny jsem seděla, skoro nedejchala a hlavně jsem se snažila nebrečet. A když jsem se podívala vedle sebe, tak i ten dvoumetrovej namakanej chlápek držel v ruce kapesník a utíral si oči. Možná je to tím, že jsme měli možnost to vidět na velkym plátně, a to je přece jen trochu jiný než na notebooku. Nicméně pro mě rozhodně nezapomenutelnej filmovej zážitek... Ačkoliv nemám ráda Julii Roberts, tak v tomhle filmu byla perfektní stejně jako všichni ostatní herci. O AIDS jsem se nikdy nějak víc nezajímala, vlastně - po pravdě - ani jsem netušila, v jakejch letech epidemie propukla atp... O to víc pro mě byl tenhle snímek zajímavej. Asi bych už nebyla schopná se na něj znovu podívat, protože mě totálně psychicky vydeptal. Ale na druhou stranu, na takový filmy zkrátka člověk nezapomene. Naposledy jsem tenhle pocit měla u Kůže, kterou nosím. (10.07.2014)

Výborný film, HBO a Brad Pitt se zase jednou trefili do černého. Snímek natočený ke 30. výročí diagnostikování nemoci AIDS je emotivní, nervydrásající, nicméně citově nevydírá. Narozdíl od stylizovanější minisérie Andělé v Americe pojednávající o stejném tématu (a taktéž natočené podle divadelní hry) je The Normal Heart civilnější a uměřenější, ale nikdy nesklouzne k lacinému moralizování. Po herecké stránce naprosto bez chyby, všichni tu předvádějí bez debat skvělé výkony, hlavně Mark Ruffalo a k mému nadšenému překvapení Taylor Kitsch (nejlepší herecký výkon jeho kariéry); velký potlesk si zaslouží Julia Roberts (po filmu Na dotek zase jednou skvělá civilně pojatá role) a také Matt Bomer jako Ruffalův přítel. Velký podíl na divácké depresi má skladatel Cliff Martinez, hlavně po čas závěrečných titulků. Ačkoliv snímek může budit zdání "pouhého" zobrazení tehdejší doby nepříznivé k LGBT komunitě, má co říci i v dnešní době, kdy se lidé viru HIV bohužel přestali bát. (02.06.2014)

Neveselá sonda do doby, kdy se začalo šířit AIDS, sleduje především osudy skupinky lidí, kteří se rozhodnou s tím něco udělat, ale neustále jsou jim házeny klacky pod nohy, respektive většinová populace nemoc ignoruje, protože má dojem, že se jí to netýká. Moralizování je tak akorát, aby to nebylo otravné, atmosféra je hodně sugestivní, některé momenty jsou srdceryvné, hudba působivá a herecké výkony skvělé. HBO se opět vytáhlo. (02.06.2014)

Proti homosexuálům vůbec nic nemám. Vážně ne. A když někomu řeknu "ty buzerante!", tak to pochopitelně myslím jako urážku, rozhodně mu tím nesděluji smutnou životní pravdu, díky které přijde o práci, zruší si předplatné měsíčníku Bobři všeho druhu, umlátí přítelkyni análním kolíkem a začne agilně obsluhovat pánské řitní věnce. Já osobně preferuji spíše osoby s kundami, leč musím kriticky konstatovat, že jejich lovení je poslední dobou veskrze náročné. Moje poslední dívka, se kterou jsme se bezmezně milovali, mi uhranula hned z první, a to převážně svýma blankytnýma očima, plnými brunátnými rty a okázalými tvářemi, jež byly nesouměrně posety křiklavými ruměnci. Byla úžasný, nevinný, subtilní andílek. Ale musel jsem o její lůno bojovat déle, než by mi bylo milé, neboť její přátelé ze mě nebyli příliš nadšení a také byla často proti své vůli držená doma jen kvůli tomu, abychom se nemohli vídat. Byla to prostě intenzivní, neutuchající smršť nepřízně, jež dramaticky sabotovala naši mladou lásku. Nakonec mi však šla naděje vstříc náruči a já sehnal ideální štípačky na plot, pásku na koberce, paralyzér a dvě plata rohypnolu, takže všechno dobře dopadlo. Na můj vkus byla sice krapítko postarší a zhýralejší, nicméně i když jí bylo sedm, tak vypadala na čtyři, čili pohoda. Někdy si však říkám, jestli mi ta námaha stojí za to. Kopat každý týden na zahradě hluboké mělké hrobečky, no nevím. Jasně, ty jahody, které na nich pěstuji, nikdy nebyly chutnější, ale stejně. Někdy prostě přemýšlím nad tím, že bych se dobrovolně překvalifikoval na kokotí vjezdovnu. Na druhou stranu, třeba buzna už jsem a ani o tom nevím. Prostě jsem ještě nikdy nenarazil na anál nějakého překrásného fešáckého chlapce, který bych chtěl okamžitě a klidně i na sucho vymrdat. A není se čemu divit, moc pánské prdele nezkoumám, neboť z té trošky nahých řití, co jsem kdy viděl, se mi žádná nijak zvlášť nelíbila, vesměs mi vždycky akorát tak zkazily den. Ale nepochybně existuje celá řada mladých, pevných, precizně zaoblených zadků sladkých pytlonosičů, u kterých bych si již při prvním nesměle letmém pohlédnutí řekl: "Jop, tak tuhle prdel chci okamžitě vyprcat! Pusťte mě k němu, ať mu můžu do tý kakaový lahody zašroubovat stožár! No nic, od týhle chvíle bude můj čurák bydlet u něj v prdeli a nastěhuje se tam s koulema až po kořen!". Takže kdoví. Někde tam venku bezpochyby pochodují chlapci s péry a anály, jejichž strupovité povrchy bych tuze rád namasíroval svým mrštným jazýčkem za použití speciální techniky Krouživý orel, nicméně jsem ještě nenarazil na ten pravý čokoládový homotunel. Jednou ten den snad přijde, avšak do té doby milerád zůstanu u žen, fenek, dětí a vysavačů. (24.11.2014)