Král Králů

Martin Frič na sklonku kariéry natočil ideologicky rozpolcený snímek, který musel připadat fousatý už dobovému publiku. Šedesátková třídní uvědomělost podávaná prvorepublikovou formou působí totiž nepatřičněji, než je z logiky dobových omezení očekávatelné. Kdyby místo Sováka, Bohdalové a Kopeckého defilovali po nepravděpodobném třesku simulakra socialistické reality se světem absolutních monarchií Nový, Ferbasová a řekněme Hass, možná by film působil nemístně méně. Dokonce jsem zahlédl i nějakou tu prolínačku. Jako roztomilá upomínka časů, z nichž tenhle film do roku 1963 přibyl, projíždí filmem průběžně veterán, který se až do samého závěru snaží Sovákovi střelit Kemr. Jestli koupíte, je jen na vás. (11.04.2015)

„Já chápu. Tady… Socialismus. Popravy... Nepopulární, co? Tady lidi raději do kina. Ale u nás není kino. Co dělat? A lid chce zábava.“ Zajímavý film kombinující odvážnou satiru, rýpající do státního aparátu (rozdíly mezi republikou a monarchií, narážky na tajné služby, popravy a sledování lidí, byrokratické kolečko, které Králů absolvuje na ministerstvu zahraničí), s řadou nedorozumnění, záměn a omylů, který především díky nejlepším komediálním hercům té doby dovede pobavit i dnes. Obzvlášť půvabná je postava Vlastimila Brodského, stoprocentně flegmatického žvýkala buřtů. A ten závěr s křeslem ("Na co je to, na trvalou?" - "Ano, to je natrvalo.") a babičkou ("Čert tě vem, blázne!")... Vydařené. (03.12.2011)

"Vaše Veličenstvo! - Neříkejte mi tak. Budou si myslet, že jsme ožralí." Ono není snadné, aby si dělník z vyspělé socialistické společnosti zvykal na sezení na ropném pramenu, řízení osobního velblouda, slasti v harému či nařizování poprav. Lojza Králů se k tomu postavil jako majitel selského rozumu a já se přitom dokázal celkem pobavit. Po zamyšlení nad tím, co bych dělal, kdybych se králem Tamanského souostroví stal já, tak mohu s klidným svědomím napsat, že mě by z blázince nedostala ani prezidentská amnestie. (31.12.2015)

V tomhle filmu se perou dvě věci. Mac Frič - tvůrce naprosto super komedií už od první republiky a reálný socialismus. Zaplťpánbůh, v tomhle případě Frič vyhrál, i když nějaká ta úlitba systému se tu najde (ale holt to byl rok 63, s tím se nedá nic dělat. Zápletka je ale hodně vtipná, Sovák je kvalitní a spousta fórů je tu fakt příjemně dotažená.Škoda, že to Frič nenatočil třeba v roce 1937. Mohla to být komedie na pět hvězdiček. Ale i tak dobrý. (12.09.2007)

Třídně uvědomělý, spolehlivý a praktický montér těžebních zařízení Jiří Sovák je další filmovou postavou, ke které se donesla, pro čtenáře laciné literatury už úplně banální, zpráva o tom, že se má stát králem kdesi v Tramtárii, tedy Tamánii. Když se to však přihodí v socialistické společnosti, vyvstanou tu problémy vskutku nečekané. Na rok 1963 je film už dost odvážnou reflexí odlišných stylů vlád, i když stále pouze v hávu socialismu s lidskou tváří. (Velice odvážná je například věta o neoblíbenosti poprav v Československu.) Přes svůj ne příliš originální a snadno odhadnutelný humor je film díky galerii hereckých výkonů stále kvalitním Fričovým dílem. Za všechny alespoň geniální postavu totálního flegmatika Edy (absolutně zamlklý Vlastimil Brodský), jenž se zmůže pouze na to, aby v pyžamu, pochrupuje, blaženě stočen do klubíčka požvykoval buřta, kterého si právě v náměsíčném stavu přinesl z ledničky. (01.01.2005)