Jedenácté přikázání

Jedenácté přikázání začíná jednoduchou přísahou a pokračuje nabitým sledem událostí, opět trochu nadnesených. Pohrává si se známým motivem-záměnou postav, zatajováním nějaké informace a elegatním vybruslením ze zdánlivě nevyhnutelného maléru. Bylo milé vidět známé tváře ve vedlejších rolích i Haase v roli hlavní. Nějak ale bych jinak naložila s vývojem dějem-jednoduchá zápletka na začátek je dostačující, přesto bych zkrátka zvolila "jiné vtipné situace založené na jiné dějové lince". I proto je pro mě tento film zatím jeden z nejméně zábavných ve Fričově tvorbě. (06.10.2012)

Je takřka nepsaným pravidlem, že mnohé z úspěšných divadelních inscenací jsou záhy následovány svým filmovým ztvárněním. Obdobná praxe nabývala čilého zájmu již v období třicátých let, kdy filmoví režiséři a producenti bedlivě sledovali každé zahájení divadelní sezóny předních pražských scén. Šamberkova satirická fraška, strefující se v milimetrové přesnosti do šosácké a prudérní společnosti přelomu století, se na repertoáru pražského Národního divadla poprvé objevila v rámci speciálního silvestrovského představení (1933) a čítala potom několik úspěšných repríz. Není tedy divu, že krátce poté se Šamberkův majstrštyk stěhoval do filmových ateliérů na Barrandově. Originalní, jemně ironizující humor filmu vtiskl především výjimečný Hugo Haas v roli nešťastného notáře Voborského, dohnaného svými povedenými kumpány k sofistikovaným lžím a přetvářkám. Jiřinu Šejbalovou, která kralovala jevištnímu nastudování, vystřídala v hlavní ženské roli tehdy třiadvacetiletá Jiřina Štěpničková, která vyvrátila mnohé z předem vyřčených kritických úšklebků a dokázala především sama sobě, že obstojí v konkurenci s přímočarým Haasem a dalšími velikány českého herectví. Nemalý podíl na úspěchu filmu má vedle Fričova rozvážného režijního vedení také nekompromisní Otakar Vávra, který tehdy působil zatím ještě coby scénárista a autor experimentálních avantgardních snímků, a celá plejáda vynikajících hereckých osobností v čele s Jindřichem Plachtou, Václavem Tréglem, Theodorem Pištěkem či Karlem Hašlerem. Vědomí, že bezmála osmdesát let staré filmové příběhy si stále získávají nové obdivovatele a stávají se legendárními, to jest nesmrtelnými, se zdá být dostatečnou satisfakcí pro všechny zúčastněné. (03.10.2008)

Prelom storočí mal byť skutočne bujarý a oslava roku 1901 na začiatku filmu je tá sympatickejšia časť. Po nastúpení zámen a utajení skutočnej identity to prestávalo mať zmysel až do takej miery, že sa mi to ani nechcelo sledovať. Herci sa snažili o gagy, často sa im to aj darilo, ale ako celok slabé. –––– Jedenácté přikázání: Nezapřeš nikdy ženy své. (12.05.2016)

" Nežeňme se, nežeňme se, hop héééj, nežeňme se, nežeňme se, hop héééj!!! " Tahle kultovní písnička z úst třech starých mládenců v podání Hugo Haase, Jindřicha Plachty a Jiřího Plachého jsou absolutně kouzelné! No a když se jeden z nich natajmo ožení (Hugo Hass) a svoji ženu (Jiřina Štěpničková) před svými dvěma kamarády vydává za svou dceru, je o zábavu sakramentsky postaráno! Tolik výborných situací, hlášek a vynikajících rolí všech dalších skvělých herců dělají z této veselohry opravdu nestárnoucí srandu, u které se vždycky, ale opravdu vždycky od srdce zasměju! " My jsme spolu domluvili pane nadporučíku, vy mi dáte satisfacky!! " Hahahahaha, prostě neskutečnej kult!!! (09.02.2013)

Komedie s Hugo Haasem a Jiřinou Štěpničkovou v hlavních rolích. Notář Voborský se zamiluje na přelomu nového století do Emilky, kterou celou noc pozoruje přes dvě šikovně vytvořené dírky pro oči v novinách, a zvláštní náhodou se stane že se ocitne v jejím pokoji a je nucen se oženit. Po svatbě odjíždějí do jeho vily, kam přijíždí za ním nejen jeho přátelé, se kterými se vsadil,že se neožení a kdo by tuto přísahu porušil, příjde o vlasy, ale i Eminny rodiče s mladší sestrou. Zápletka stíhá zápletku. Kdo nezná pravé znění 11-tého přikázání: tak to zní ...nezapřeš ženy své... (28.02.2007)