Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

Divák sedel v kine a premýšlal o živote. Spoločne s holubom a Anderssonom. Prečo by si ľudia mali kupovať masky, keď ich väčšina nosí a nechce si to priznať, prečo by si mali kupovať upírie zuby, keď cicať druhých dokážu aj bez ich pomoci a prečo by si mali kupovať smejúci sa strojček, keď je ich smiech rovnako umelý. Holub je záverom voľnej trilógie, čo znamená, že vizuálne sú si tieto filmy dosť podobné (samozrejme aj naratívne) a zhodou okolností som si pozrel záver trilógie Jancsovej a mám pri niektorých veciach rovnaké pocity. Totiž že trilógiou to musí skončiť, aby to už nebolo únavné, že hĺbka dlhých záberov odhaľuje viac, ak hýbeme hlavou každým smerom a že ich treba vidieť. Taká pecka ako Piesne z druhého poschodia to nie je a Andersson si to asi ani za cieľ nevytýčil. Podstatné je, že sa film vymyká aj z ponuky klubových kín. (23.04.2015)

Pro začátek je dobré se oprostit od jakéhokoli konvenčního vnímání filmů. Pak budete schopni si "Holuba" náležitě vychutnat. Bezprostředně po filmu jsem si říkal, že jsem rád, že jsem to přežil. Po 30 minutách už jsem se mnoha scénám smál a po jednom dni mám chuť se na to podívat znovu. Roy Andersson má naprosto jedinečný styl (ne)střihu, který je ovšem v dnešním uspěchaném světě vítaným zpestřením (01.02.2015)

Prvni film, ktery jsem od Anderssona videl a presto, ze ma nejspise hodne osobity styl, tak si myslim, ze kazdy, kdo ma neco filmu odkoukano, by po chvilce poznal, ze se jedna o skandinavsky film. Minimalisticke, ze uz to snad mene ani nejde:-), lehce vtipne a hlavne brutalne absurdni. Pravda, ke konci uz ta monotonnost zacne nudit, ale scenka s kulhavou Lottou z Goteborgu s prehledem udrzi pekne ctyri hvezdicky. Ostravske Minikino, 39 divaku. (18.04.2015)

„To je fajn, že se máte dobře“ Chladné barvy, statická kamera, práce s inscenování do hloubky společně s absurdně komickou atmosférou je typická pro každý záběr-sekvenci Holuba. Zprvu nás film skrze černo-humorné „tři setkání se smrtí“ nabádá abychom jednotlivé segmenty chápali  jakožto samotné na sobě nezávislé celky, spojené pouze obdobným minimalistickým zpracováním a tématem blízkosti smrti. Jak ale dílo plyne dostává divák více a více prvků, jimiž může  jednotlivé záběry propojovat a jenž utvářejí vnitřní rytmus snímku a do jisté míry taky komický efekt: opakující se melodie; telefonující postavy ujišťující postavy na druhé straně, že je fajn, že se mají dobře nebo recepční zdůrazňující potřebu ticha, protože ostatní musejí ráno do práce. Vrátný tuto informaci sděluje dvěma obchodníkům se zábavními předměty, jejichž konání jednotlivé obrazy propojuje kauzálně a my sledujeme jejich neúspěšné snahy o prodej upířích zubů s extra dlouhými tesáky, smějícího se pytle a masky strejdy jednozuba. Opakování výčtu těchto předmětů opět funguje jako vnitřní parametr díla. Zatímco sledujeme neúspěšné snahy o prodej předmětů, aby byli schopni splácet své dluhy film nás od nich stále odvátí k dalším samostatným segmentům, které mohou být více čti méně provázané. Zároveň v rámci jejich příběhu můžeme sledovat další dílčí příběhy - nejpůsobivějším je vojevůdce s celou armádou táhnoucí do bitvy a následně se po prohře vracející zpět, který naše hrdiny konfrontuje v baru kam zabloudili, když nabízeli upíří zuby s extra dlouhými tesáky, smějící se pytel a masku strejdy jednozuba. Absurdní humor prostupující celým Holubem jej také uzavírá, když před obchůdkem s koly postavy rozjímají jestli je opravdu středa, zatímco je opravdu středa. (30.06.2024)

Hodně zvláštní film, který toho chce hodně sdělit, ale ne vše dokáže divák zachytit. Scény - obraz, jsou vskutku impozantní a mají moc vrýt se hluboko do paměti. Po vizuální stránce jde opravdu o skvostný snímek zobrazující odvrácenější a méně líbeznou stránku života člověka. Mozaika těchto obrazů je specificky poskládaná a různě se propojuje, skrze ní sledujeme scény ze života několika postav, které jsou odděleny krátkými nic neříkajícími vsuvkami neutrálních obrazů. Zvláštní, leč zapamatovatelné. (19.01.2015)