Kantor Ideál

S tímhle filmem bych neměl žádný problém - nebýt faktu, že jsem při jeho sledování měl neodolatelné nutkání uhodit Anny Ondrákovou něčím hodně těžkým po hlavě. Normálně bych mouše neublížil, ale Ondráková - podobně jako například Ferbasová - má v sobě něco, co ve mně probouzí surovce. Lamač v titulní roli je místy parádní, místy už tolik ne. Parádní naprosto pořád jsou potom Světla Svozilová coby pověrčivá učitelka Plašilová a Darja Hajská jako třídní práskačka. S tradičně solidními Nedošinskou, Pištěkem a Šléglem - a neodolatelnou Natašou Gollovou, která má ve filmu rozhodně víc než jednu větu a už tehdy neměla problém přehrát všechny v okolí - tvoří důvod, proč se na tuhle značně nablblou komedii dívat. (08.02.2009)

Kantor ideál je na svůj roku vzniku pozoruhodně zralé dílo uvážíme-li, že zvukový film byl pořád ještě mladý a nezkušený. Anny Ondráková zvyklá z němého filmu všecko vyjádřit tváří neustále pomrkává a různě gestikuluje a vůbec je to lehce groteskní. Anny nemá evidentně problém utáhnout sama celý film. Příběh je výborně napsaný a obsazený, veselohra jak má být. Frič byl prostě průkopníkem tohoto žánru...70% (10.01.2015)

Komedie z počátků zvukového filmu, která založila tradici filmů ze studentského prostředí, i když školní škamna zde působí jako kulisa chatrného milostného románku profesora a žačky. Film trpí příšernou kamerou a manýry Anny Ondrákové navyklé hrát v němých filmech. Na druhé straně ojedinělá příležitost zachytit legendární dvojici Lamač-Ondráková ve zvukovém filmu. Některé scény filmu patří k nejvtipnějším v rámci předválečné produkce, především zásluhou Lamače, Pištěka a stréčka Křópala. K herectví Karla Lamače - jeho postavy jsou hodně šablonovité, uznávám, že mnoha lidem se může zdát jeho herectví příšerné, ale právě díky jeho nepraktickým mládencům pro mě mají ty jinak průměrné komedie zvláštní půvab. Nebýt Anny (nahrazena např. T. Grosslichtovou) jednu hvězdičku bych přidal. (08.09.2003)

Hodně naivní a pitomé, stejně jako většina filmů z těchto let, ale přesto vtipné, a to dost. Lamač zde hraje bravurně a zdatně mu sekunduje i Anny Ondráková, která hraje i v mém oblíbeném Její zpověď (1929) od A.Hitchcocka. Nejkomediálnější mi ale přišla postava školníka. Nepamatuju se jak se ten herec jmenuje, ale když představoval ve sborovně Meneláa, tak jsem doslova vyprskl smíchy. Film má i své slabší chvilky a nepatří k tomu nejlepšímu 30 let, ale je to hodně povedená veselohra. (7,5/10) (18.03.2009)

Tento film patří stále do Lehr- und Wanderjahre naší tehdejší národní kinematografie. Může se zdát, že ti, kdo stojí v popředí, dnes jen obtížně přijatelná a přesto výborná Anny Ondráková, i v zásadě stejně srovnatelný Karel Lamač, udávají tón této kmenové veselohře ze školského prostředí, v jejímž půdorysu lze tušit o pouhých 6 let mladší CESTU DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, také udávají tón tomuto filmu. Je tomu - alespoň podle mého názoru - jinak. Film, rozervaný soubojem mezi příšernou mozek rvoucí červenoknižní literární předlohou a úpornou snahou tvůrců o překlenutí jejích nejhrůznějších míst, je veden pevnou rukou tehdy mladičkého Martina Friče, přičemž zůstává otázkou, nakolik se tu také jedná o spoluvklad Karla Lamače, další režisérské osobnosti třicátých let. Stejně tak stojí za připomenutí, že se jedná o vůbec první film, tedy filmový debut, začínající a přesto již tu výrazné Nataši Gollové. Iniciační potenciál díla je nepochybně právě tím, co v této místy nápady jiskřící veselohře zůstává i dnes oprávněně nadčasovým. (20.10.2007)