Tengo ganas de ti

Tohle pokračování byla už tak trochu telenovela, hrdinové se chovali ještě impulzivněji, Hache je pořád stejně hajzlík jako posledně, pořád stejně dobře vypadající a všechno je emocionálně vypjatější. České titulky jsem nenašla, anglické psal asi nějaký Mongol, protože osoby nehrály roli a Babi nazýval Grandmother, byl v tom dost zmatek. Ale má to studijní charakter, fráze Tengo ganas de ti je moje oblíbená, ta se ve Španělsku bude hodit :)) 4 hvězdičky za to, že když dám 3, sklouzává film do modré a mě se líbí ta moc o tom rozhodovat :) (24.10.2012)

Fantastické ! Ani som netušil že po tak zbabranom Tři metry nad nebem sa dočkám toho čo som hľadal. Celý film je doplnení krásnou hudbou čo v niektorých pasážach tomu dodáva krásny náboj ... Fandil som tu hlavnému hrdinovi čo sa o prvom diely povedať nedá, tam mi liezol poriadne na city :D aby všetko urovnal, ale hlavne aby odpustil hlavne sebe a našiel lásku ... (26.07.2013)

Dvouhodinová nepřetržitá stylizovaná reklama na Old Spice (kdykoliv je v záběru Mario Baroš Casas, a něco dámského, třeba vložky Always). Tři metry nad nebem jsem neviděl, ale ačkoliv se volné pokračování asi opíralo o jeho dějovou linku, nechystám se rest dohnat. Obsahově katastrofa, nebo lépe řečeno, nepatřím do cílové skupiny dívky 10-19 let, takže nedokážu docenit. Formálně technicky parádní záležitost, skvělá kamera, výborná hudba, dobrý střih, kontrastní záběry, romantické pohledy na město. Ale sračka, přátelé dospěláci, sračka úrovně Let´s dance. (11.04.2014)

Babi, Babi, kam jsi se mně poděla? Bylo Tě tam jen kousíček, ale i ty jsem si s Tebou vychutnala. Maria tam opravdu byla jen pár momentů a docela mě to mrzí, protože na mě v s Hachem po té emotivní stránce zapůsobila přece jen víc. Tady jí nahradila nezkrotná, divoká, ale pro Hecheho uhrančivá Gin. Mohla jsem si opět užít spousty barviček, několik střídajících se chviliček smutku, smíchu, lásečkování na neobvyklých místech (ale bez té "ach" jiskry), bezvadné muziky, aby se to vše na konci slilo v jediné možné vyústění. (22.06.2015)

Poznání je docela zajímavá věc. Začíná to tím, že si myslíte, že víte. Pak zjistíte, že nevíte. Potom většinou následuje panika, ponocování, pilulka, panák, pomočování, peristaltika střevní u slabších jedinců zrychluje či vypovídá služby zcela. A teprve potom, fakt až potom, si řeknete: „Vím, že nevím nic.“ V tu chvíli jste na to kápli. Prozřeli jste. Od tohoto okamžiku se začnete (možná) chovat trochu normálněji (netýká se všech) a s ohledem na hlavní postavy snímku doplním slůvkem „dospěleji“ (opět platí: ne všichni) . (23.06.2014)