Večerníček

Večerníček se narodil 2. ledna 1965, výtvarnou podobu mu vtiskl výtvarník Radek Pilař, hudbu zkomponoval Ladislav Simon a promluvil hlasem sedmiletého chlapce Michala Citavého. Pořadu předcházel od roku 1963 cyklus podvečerních pohádek pro děti pod názvem Stříbrné zrcátko. První odvysílanou pohádkou byl Kluk a kometa režiséra Ludvíka Ráži. Pořad s nezměněnou dramaturgii i znělkou je na obrazovkách nepřetržitě dlouhých 55 let (2020). (08.02.2012)

Televizní pořad s nezapomenutelnou úvodní znělkou, milovaný dětmi všech generací i všech věkových skupin. Díky němu televize natočila a odvysílala za 50 let jeho trvání stovky, snad i tisíce animovaných i hraných pohádek, které dnes patří do zlatého fondu ČT. Oslovila a potěšila miliony dětí, které bez roztomilého kloučka s papírovou čepičkou odmítaly jít večer do postýlek. Patří k nim nejen moje děti a vnoučata, ale i já sama po zaslechnutí známé znělky spěchám k obrazovce a na několik minut se stávám dítětem. Je to moje dlouholetá filmová láska a doufám, že zůstane na obrazovce i v budoucnu a že ji nepřeválcují dravé zahraniční dětské seriály. (29.03.2015)

Tohle není jednoduché hodnotit. Snad dříve než padl rok 2000 a dál, bych udělil poctivých 5 hvězd, protože takový Křemýlek a Vochomůrka, nebo A,je to či Jája a Pája, byly prostě krásné příběhy. Dneska je to něco čemu absolutně nerozumím a spoustu z těch seriálů ani nechápu. Z těch novějších, je snad jen jediný, který za to stál a to seriály z CHaloupkem a jeho Medvědy, Vydrýskem atd. Takže hodnocení není možné, protože pokud bych mněl nějak hodnotit, musel bych jednotlivě vypisovat za co bych dal 5 plných a za co žumpový odpad. A to mi nepřijde fér. ------------- . Za nesmrtelnou znělku bych přidal další body. (17.10.2014)

Sice záleží i na obsahu, kterým v tu chvíli pořad právě naplní, ale když jsem byl malý (výškově i věkem) pravidelný divák, tak to byl jeden z mých nejoblíbenějších dětských pořadů. Tím spíš jsem se na něj těšil, když už jsem byl rodiči uznán velkým (věkem) a nemusel jsem jít spát hned po Večerníčku, ale mohl jsem se dívat na jeden večerní film. (18.01.2014)

Večerníček stál pro celou mou generaci u našich "filmových začátků". Každý večer jsme se těšili na to, že nás zavede do světa pohádek, na jednu z nich se podíváme a Večerníček nás pak vyprovodí zase zpět a do postýlky. Díval se na něj s námi každý večer můj taťka a mamka si ho za to dobírala. Dnes ho chápu a jsem ráda i za ty filmové začátky "po troškách". Dnes se bohužel klasický Večerníček přesunul na méně sledovanou stanici a děti se dnes spíše dívají na celá pásma pohádek. Myslím, že to je škoda. Vytrácí se z toho to napětí: Co tam bude zítra? a navíc si myslím, že pro začátek stačí "dobrého po troškách". Já se dnes dívám na večerníčky se svými dcerami a chápu svého taťku. V dětství jsem měla nejradši Maxipsa Fíka, Broučky a Krkonošské pohádky, teď mě zase zaujali Kocour Mikeš a Pohádky ovčí babičky. Ty naše klasické večerníčky jsou navíc bytostně české a slaví dodnes úspěchy i v zahraničí. Více o Večerníčku se lze dozvědět na pěkných stránkách: http://www.ceskatelevize.cz/porady/0-vecernicek/5626-historie-vecernicku/ (17.01.2013)