Večerníček

Večerníček se narodil 2. ledna 1965, výtvarnou podobu mu vtiskl výtvarník Radek Pilař, hudbu zkomponoval Ladislav Simon a promluvil hlasem sedmiletého chlapce Michala Citavého. Pořadu předcházel od roku 1963 cyklus podvečerních pohádek pro děti pod názvem Stříbrné zrcátko. První odvysílanou pohádkou byl Kluk a kometa režiséra Ludvíka Ráži. Pořad s nezměněnou dramaturgii i znělkou je na obrazovkách nepřetržitě dlouhých 55 let (2020). (08.02.2012)

Kladiem si závažnú otázku: Z akého uhla pohľadu mám hodnotiť túto konkrétnu položku? Usudzujem, že sa má jednať o detskú, cyklickú reláciu, ktorej podstatnou, dominantnou súčasťou bola krátkometrážna, zvyčajne animovaná, rozprávka. Relácia, ktorá sa dlhé roky objavuje, v rovnakom čase, na obrazovkách verejno-právnej televízie. "Večerníček" ako rozlúčka, na dobrú noc, s najmladšou generáciou divákov. Potom už ostávalo len sa vyčúrať, umyť zuby a ísť spať. Dávam až tri hviezdičky, pretože i u mňa zafungovala patetická nostalgia. *** (05.03.2013)

Netřeba asi komentovat Večerníček. Nejstarší a nejznámější pořad v Česku. Prakticky každé dítě jím alespoň jednou prošlo. Samotným pořadem byla odvysílána celá řada samostatných seriálů, ale Večerníček i tak zůstal jedním z nejhodnotnějších pohádkových pořadů. Legendární znělka i animace zůstanou v paměti navždy. A tak si závěrem jen povzdychnu, že je škoda, že Čt Večerníček odsunula na vedlejší kolej na druhý program. Vytlačují jej totiž podvečerní seriály jako Scooby-Doo, Spongebob anebo další americké seriály. Přesto naštěstí ještě mnoho rodičů k Večerníčku děti vede tak jako já svou dceru. (24.03.2021)

Nevím, jestli lze hodnotit pořad, který je zaměřen specifickému diváctvu přesně dané věkové kategorie a zda je možno udělit jednu známku tolika pohádkám, které jsou tu postupně za ty roky prezentovány. Dělí se na úžasné a nezapomenutelné a příšerné.. zprůměrovat to nechci kvůli těm skvělým. Mám spoustu oblíbených, ale nemá cenu je tu jmenovat. Večerníček plnil večery mnoha dětem a já mu za to vděčím. N/A% (14.11.2013)

Samozřejmě si člověk položí otázku - co tady vlastně hodnotím? Znělku, jednotlivé večerníčky či celý tento fenomén? Nevím jak kdo, ale já hodnotím fenomén jako takový, a ten je u mě jednoznačně za pět. Z nostalgie, za vzpomínky ať už když já byl dítě, nebo se díval s mými dětmi ale hlavně za něco, co už se nevrátí, přestože se ten pořad ( alespoň myslím) pořád vysílá. Bohužel, už se nedívám protože má infantilita se ještě plně nerozvinula, mé děti už odrostly a zatím se nerozmnožily. Nezbývá než počkat na vnuky. (25.02.2016)