42

Strašně jsem se těšil na tenhle film a teď konečně jsem se dočkal... A i když se tu nestřílí nebo se zde nezníčí půlka dopravy v Moskvě (smrtonosná past opět v akci), tak tohle bylo mnohem lepší, protože člověk se musí divit jak byly a stále ještě jsou někteří lidé šílení a zlí na druhé. Je to prostě úžasný příběh... HODNOCENÍ: 91% (5*) (31.07.2013)

Tohle mi dost připomnělo Leatherheads (2008). Baseballu nijak neholduji, neznám jména slavných hráčů ani počty jejich houmranů, nesbírám kartičky s jejich podobiznami... Kdyby to tak bylo, jistě bych měl z filmu větší požitek. Ten jsem měl ale i tak. Já miluju tu válečnou a poválečnou Ameriku. Hudbu, módu, design... Tady se mi toho dostalo vrchovatě. Tvůrci se s prostředím té doby tak vyblbli, že jsem musel smeknout. Jen namátkou: Např při normální scénce při tréningu jede za rozprávějícími hráči na obzoru nádherný parní nákladní vlak atd... Když film sledujete, nemáte pocit, že je to cosi v kulisách té doby (podobně jako Vyprávěj), ale že je to prostě z té doby. Mám rád detaily a opravdu klobouk dolů. Druhou rovinou filmu je jeho poselství. Amerika ve svých časech těžce rasistická na počátku dvacátého století jen 2x uznala černém muže za rovnocené bílým. A to v první a druhé světové válce. V první to byla ještě křeč, ve druhé už na tom byli černí výrazně lépe i když konflikty kvůli barvě pleti tu byly. Pro Afroameričany to jejich odmítání leckdy bylo spíše motivující. Chtěli těm bílým ukázat, že se jim vyrovnají a že je i předčí. (vzpomeňme na legendární černou squadronu stíhaču z Tuskegee, kterou po jejích statečných bojích bomber leadeři extra vyžadovali pro eskortu svých velkých hochů). Situace se zlepšila až v šedesátých létech, kdy si jedna dáma odmítla přesednout v autobusu... V tom má USA těžce máslo na hlavě a myslím, že jsou si toho lidé dobře vědomi.2 je dalším z příběhů o rasizmu a o silné vůli. Smekám před Robinskonem, že tu veškerou šikanu a ústrky vydržel. A smekám i před Rickeyem, který sice v první řadě koukal na zisk, ale udělal ve své době velmi odvážný krok. Takovýchto filmů je stále málo a moc se mi to líbilo. 4 míčky. * * * * (04.07.2015)

Meh. Kýček o tom, jak černoch s dobrým srdcem hrál baseball i když ho bílí neměli rádi. Když Jackie dobře odpálí míček, hraje u toho taková ta triumfální hudba a občas zpomaleně běhá. Řemeslně je to hezké, ale celkově to jde hrozně po povrchu. Postavy jsou ploché, ty hodné se stanou slavné a ty zlé jsou potrestány. Když se tam objeví náznak tématu ("jste z jihu, vy jste pil předsudky s mateřským mlékem"), během věty, dvou zmizí. Pokud film o baseballu, tak radši stokrát znovu geniální Moneyball. (11.07.2014)

Ačkoliv Helgelanda jako režiséra uznávám, a ještě víc ho uznávám jako scénáristu, tady to nějak nevyšlo. Po dramatické, (ne)rasistické, stránce jsem čekal více ingrediencí z The Help, po stránce sportovní jsem čekal více napětí, podobně jako v The Blind Side. Ani herecké výkony nic moc, navíc Ford strašně přehrával a ani na chvíli jsem mu toho vizionářského dědulu neuvěřil. Ale nuda to zase není, takže dávám solidní 3 hvězdy. (13.07.2013)

Baseball jsem hrála poprvé a naposledy někdy v osmdesátých letech na vandru, místo míčku srolované ponožky, místo pálky nalezená smrková balda s nahrubo odstraněnými větvemi. Nejsem fanouškem ani baseballu ani americké kultury, ale nechala jsem film příjemně plynout a nebyl ten nejmenší důvod ho vypnout. Chadwick Boseman je smypaťák a dobře se na něj koukalo i na bručounka Harissona Forda. (26.04.2019)