42

║Rozpočet $40miliónov║Tržby USA $95,020,213║Tržby Celosvetovo $97,000,000▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $11,199,136 //počet predaných kusov 543,442║ Tržby za predaj DVD v USA $18,533,288 //počet predaných kusov 1,295,498║ poctivo a dôstojne natočený film o športe ktorý nemusím, podaní tak že sa dá v pohode zniesť narozdiel od chladného Moneyball, herecky dobre zahrané, k tomu to má nadobudnutý nádych danej doby a dokonca ma to takmer dojalo, Helgeland potvrdzuje že vie točiť keď má dobrý námet /70%/ (25.08.2013)

Film o rasovej revolúcii v americkej bassebalovej súťaži ponúkol silný príbeh, v podobne zameraných dielach to viacmenej býva pravidlom. 42 však pokrivkáva na vyrozprávaní príbehu, kde sa striedajú silné momenty s menej nezáživnými či prvoplánovými, ktoré zhodili moje hodnotenie a výsledkom sú, aj napriek výbornému výkonu Harrisona Forda a krásnemu obrazu, len tri hviezdy. (29.07.2013)

Rozhodně ne to typické ubulené patetické drámo a statečném černochovi. Tohle je prostě profesionálně odvedená práce po všech stránkách, postavy fungují na jedničku, silný scén je tu také dost a žádného laciného ždímání emocí se nedočkáme. Navíc už hodně dlouhou dobu jsem neviděl Harrisona Forda, aby si nějakou roli tak strašně užíval. Brian Helgeland to má pořád v ruce. (01.08.2013)

Obstojný sportovní dokument, s pomalejší dějovou linkou, spíš než film mě zaujala doba a rasismus v té době, a že jeden negr dokázal přesvědčit a ovlivnit tolik bílých rasistů, že začali některé negry uznávat jako sobě rovné. A o 10 let později, teď myslím dobu ve snímku, už nikdo nebral v potaz jestli hraje bílej nebo černej, sport se stal zdrojem příjmů a bylo jedno jestli ten nebo ten. Každopádně jsem si to celkem užil a byl jsem zvědav, jak film dopadne. Pro mě bohužel žádné dramo nenastalo a tak pěkná 4ka. (10.03.2018)

Čím jsem starší, tím víc mě štve, jak je bělochům házena na hrb veškerá špína světa a oni si ještě za pomoci menší, ovšem hlasité části dobroserů ochotně sypou hlavy popelem. Taky jsem si tou fází prošla, když jsem byla mladá a blbá, nikoliv černobílá realita však časem utloukla mou naivní část a dala vzniknout cynické čůze. Co se snažím sdělit: já k tomuhle filmu přistupovala s tím, že se budu šklebit: "No jó, chudinky černé, všichni jsou tak hodní, inteligentní, skvělí lidičkové a ti zlí, hnusní běloši jim pořád ubližují." Přesně na tuhle notu "42" brnkalo, ale kupodivu jsem sledovala bez šklebení: Jackie Robinson, jeden ze dvou basebalistů, jejichž jména mi za život uvízla v paměti, měl totiž mé plné sympatie a s nimi respekt. Ono to chce mamutí koule, aby byl člověk v něčem první, čelil hlouposti, primitivismu, nesmyslné zášti, nadávkám, výhrůžkám a omezování, kamkoliv se hne. A co je nejdůležitější, musel všechny ústrky snášet mlčky, nenechat se vytočit, nezavdat médiím žádnou záminku k pranýřování. Jedině tak mohl Jackie Robinson prošlapat cestičku pro ostatní černochy: nedopustit skandál, spolknout hrdost a vytřít všem zrak na hřišti. Palec nahoru pro Helgelanda a jeho tým za dobrý film, všechny palce nahoru pro Robinsona, jak důstojně ustál tlak, který by většinu lidí zlomil. (03.05.2019)