Kristian

Každého prvního v měsíci vstoupí do Orient baru elegantním krokem svůdný sedmilhář Kristián a v pozici lva salónu oblbuje pečlivě zvolenou obelháváníchtivou dámu. Prožít s tajemným mužem vášnivou noc je snem nejedné dámy, ale první ranní paprsek proměňuje atraktivního Kristiána v nudného úředníka Aloise Nováka, který si zase bude celý měsíc utrhovat jídlo od úst, aby si mohl jednou za měsíc odskočit v nažehleném kostýmu do svého vysněného života. (23.12.2008)

Nechápu, čím to je, ale v záplavě všech těch prvorepublikových společenských komedií, na většinu z nichž se dnes mohu dívat jen s útrpným úsměvem, v lepším případě se shovívavým pochopením, Kristián skutečně nestárne. Když jsem ho na posled (po letech) viděl, čekal jsem předem, že to bude vyčpělé, ale řezal jsem se od začátku do konce, je to síla. Je-li tento film vnímán jako živý pomník Oldřicha Nového, pak plným právem. (19.02.2011)

Vynikající česká komedie o úředníčkovi Aloisi Novákovi, jehož alter ego Kristian si jednoho večera v luxusním podniku jménem Orient Bar dává Mandlovou paštiku a přitom ani netuší, jaké fatální následky to může mít. Zvlášt', když ho doma čeká jedna z nejkrásnějších žen, které kdy obývaly tuto planetu, což si on ale bohužel momentálně neuvědomuje. Chudák Nataška. Film je to bezvadný, o tom není pochyb. Už jsem postrádal jenom něco hlubšího, díky čemu by mi víc přirostl k srdci, ale to se nekonalo. Tím ale nevylučuju, že příští podívání musí být stejné. Zatím jen za ****. 90% (04.02.2012)

Dnes už klasická saloní komedie ,jenže na můj vkus až moc ohraná. prostý uředníček si jednou za měsíc vyrazí z kopýtka a svádí v baru ženský,protože ho doma nebaví hrát domino. Najednu stranu se mu nedivím hrát denně domino je k zbláznění ,ale flirtovat a blbnout hlavu jiným ženám taky není správný. Paradoxně tohle se lidem hodně líbí. Nenaznačuje to něco o naší společnosti? Nejvíc se mě ve filmu líbí Jára Kohout to je prostě pan komik i na malém prostoru odvede maximum. (23.12.2007)

Jaké jsou to cigarety? – Poslední vzpomínka z mé egyptské cesty. Vzpomínám si jasně na ten okamžik, kdy jsem si je kupoval v Cairu. Byla tropická noc, palmy šuměly, moře zpívalo svou ukolébávající píseň, cikády toužily po svém bledém milenci měsíci a noc voněla skořicí a kávou. A nad tím vším vznášel se tichý nápěv moslemínovy písně z nedalekého minaretu...mmm...mmm... Je tomu již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy se v pražských biografech poprvé ozval vemlouvavý hlas tajemného pana Kristiana, který s nonšalancí sobě vlastní okouzluje jednou v měsíci nádherné dámy v Orientbaru. Film se tehdy stal událostí číslo jedna, opravdovou legendou, ikonou své doby. Základem každého úspěchu je ovšem námět. V tomto případě se o něj postarala stejnojmenná bulvární hra francouzského dramatika Yvana Noé, která sklidila značný úspěch již v polovině třicátých let na prknech vinohradské scény. Je tedy logické, že po ní o pár let později, na úsvitu války, sáhl režisér Mac Frič. Došlo k výrazným změnám, postavy i prostředí byly přizpůsobeny nové, moderní době a příběh, jakkoli originální, získal zcela osobitou, nadčasovou tvář. A konečně, když se řekne Kristian, ozve se okamžitě jméno Oldřicha Nového. Jedinečný představitel světáckého bonvivána i zakřiknutého domáckého úředníčka stvořil ze svého obyčejného človíčka toužícího po tom vzepřít se nalajnovanému všednímu životu univerzální symbol lidské touhy po dokonalosti a štěstí. Vynikající jsou tu ale také všichni ostatní: okouzlující a duchaplná Mandlová, která povýšila svůj zavedený typ na inspirativní portrét ženské rafinovanosti a smyslnosti zároveň, Gollová, jejíž zakřiknutá ženuška snad poprvé upozorňuje na velký komediální talent této vbrzku populární herečky, Marvan, Šlégl, jehož opakující se etuda se ztraceným kapesníček vešla v nesmrtelnou známost, i Jára Kohout v roli, která jej do jisté míry rehabilituje jakožto komika s nezanedbatelným potenciálem. Kristian prostřednictvím luxusních barů, přepychových toalet a moderních bytových interiérů důstojně a s velkou elegancí uzavírá právě skončenou éru prvorepublikového filmu. Velkou, nezapomenutelnou, omamnou svou vřelostí, půvabem i smyslem pro humor. Budiž to řečeno s uznáním a úctou. (03.10.2008)