42

Všehovšudy standardně vystavěný sportovně laděný, životopisný snímek o tom, jak dokáže obyčejný člověk velké věci i změnit celou historii. Po všech stránkách ničím výjimečné drama kombinující téma sportu a rasismu, ale rozhodně vůbec ne špatně natočené a zahrané. Hlavní problém tak spočívá v tom, že se v záplavě žánrově podobných snímků snadno ztratí. (21.07.2013)

Tyhle životopisný filmy a kort ze sportovního směru, kdy se člověk dostane ze dna až na vrchol, prostě maj něco do sebe. Ale musej co nejdřív zaujmout. V tomhle případě se dokonce jednalo o prvního černocha v baseballu v době obrovskýho rasismu. Je tu pěkně vidět, jakejm překážkám musel čelit díky svý barvě. Ale je to sympaťák, ono snad ani nejde mu to nepřát, aby se prosadil. Pravděpodobně kvůli tomu, co vytrpěl, dneska hrajou baseball a ostatní sporty obě rasy společně. Navíc ani není třeba baseballu rozumět, aby se na to dalo koukat, je to hlavně o tý lidský rovině. Mimo to se ale stejně na konci dozvíme zajímavý věci o čísle 42, o kterejch sem v životě neslyšel. Jestli opravdu takhle proběhla první sezona Jackieho Robinsona ve skutečnosti, tak klobouk dolu. (25.06.2015)

Negře, Negře, Negře, Negře, Negře - tys to dokázal. Dokázal jsi, že se u rasistického snímku necítím špatně proto, že jsem bílý či přesněji lehce nazelenalý. Místo toho jsem se solidně bavil a ač mám plné zuby nadvlády černochů ve sprintech, neporazitelnosti žluťásků za ping-pongovým stolem či každoměsíčních vítězství indočechů nad sociálkami, tak mi není příjemná představa, že by Usain Bolt, Michael Jordan či Muhammad Ali pobíhali po plantážích místo rozdávání radosti publiku. Zkrátka mne již poněkolikáté Helgeland přesvědčil o tom, že umí z ohraného tématu udělat solidní podívanou a to je moc dobře. (12.07.2014)

A to je to proč já tyhle filmy mám tak rád. Sportovní téma navíc životopisné, založené na skutečnosti, to je to co já můžu! Jackie Robinson je dodnes uctívaná legenda, jeho číslo 42 je jako jedinné dodnes vyloučeno k užívání, stejně jako Gretzkyho 99, oba jsou v síni slávy! A film je dokonalý, máli se věrně držet faktů, tak u něj nelze cokoliv přikrášlovat, tak to prostě je! Dokonalá podívaná o člověku, který se stal, navzdory barvy pleti, legendou s velkým L! (14.11.2014)

Čím jsem starší, tím víc mě štve, jak je bělochům házena na hrb veškerá špína světa a oni si ještě za pomoci menší, ovšem hlasité části dobroserů ochotně sypou hlavy popelem. Taky jsem si tou fází prošla, když jsem byla mladá a blbá, nikoliv černobílá realita však časem utloukla mou naivní část a dala vzniknout cynické čůze. Co se snažím sdělit: já k tomuhle filmu přistupovala s tím, že se budu šklebit: "No jó, chudinky černé, všichni jsou tak hodní, inteligentní, skvělí lidičkové a ti zlí, hnusní běloši jim pořád ubližují." Přesně na tuhle notu "42" brnkalo, ale kupodivu jsem sledovala bez šklebení: Jackie Robinson, jeden ze dvou basebalistů, jejichž jména mi za život uvízla v paměti, měl totiž mé plné sympatie a s nimi respekt. Ono to chce mamutí koule, aby byl člověk v něčem první, čelil hlouposti, primitivismu, nesmyslné zášti, nadávkám, výhrůžkám a omezování, kamkoliv se hne. A co je nejdůležitější, musel všechny ústrky snášet mlčky, nenechat se vytočit, nezavdat médiím žádnou záminku k pranýřování. Jedině tak mohl Jackie Robinson prošlapat cestičku pro ostatní černochy: nedopustit skandál, spolknout hrdost a vytřít všem zrak na hřišti. Palec nahoru pro Helgelanda a jeho tým za dobrý film, všechny palce nahoru pro Robinsona, jak důstojně ustál tlak, který by většinu lidí zlomil. (03.05.2019)