Můj král

Klasické vztahové dramatično, které nedává moc smysl, ostatně jako vztahy obecně, ale na druhou stranu Vás zhypnotizuje na tolik, že chcete vědět víc a víc. A tak koukáte a koukáte a zároveň Vám dochází, že Vincent Cassel tu má asi nejpozitivnější roli v jeho kariéře, která nevyvolává strach, hnus a vztek, jako u jiných jeho rolí. No a když už se Vám bude zdát, že film začíná bejt zbytečně dlouhej, tak ho tvůrci velice decentně, ale po francouzsku, utnou. Takže Vám v duši zůstane jeden francouzskej pár, kterej dopadl tak, jak dopadl a Vy s tím stejně nic neuděláte. (04.04.2018)

Můžete si to říkat snad tisíckrát pořád dokola. A je úplně jedno, jestli jste muž nebo žena. Tohle se mně přece nemůže stát. Bláznivě se zamilovat, hodit všechno za hlavu a začít si někým, kdo je na první pohled dokonalý, i když víte, že tam někde vzadu je nějaké ale. A nebo možná vnitřní alarm. I když houká na všechny strany, je Vám to ale úplně fuk. Ta prvotní přitažlivost je tak silná, že do toho jdete úplně po hlavě. Troufnu si tvrdit, že skoro v každém věku. Tohle skvostné vztahové drama s výborným Vincentem a možná ještě lepší Emannuelle je toho jasným důkazem. Na začátku spalující vášeň, na konci rozjímání, co jsem to vlastně udělal(a) špatně. Možná, že nic. Chyba není v Tobě ani ve Mně. Chyba je v tom, že nedokážeme žít spolu.... (13.09.2016)

Videli sme to tisíc krát a tisíc krát to ešte uvidíme. Vzťah muža a ženy v priebehu rokov. Cassel hraje mladú dušu v tele stredného veku a jeho žena sa s tým pochopiteľne nedokáže zmieriť. Niektoré dialógy mi pripadali skutočne na hrane toho, čo je to urážka partnera, pričom partner, ale v podstate stále iba partnerka sa usmieva. Film je však o tom, že nikto nie je dokonalý, že bez odpúšťania by sme sa iba stále rozchádzali a scenár okomentuje aj to, že sa to tak v súčasnosti deje. Kam vzťahy a manželstvá budú v budúcnosti smerovať, sa už dá bohužiaľ pomerne s istotou predpovedať. Bohužiaľ mal Môj kráľ v mojich očiach jednu obrovskú chybu, ktorú mu nedokážem tolerovať. Jeho subjektívny čas je zhruba dvojnásobný. Ale ak niekomu ubehol ako voda, tak to akceptujem. (16.10.2015)

To ako býva niekedy láska sebazničujúca, bláznivá, pre nás nepochopiteľná, to ukazuje E. Bercotová v tomto filme. Ešte aj hudobný podmaz - taký nostalgický molový dáva predtuchu, že to nikam nepovedie. Priznám sa Casselovi nič dobre z očí nekukalo, miestami by som ho hodil zaživa krokodílom, ale hral to dobre. Ešte aj na konci filmu, keď u bolo "po všetkom" odchádzal s pocitom víťazstva vedomí si svojho silného a prevládajúceho ega , stačí kývnuť prstom a je kráľ. Napriek vyššiemu hodnoteniu treba asi na film skoro zabudnúť. Trpkosť z filmového zážitku nedovolí dať si niekedy v budúcnosti reprízu. (08.10.2016)

Poklona a poděkování francouzským tvůrcům, takovouhle emocionální nálož jsem nečekala. Tuším, že jsem právě viděla jedno z nejlepších vztahových dramat. Výborně napsané, naprosto dokonale ztvárněné, smekám, klobouk dolů jak Emmanuelle, tak Vincentovi, oba byli úžasní, věrohodní a ve své lásce i následné destrukci fascinující, strhující a mě demolující. Prostě pecka. Zítra dám repete. (06.01.2019)