Režie:
Martin FričKamera:
Otto HellerHrají:
Hugo Haas, Jiřina Štěpničková, Karel Hašler, Truda Grosslichtová, Theodor Pištěk, Jindřich Plachta, Jiří Plachý st., Ella Nollová, Václav Trégl (více)Obsahy(1)
Veselé příhody tří starých mládenců, jedné utajené manželky a potrhlého velitele ostrostřelců... Oslavou příchodu nového – dvacátého – století začíná rozmarná komedie podle stejnojmenné frašky Františka Ferdinanda Šamberka, jehož jméno je spojeno se zakladatelskou generací Národního divadla. Napsal na čtyřicet titulů oblíbených veseloher a největšího ohlasu zaznamenalo právě Jedenácté přikázání, příběh o utajené ženitbě zapřisáhlého starého mládence. Její humor i znamenitě řešená situační komika inspirovaly i filmaře. První verzi natočil v roce 1925 režisér Václav Kubásek podle silvestrovského představení Vinohradského divadla. Zvukovou verzi natočil o deset let později Martin Frič, na scénáři výtečné komedie se podílel E.A.Longen a Otakar Vávra. Hlavní roli c.k. notáře Voborského, který pro lásku ke sličné měšťanské dcerce zradí přísahu, že se nikdy neožení, hrál v obou přepisech Hugo Haas. Zatajovanou manželku pak ve Fričově adaptaci Jiřina Štěpničková, veselé kumpány Jindřich Plachta a Jiří Plachý, potrhlého ševce Václav Trégl a jeho energickou ženu Eližbětu Ella Nollová. (Česká televize)
(více)Recenze (58)
Pro mě osobně příjemné překvapení. Film jsem viděla poprvé teprve nedávno... A musím říct, že mě "humor a la Haas" opět nezklamal. Dokonce mi byla sympatická i postava ztvárněná J.Štěpničkovou, ačkoli tuto herečku v oblibě nemám. Tvůrci se výtečně poprali s vyobrazením doby přelomu století a na plátně to tak působí opravdu věrohodně. Příjemný hudební doprovod, nenáročná, o to však zábavnější zápletka, herecké obsazení, ... To se Martinu Fričovi opět něco povedlo. ()
„A hlavní věc, blázni se nesměj dráždit! Jenom né dráždit!“ Úvod byl vyloženě slabý, vítání 20. století nudilo. Ani po objevení „zloděje“ (aneb jak získat nevěstu snadno a rychle) se moc zábavy nekonalo. Ale čím bláznivější postupně film byl, tím se přidávalo i na humoru. A nakonec se z toho vyklubala docela zábavná crazy komedie. Haas vydávající svou manželku za dceru, převlékající se do ženských šatů a vymáhající si „satisfacky“ baví asi nejvíc, ale za zmínku stojí i nebohý „otec“ Plachta slaňující do ehm, bezedné propasti, rozdávačný „praděda“ Pištěk („Ale to nepadá na váhu teď!“) či asi ze všech nejpotrhlejší postava, Tréglův Bartoloměj Pecka (balancující na hranici vtipu a trapnosti). Když pominu hluchá místa (vede půlnoc zalitá měs…denním světlem), na ty slabší 4* to ještě bude. „Slavně tady přísaháme, že v mládenectví setrváme. Kdo však přísahu tu zruší, tomu uřežeme uši. Ostříháme fousy, vlasy, chodit bude bez příkrasy. Přísaháme tady krátce, kdo se ožení je zrádce. Nad tím zlomili jsme hůl, kdo se ožení, je…zrádce, jak jsem řek.“ ()
Snad je to mou hloupostí, snad je to jen tím, že jsem mnoho prvorepublikových a protektorátních komedií zhlédl v krátkém sledu, nicméně mi tato filmová období až na vzácné výjimky mnoho příjemných zážitků nepřinesla. Po asi třech filmech jsem dospěl k cynickému závěru, že správná komedie pro pamětníky nutně obsahuje nasledující prvky: dobový šlágr, svatbu nebo alespoň její příslib do budoucna, záměnu osob a konverzační humor, který je sice vybraný, ale nemá břit. To vše se musí vejít do méně než 90 minut. Je téměř příznačné, že ve většině z těch pro mě lepších "prvorepublikovek" jeden či více těchto prvků chybí. Není to však případ Jedenáctého přikázání, které své "povinnosti" dokázalo splnit v rekordně krátké době, což je na jednu stranu dobře, žel v ušetřené době se k nim z radosti nad dobře vykonanou prací neustále vrací. Nu, nepobavil jsem se. Slabé **. ()
Václava Trégla s opičkou na rameni při hasičském zásahu viděti....velkou hlínu a srandu zažíti. Není veselohra jako veselohra, ale tahle je vskutku povedená. Trio Haas, Plachta, Plachý to coby partička starých mládenců rozjíždí ve velkém stylu a až na pár minut oddechu nás čeká opravdu pořádná jízda. Situační komedie vhodná jak na divadlo tak do filmu, klasická záměna osob a omyl, na kterém bylo již tolikrát vystavěno tolik veseloher. Zde navíc vše zahrané s velkou chutí, všichni se zřejmě při natáčení skvěle bavili. Rozhodně řadím na jednu z vyšších příček filmů pro pamětníky....75% ()
Galerie (9)
Zajímavosti (2)
- Na scénáři se podílel režisér Otakar Vávra, čímž si získal všeobecné uznáni mezi profesionálními scenáristy. (kosticka7)
- Hugo Haas měl ve svém vídeňském bytě „sentimentální oltář“ tvořený z fotografií těch událostí z jeho života, na které rád vzpomínal a které se mu navždy vryly do paměti. Jedna z fotografií byla právě z tohoto filmu, konkrétně fotografie ze svatební scény v kostele, kde je po boku Jiřiny Štěpničkové. Připomínala mu dobu, kdy byli oba mladí a kdy se jeden druhému líbili. Toto vzpomínání Hugo Haase je možno vidět v televizním dokumentu Na návštěvě u Hugo Haase z roku 1968. (Luxocculta)
Upraveno v květnu 2020. Film Jedenácté přikázání je taškařicí ve ztřeštěném předsevzetí. Původní divadelní předloha od Františka Ferdinanda Šamberka doznala pod perem Otakara Vávry aktuálních změn, ta formulka o kolizi starého s novým neztratila na atraktivitě, zapomíná na poddanský ostych a v návalu euforie a radosti se stává potrhlou. Bláznivá veselohra i přes své neustálé drobné konflikty soustředí ofenzivní sílu k totálnímu zemětřesení, dochází ke vzájemnému střetu všech zúčastněných elementů, postojů, pocitů, potřeb, výmluv i niterného chvění, aby následně z lůna chaosu po velkém třesku vzešel nový, očištěný řád bez předsudků a v naplněnosti vnitřních světů. Martin Frič opět sice věnoval největší audienční místnost laskavému klaunovi, ale jeho prostor není až tak dominantní jako obvykle a ztřeštěnost má přirozenější prostředí k rozpuku své bláznivější podoby krásy. Hlavní náplní totálního zemětřesení je Jiří Voborský (velmi příjemný Hugo Haas), c. a k. notář. V pohnutce mrzutosti se stává iniciátorem pánského klubu, odmítajícího ženitby. Ale laskavý klaun se ve své nešikovnosti stává sám svým zajatcem. Choulostivé situace jsou dílem nerozvážnosti, bujnosti, nebo obavy z porušování závazného mužského slibu. Niterné štěstí se ovšem nezajímá o momentální pohnutky lidského chování. Hlavní ženskou postavou je Emma Králíčková, později Voborská (příjemná Jiřina Štěpničková), životní zamilování roztomilého notáře. Bez předběžného varování je vržena do matoucích souvislostí, v tom nepřehledném bludišti se nejvýhodněji jeví přijmutí své specifické osobní identifikace. Tak vypadá vytrestání nezodpovědného mužství. Důležitou postavou je Miloslav Jičínský (pozoruhodný Jiří Plachý st.), nadporučík rakouské armády a Voborského přítel již od studentských let. Oddaný milovník žen náhle vzplane láskou k mladé růžičce a s důstojnickou průpravou se chystá k vlastnímu rozletu. Dalším ze základních pilířů uvolněné zábavy je Emanuel Střela (velmi příjemný Jindřich Plachta), úředník a další Voborského dobrý přítel již ze školních lavic. Jeho negativní postoj k ženitbě se datuje od mladického podlehnutí mravním svodům erotiky a následného vytrestání. Výraznou ženskou postavou je též Julie Králíčková (zajímavá Truda Grosslichtová), mladší Emmina sestřička. Mládí zatoužilo po kráse života a té velikosti lásky. Poznávání života dráždí proudy v podbřišku. K výraznějším postavám patří také Bartoloměj Pecka (příjemný Václav Trégl), švec, velitel místních hasičů a zmatený poděs. Bázlivost z manželky a úporná snaha o společenské uznání, to je ten pohon, vedoucí ho k nepředvídatelné ztřeštěnosti. Z dalších rolí: majitel domu a nezvaným nocležníkem pobouřený Emmin otec Florian Králíček (Theodor Pištěk), jeho starostlivá choť Veronika (Milada Gampeová), zapálená vykladačka snů a bezelstná Voborského hospodyně Františka (Marie Bečvářová), nevrlá Bartolomějova manželka a dávné Emanuelovo prokletí Eližběta Pecková, rozená Vaňousová (Ella Nollová), tolik nechtěně ženatý a podváděný pokladník Rousek (Jára Kohout), Peckovou každičkou aktivitou nejapně ohrožovaný a ohromovaný okresní hejtman (Karel Hašler), utlačovaný mužíček Cafourek (Alois Dvorský), či jeho hřmotná a panující manželka (Betty Kysilková). Jedenácté přikázání patří k nejzábavnějším filmům s laskavým klaunem Hugo Haasem. Bláznivá uvolněnost veselé náladě svědčí. () (méně) (více)