Katakomby

"Pan prezidiální je báječnej člověk, ale karty hraje jako ponocnej." Jak se dostat ze sklepa úřadu až na výsluní? To je jednoduchý. Stačí mít neúctu k autoritám, občas prohodit něco nesalónního a brilantně hrát mariáš. Tedy dříve to tak fungovalo a oficiál, tedy vlastně revident nebo spíše generální tajemník Borman tohle zvládá výtečně. Proč by taky nezvládal, když se za něj převlíkl Vlasta Burian a rozjel svůj tradiční hláškovací kolotoč. Vše ostatní, co se netočí kolem Bormana, trošku zdržuje, ale ono toho zase tak moc není. (27.12.2015)

Úžasná nestárnoucí komedie, která je ještě dnes aktuální až běda. Jak to tak vypadá, tak se u nás od dob první republiky státní správa zase tolik nezměnila. Ale doufejme, že mezi všemi těmi korouhvičkami otáčejícími se po větru a strkající hlavy do těch správných sedacích partií sedí i dnes nějaký ten Borman, který s přehledem ovládá svou práci, protekce i vlezdoprdelkovství jsou mu cizí, nebere si servítky a i s nejvyššími šéfy mluví se stejnou bezohlednou upřímností, jako s posledním poskokem. Ostatně on ten pan ředitel je fajn chlap, ale karty hraje jako ponocnej. Brilantní. (11.01.2012)

Plné hodnocení si tento film určitě nezaslouží. Byl moc jednoduchý a Burian tam prakticky vůbec nebyl ikdyž je s ním tato komedie hodně spojována. Myslela jsem si že to bude trochu zajímavé a Mandlová si vezme Natašiného otce když se s Novotným tolik pohádali, ale nějákým ukecaním z toho nakonec sešlo. Ach, kéž by to tak fungovalo i doopravdy. A jinak Gollová dala do svých emocí že si nechce vzít Schránila (kterého si nakonec stejně dobrovolně vzala) všechno. Sice jsem si po dlouhé době zopakovala tu krásnou Blaženku Slavíčkovou, ale bohužel její epizodní rolička to nemůže zachránit. (09.10.2018)

Na mne bylo těch úředníků, oficiálů, revidentů, aktuárů, přednostů, prezidiálních, generálních, tajemníků, ředitelů a konzulů ve filmu až příliš, o počtu přeúslužných kariéristů nemluvě. Kvůli tomu působí Katakomby (natočené roku 1940) na dnešní dobu o hodně zastaraleji než jiné Fričovy filmy. Naopak svěží hudební čísla mne potěšila. "Pro pana prezidiálního máme extra překvapení." - "Ten by byl báječně překvapenej, kdyby Vás viděl pracovat." Co lze také ocenit, jsou výkony našich hereckých špiček, samozřejmě s Burianem a Marvanem v čele. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=vTQZqXk9y_k (26.05.2012)

Válka pokračovala dál ve svém zběsilém vpádu do života obyčejných lidí a nebrala ohled na nikoho, dokonce ani na ty, kteří se jali příliš nevystrkovat hlavu a zůstávat v relativně bezpečném zázemí barrandovských ateliérů. Možná, že v těchto případech nešlo o nějaká velká hrdinství, ale doba byla natolik vyostřená, že skutečným odbojem se zdála být alespoň vytrvalá snaha o udržení filmové výroby v českých rukou, což se ostatně s velkým přispěním Miloše Havla dařilo zhruba do roku 1941. Ještě předtím ale usedl Václav Wasserman za psací stůl, aby připravil jeden ze svých vůbec posledních scénářů pro přátele z nejmilovanějších: Maca Friče a Vlastu Buriana. Poněkud sžíravá satira, v níž se na přetřes dostávají pletichy, přímluvy a protekční tahanice o vlivná úřednická místa, vehnala temperamentního Buriana do pomyslného sedla Pozemkového úřadu, v němž vládne jeho břitký smysl pro humor a především karetní umění. Vrchol, kterým je bezesporu ona obávaná subordinační partie se samotným prezidentem úřadu a v níž si prostořeký oficiál Borman nebere servítek, přichází sice trochu brzy, ale v každém ohledu se stává nezapomenutelným a divácky vděčným zážitkem. Defilé špičkových hereckých výkonů tu vedle fenomenálního Krále komiků zahajuje výtečný Marvan v roli ne právě obvyklé, následovaný oběma divami, Adinou Mandlovou i Natašou Gollovou, výborným Pištěkem, Šléglem, Šlemrovou a také Jindřichem Lázničkou v rozkošně podané figurce všetečného pucfleka Baltazara. Věhlasný a nejen filmovými hvězdami vyhledávaný modelový salon Hany Podolské se potom zcela nenápadně propůjčil k reklamní produkci svých nejnovějších toalet, s nimiž si okamžitě věděla rady především Adina Mandlová. Fričův sarkastický film, vybavený kromě jiného vtipnými a nestárnoucími popěvky v podání populárních Kocourkovských učitelů, se bez nejmenšího zaváhání řadí k tomu nejlepšímu, co bylo zrozeno v nevlídném údobí protektorátního temna. V době, která smích produkovala den ode dne méně. Jestlipak je vám známo, proč byla tady v katakombách noční služba zavedena? – Ale je mu známo, je mu známo! Já mu to vysvětlím sám, poněvadž vy byste mu to řekl moc sametově. Zkrátka panu řediteli se jednou zachtělo po úředních hodinách nějakýho spisu a žádnej tady nebyl, tak vod těch dob tady musej dva úředníci sedět přesčas, kdyby zas jednou pana ředitele napadlo se sem dolů přijít zeptat, kolikátýho bylo vloni touhle dobou. (04.10.2008)