Kantor Ideál

Ideální kantor své vlastní nezpochybnitelné kouzlo má, zejména se o to postaral Karel Lamač v roli nového učitele a Václav Wasserman, který mu do úst vložil roztomilé perličky a úsměvné hlášky.. Příběh v rámci žánru přijatelný, občas to funguje a je vtipný, sem tam to drhne.. Starší snímky hodnotím vždy shovívavě, udělám to i dnes a rychle zapomenu, jak mě ta obludná afektovanost odpuzovala.. (12.08.2021)

No při sledování jsem měl neodbytnou touhu pustit si místo Kantora Ideála opravdovou komedii ve stylu Roztomilý člověk, nebo Ducháček to zařídí. Nakonec jsem ale vydržel. Druhá polovina filmu byla rozhodně hodnotnější než první, ve které se Karel Lamač chová jak lama a až od druhé půlky začíná opravdu hrát. Stejně mám pocit, že celý film drží jen Theodor Pištěk tradičně výborný. Nevím, možná je na mě tenhle film až moc starý... (16.02.2009)

Naivní červená knihovna s vystresovaným Karlem Lamačem a upištěnou Anny Ondrákovou v hlavních rolích. Trochu to celé připomíná němý film, všechny pohyby i dialogy jsou hodně afektované. Ale jako začátek našeho zvukového filmu hodnotím vcelku kladně. Navíc jsem Karla Lamače ani Anny Ondrákovou v jiných filmech neviděla. (31.12.2013)

Kantor ideál je na svůj roku vzniku pozoruhodně zralé dílo uvážíme-li, že zvukový film byl pořád ještě mladý a nezkušený. Anny Ondráková zvyklá z němého filmu všecko vyjádřit tváří neustále pomrkává a různě gestikuluje a vůbec je to lehce groteskní. Anny nemá evidentně problém utáhnout sama celý film. Příběh je výborně napsaný a obsazený, veselohra jak má být. Frič byl prostě průkopníkem tohoto žánru...70% (10.01.2015)

Když české biografy ovládl nový fenomén jménem zvukový film, zdálo se, že je vyhráno. Brzy se ovšem ukázalo, že ne všechno půjde tak lehce, jak se mnozí domnívali. Byla to doba tvrdých zkoušek a nových experimentů, někdy předem prohraných, jindy naopak úspěšných. Někteří záhy odpadli, jiní v potu tváře dřeli, aby dokázali, že film se dokáže vymanit z letargie předchozích let. Martin Frič měl štěstí, že se po jeho boku objevoval o něco starší a zkušenější Lamač, který dokázal proplouvat v divokých vodách filmového kýče s jistou elegancí a neotřelými nápady. Je zřejmé, že v případě tohoto rozverného filmu myslel Lamač především na sebe, když si bez rozpaků přisoudil roli nesmělého a poněkud komického profesůrka, který dostane za úkol zkrotit čtveračivé dívenky školou povinné. Nutno dodat, že zábava je to notně omšelá a v lecčems spíš už mimoděčná, ale celuloidová partnerství Karla Lamače a Anny Ondrákové, jejíž věhlas tehdy výrazně překračoval hranice Československa, si přes všechnu pochybnost nesou pečeť jisté autenticity (sic!) a nezaměnitelného humoru, s nímž, jak vidno, dokáží porazit i nejednoho současného diváka. (03.10.2008)