Král Králů

Tak těžký nesmysl, že nepomáhá ani komediální přeliv, ani skvadra známých herců. Zábavné možná první třetinu. Zasněný rejža pouští při sedánkách v restauracích prvorepublikovou hudbu. Nepasuje to tam. Vymetání hospod postupně ohrané. Když ale nechá Kalaše dělat svou práci, tak hudba ujde. Alois chce budovat v Tamánii socialismus. Symbolika: Podání ruky: 13:05 – Sovák – Kemr. 52:40 – Kohout – těžká noblesa. 1:05:49 – opět Kohout potvrzuje. 1:12:24 – Kopecký s „vrahem z povolání“ – velmi nepovedený strejda; Merekl sign: 29:59 – Kopecký, 52:45 – Prachař, 54:24 – Iljík se činí – převrácená pyramida. Iljík je držák. Drží převrácenou pyramidu až do času 54:36; 39:45 – Kopecký 3 x 6. „Harém šest a třicet žen.“; 44:49 – Bohdalová – vyplazený jazyk. Globus: 1:01:28 – Sovák globus pohladí. 1:06:41 – globus mezi dvěma klauny uprostřed záběru. 1:16:02 – globus, 1:17:10 – dveřmi vidíme globus. Bohdalka: pro K. Pána. Kopecký: pro K.Pána. Sovák pěkně mluví: „sakra“ minimálně osmkrát. (25.02.2023)

„Já chápu. Tady… Socialismus. Popravy... Nepopulární, co? Tady lidi raději do kina. Ale u nás není kino. Co dělat? A lid chce zábava.“ Zajímavý film kombinující odvážnou satiru, rýpající do státního aparátu (rozdíly mezi republikou a monarchií, narážky na tajné služby, popravy a sledování lidí, byrokratické kolečko, které Králů absolvuje na ministerstvu zahraničí), s řadou nedorozumnění, záměn a omylů, který především díky nejlepším komediálním hercům té doby dovede pobavit i dnes. Obzvlášť půvabná je postava Vlastimila Brodského, stoprocentně flegmatického žvýkala buřtů. A ten závěr s křeslem ("Na co je to, na trvalou?" - "Ano, to je natrvalo.") a babičkou ("Čert tě vem, blázne!")... Vydařené. (03.12.2011)

Tovární dělník Lojza má štěstí, že se jmenuje Král. A na základě jeho příjmení se mu dostane neobvyklé pocty. Je to Čech jak poleno, ale přesto by měl vládnout jako islámský král. U nás řádil socialismus a monarchie je něco, s čím soudruzi snad ani nepočítali. Vzdáleně film připomíná svým "exotickým" motivem pohádku Lotrando a Zubejda. V ní na české území také dorazili sultánovi pověřenci, kteří sice měli jiné poslání, než vyslanec Tamánského souostroví Kopecký, ale jistá podobnost tady je. Zásadním problémem je režie Martina Friče. Ten film tlačí do komedie a satirickou složku, která měla dominovat, odsouvá do pozadí. Přitom to film není nijak extra vtipný, ale dovedně skrývá množství narážek na tehdejší režim. Většina provokace však skoro vůbec nevyzní. Samozřejmě přes bedlivé oko cenzura se nedostalo mnoho škodlivého, ale dopadlo to tak, že socialismus je chápán jako absolutně nedotknutelné zřízení, ve kterém vše bezvadně funguje, všichni jsou spokojení a nějaký ropný ráj, kdesi daleko od socialistického ráje, přece nemůže nikoho zajímat po stránce životních a lukrativních hodnot. Jiří Sovák dal svému montérovi českou uvěřitelnost i bodrost a jeho osobité herectví a nadhled by si zasloužilo nějakou tu peprnou hlášku navíc, ale vše je poměrně socialistickým hoblíkem uvědomělého cenzora uhlazeno do mírně povrchního výsledku, který je i určitým kompromisem. Filmu se zpočátku daří vzbudit divákův zájem, ale poté film začne stagnovat a nepůsobí kompaktně. Ve větší míře se do popředí dostane Sovákova schopnost pro improvizaci. Film sice jako celek nefunguje, jak by býval (ne)mohl, ale řada scén je přece jen dobře vystavěna a je z nich cítit solidní výsměch tehdejšímu vládnímu zřízení. Režisér vykazoval cit pro řemeslnost i originální pojetí. Nedokázal však satirickému tónu dát větší údernost a z filmu se mu podařilo udělat úsměvnou komedii bez přidané hodnoty. A ta tentokrát citelně chybí. Vše klouže po povrchu, ale větší odvahu zajít dá jsem z filmu necítil. Kdoví, kde zase soudruzi udělali chybu. Tentokrát dbali na to, aby jejich autorita nebyla podrývána lidmi od filmu. 60% (26.04.2015)

K ose dokonalého duelu ryzích představitelů dvou zcela odlišných světů se jako železné piliny k magnetu zákonitě přimykají ty nejcharakterističtější absurdity, které k nim (alespoň podle pravidel satiry) příslušejí, a nejednou neodolatelně vtipně artikulovány spoluutvářejí nový obraz Československa co pokročilé varianty středoevropského mostu mezi kulturami. V reálném socialismu se integrujícím prvkem mezi Západem a (Blízkým) Východem stává svrchovaně klidný král mezi pražskými montéry, který se shodou náhod stává tím nejuvědomělejším monarchou – na „svém“ souostroví v Rudém moři plánuje socialistickou revoluci. (21.02.2024)

Kromě toho, že jsem se u toho moc nepobavil, pořád nechápu jestli to byla protisocialistická provokace nebo naopak běžný propagandistický úkol od strany - pokud to druhé, tak se to nedá srovnávat třeba s parádní Ženou za pultem, která dostala na tomhle sajtu košem. Každopádně je radost vidět na obrazovce Kopeckého, Bohdalovou, Brodského, Sováka a Kemra. (25.11.2008)