Hra na zajíčka

Roztěkané, bez myšlenky, bez vývoje, zato s otravně zacyklovaným opakováním scén. Nefunkčí a zbytečně dlouhé záběry o ničem střídá BDSM, ovšem nenápadité, navíc zprasené naspeedovaným střihem. Je zde spousta scén s informativní hodnotou téměř nula - jako by se člověk letící na sedačce roztočeného kolotoče pokoušel přečíst si noviny pohozené dole na zemi. Nářezová muzika a kakofonie psycho-zvuků a ruchů jsou fajn, všemi barvami hýřící, což ale moc neladí s černobílým snímkem (dtto drogy, ty přece taky nezpůsobují černobílé vidění světa, naopak ještě barevnější). A opakované záběry téhož děje? Čeho je moc... Když vyleze úchylný dědek s nabroušenou kudlou z kabiny náklaďáku a jde dozadu do své truck-torture-chamber a to ..., a to ..., a to ..., a to ..., a to celé se opakuje snad patnáctkrát, než tam konečně dojde a vleze dovnitř, tak to mě nijak nevystraší, jen neskutečně nasere. Navíc „zajíček“ Rodleen Getsic (hlavní role, námět, produkce, kostýmy), ta mě moc nepřesvědčila. Nevěřil jsem jí ani jediné Jauvajs!, natož Let me out! nebo Help! Viz oficiální text distributora: „Tvůrci natáčení pojali coby iniciační masochistický zážitek, takže vysoce estetizované dílo vzniklo jako záznam reálného týrání, jemuž se dobrovolně podrobila hlavní aktérka.“ Aha... Čili iniciace masochistky? A to mě má jako šokovat? Ani náhodou. Ty dvě hvězdy jsou jen a jen pro Norwooda Fishera. Za to, s jakým gustem toho saďoura zahrál. To bylo přímo na Agony Oscara! :-) Ovšem pokud to nehrál, tak na hospitalizaci (a hodně silné prášky). (04.12.2013)

Ono to šílené je, o tom žádná. Pokud vás baví se hodinu dívat na to, jak lidské tělo trpí, prosím, klidně se na to dívejte. Já jsem z toho ale nic moc neměl a nejsem si ani jistý, jestli tvůrcům šlo skutečně jen o to, aby šokovali, anebo se o nějakou psychologickou hloubku snažili. Ta zde není, jen na diváka se přenáší ona psychadeličnost, která je skutečně tíživá, ale mám pocit, že toho by šlo docílit i méně efektní cestou a alespoň nějakým příběhem. (13.08.2014)

Skôr mi to pripomínalo do dôsledkov nedotiahnutý prvý či druhý diel japonskej série Pokusná osoba (Za ginipiggu) ako v komentároch viackrát spomenutý Srbský film (Srpski film). Jednak dejom, ktorého ústrednou a jedinou témou je utrpenie pri mučení a tiež snahou o experimentálne spracovanie - neobvyklé uhly kamerových pohľadov, rozostrené zábery, halucinačné spomienky na obdobnú tortúru v minulosti, použitie masiek, hardcorový a noisový hudobný podmaz, absencia deja s výnimkou úvodných minút. No tie boli tiež len o tom, že hlavná hrdinka postupovala istý druh mučení a útrpného života aj ako drogovo závislá narkomanka. Nič to nemení na fakte, že film môže skvelo poslúžiť predovšetkým ako náhradná terapia pre reálnych sadistov a sadistických narkomanov (obzvlášť čmuchačov lepidla). Ak aspoň jeden z nich vďaka Hre na zajačika vynechal reálne násilie, potom mal film zmysel. (16.08.2020)

Po Srbském filmu přichází další nechutnost. Tentokrát se to odehrává v Americe a je to o mladé šlapce. Holka zažije v kamionu docela drsné mučení. Občas se to střídá i se záběry z předchozího mučení jiné holky. Opravdu se tam moc nemluví. A taky je to dost krátké. No co už, holka měla smůlu... Kamioňák byl docela hovado. "Pusťte mě ven!" (02.08.2015)

(Rádoby) umělecký nezávislý exploitation (nápověda: film je černobílý a hlavní postavou je prostitutka :-O) pro velmi okrajové publikum. Technicky dobře zvládnutý, znepokojivý, úchylný, nepříjemný na koukání, psychicky tíživý. Takže pokud patříte mezi diváky, kteří si myslí, že se jim bude líbit film, jehož děj se dá shrnout do věty "Ošklivý vousatý dědula unese sociální pracovnici, zavře ji do kamionu a zbytek stopáže ji týrá a mučí", pak se vám film nejspíš líbit bude... (13.02.2012)