Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Druhé zpracování legendárního příběhu o slovenském lidovém hrdinovi s výrazným výkonem Pal'o Bielika v titulní roli Jury, který po návratu ze studií nenajde doma otce ani matku. Dovídá se, že otec byl ubit ve vězení. Odchází do hor, aby spolu s dalšími muži pomstili panskou zvůli. Martin Frič získal za tento film čs. filmovou cenu za rok 1936 a Ferdinand Pečenka cenu za nejlepší fotografii. JÁNOŠÍK byl příznivě pčijat mezinárodní filmovou kritikou při svém uvedení na benátském Biennale a ještě v témže roce byl prodán do 32 států jako jediný čs. film z celého období první republiky, který úspěšně pronikl do všech velkých evropských i mimoevropských zemí. V Jánošíkovi lze jak po stránce umělecké, tak i po ekonomicko - výrobní spatřovat ojedinělý pokus o realizaci v pravém slova smyslu československého filmu. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (79)

Wacoslav1 

všechny recenze uživatele

Když jste si mě upekli, tak si mě i snězte!!! Z filmů o Jánošíkovi jsem dosud viděl jenom tu novou verzi která mě moc neuchvátila. Hlavně jsem nepochopil pro Jánošíka hrál Čech a mluvil Česky. Teď jsem se pustil do tohoto dle mnohých klasického díla a celkem jsem se bavil i když nepopírám, že hlavně na účet tvůrců. Samozřejmě je třeba přihlédnout k době vzniku, ale i tak to prakticky nemá žádný scénář. Hrdina kde se vzal tu se vzal a hned je zbojníkem i když pravda při té délce nebyl moc čas vykreslovat charaktery. Další co hodně pobaví jsou střihově naprosto nezvládnuté akční scény, ale ok nebudu do toho kopat. Bielik byl chlap jak hora a měl i charizma, takže role mu padla a vše jistí parádní exteriéry mého oblíbeného Liptova, takže tak.55% ()

BlackTom 

všechny recenze uživatele

Bielik je výrazne lepší režisér než herec, to je to prvé čo som si z tohto filmu odniesol. Ono však ide hlavne o to, že sa do tej role nehodí už svojou fyziognómiou, oveľa viac mi sadol František Kuchta vo verzii z 1962, Jánošíka si rozhodne nepredstavujem ako dvojmetrového pahliaka s výrazným nosom. Film samotný nie je až tak zlý, ale zub času ho už poriadne ohlodal a "tanečný" záver vyznieva nechcene komicky. Pekný priemer. ()

Reklama

mm13 

všechny recenze uživatele

Film je to slabý aj na svoju dobu, Martin Frič nebol typom režiséra pre takúto látku. Akčné scény sú síce zábavné dodnes, príbeh sám však deravý ako rešeto, akoby každú scénu vymysleli tesne predtým, než sa spustila kamera... baladické momenty než aby dotvárali, působia v tomto guláši rušivo... najzaujímavejším tak zostáva fakt, že Jánošíkov ľud tu týrajú a zbedačujú MAĎARSKÍ šľachtici, jeho samého potom zradí stará CIGÁNKA... ups! ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Upraveno v květnu 2020. Jánošík, film Martina Friče na základně divadelní hry Jiřího Mahena a za vydatného přispění sil i úsilí pro zdařilé adaptování sběratele lidových tradic Karla Plicky a divadelního písničkáře Karla Hašlera, je romantismus ve službách slovenského obrození jako výraz slovenského národního odporu proti maďarskému útlaku. Ta romantizovaná podoba obrozenecké legendy se opírá o slovenské folklórní tradice se zpěvy a tanci. Slovenská národní hrdost se vnořila do role kavalírského bojovníka za práva utlačované chudiny, proto musí být surovost u důsledného vyžadování poddanské povinnosti po zásluze potrestána s nezbytnou stopou hrdinského patosu a vizáží poetické ódy. Není třeba dráždit rozpory se skutečností, velkolepé legendy o ozbrojené revoltě proti establishmentu mívají povětšinou u veřejnosti kladnou odezvu. Filmové zpracování se nechává osvěžovat slovenskou folklórní slovesností, do boje táhne v poetických šicích obrazových kompozic a v pevném odhodlání opěvuje romantický půvab lidové rebelie a smrti. Slovenský lidový hrdina získal vznešený rytmus hrdinské balady. Oslavovanou národní hrdostí je Juraj Jánošík (pozoruhodný Paľo Bielik), slavný zbojník, mordýř a zloděj. Slovenské obrození potřebovalo pádný argument, jednotící symbol, tak povstal jeden z prvních bojovníků za lidská práva, a neváhá nastavovat vlastní kůži ve jménu vyšší spravedlnosti a humanismu. Důležitou postavou je Šándor Révay (zajímavý Andrej Bagar), pán terchovských vesnických poddaných. Ta přímá, a také ostrá konfrontace s intimní motivací i zásadním niterným dopadem je na samém počátku spravedlivého lidového odboje proti kruté zlovůli moci. Hlavní ženskou postavou je Anka (příjemná Zlata Hajdúková), Jánošíkova milá, odolávající zatrvzele vrchnostenskému nátlaku ke zradě. Legenda potřebuje i tu soukromou část. Z dalších rolí: při slavnosti loupežníky uličnicky doběhnutý Andrej Mariássi, hrabě Markušovský (Theodor Pištěk), právně zásadový Jánošíkův soudce (Ján Borodáč), nešťastná hospodská servírka Zuzka (Elena Hálková), nedočkavý dětský člen Jánošíkovy loupežnické bandy Janíčko (Filip Dávidík), další z těch vystrašených urozených pánů oblasti, hrabě Béla Révay (Alois Peterka), osudová hostinská a bába zrádkyně (Roza Schlesingerová), či spolubojovníci pod vedením statečného Jánošíka (Rudolf Bachlet, Mirko Eliáš, Martin Hollý st., Jan W. Speerger, Ladislav Herbert Struna, Jan Sviták, Jindřich Plachta a další). Jánošík Martina Friče je filmovým modulem holdu romantické poezie ušlechtilých ideálů lidskosti jako výraz obrození národního ducha uvědomění. Ten folkloristický ráz prostředí vlasteneckou sounáležitost prohlubuje. Pozoruhodné filmové zpracování národopisných znalostí a lidové legendy! ()

lucascus 

všechny recenze uživatele

Po prvních dvaceti minutách jsem byl zklamaný, špatné výkony herců, nic moc režie ani scénář. Později sice děj trochu vygradoval, herci už tak nepřehrávali a hlavní hrdina se mi začal zamlouvat, jenže to už přicházel konec. Bohužel, tento film na mě příliš nezapůsobil. Zhlédnout ho je sice povinnost, ale stačí jednou, více fakt ne. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (35)

  • Štefan Hoza vo svojej knihe "Ja svoje srdce dám" spomína: "Ak som už pri Hašlerovi, nedá mi nespomenúť na naše stretnutie v Bratislave, keď sa chystalo nakrúcanie filmu Jánošík v réžii Martina Friča a v hlavnej úlohe s Paľom Bielikom. Do Bratislavy prišli vtedy Karel Hašler, Jiří Mahen, podľa jeho divadelnej hry sa mal film nakrúcať, a Karel Plicka ako poradca. Prechádzali sme sa starým mestom - Vydricou, kde hľadali pre film súce exteriéry. Najviac sa im pozdávali staré zemianske domy na Žižkovej ulici. Hašlerovi nesmierne imponovalo, že ho tunajší ľudia poznali, ba aj oslovovali, spomínajúc, v akom filme ho videli. Mahen bol mlčanlivý a ustavične si poťahoval zo svojej cigárky a Karel Plicka kráčal mlčky so svojím 'verným fotoaparátom'." (Šuplík)
  • V snímke šlo o zápas osamelého hrdinu proti presile moci. Na strane moci boli maďarskí feudáli a na strane utláčaných slovenskí poddaní. Film disponoval sociálnymi a národnými aspektmi, že oficiálne maďarské miesta bránili jeho uvedeniu na benátskom festivale v roku 1936. (Biopler)

Reklama

Reklama