Obsahy(2)
Večerníček se narodil 2. ledna 1965, výtvarnou podobu mu vtiskl výtvarník Radek Pilař, hudbu zkomponoval Ladislav Simon a promluvil hlasem sedmiletého chlapce Michala Citavého. Pořadu předcházel od roku 1963 cyklus podvečerních pohádek pro děti pod názvem Stříbrné zrcátko. První odvysílanou pohádkou byl Kluk a kometa režiséra Ludvíka Ráži. (sator)
(více)Recenze (83)
Sice záleží i na obsahu, kterým v tu chvíli pořad právě naplní, ale když jsem byl malý (výškově i věkem) pravidelný divák, tak to byl jeden z mých nejoblíbenějších dětských pořadů. Tím spíš jsem se na něj těšil, když už jsem byl rodiči uznán velkým (věkem) a nemusel jsem jít spát hned po Večerníčku, ale mohl jsem se dívat na jeden večerní film. ()
Nesmrtelná znělka, která spolehlivě dokáže přivolat všechny malé děti k večerní pohádce. Když jsem byla malá, byl pro mne zákaz Večerníčku, ten nejúčinnější trest ... naši ho ještě k tomu nechali hrát a já byla v pokojíčku a drásalo mi to mé dětské srdce, jak neskutečně kruté od mých rodičů :-)) Pamatuju si, že jsme si sedli celá rodina a společně jsme zdravili postavičku s novinovou čepicí na hlavě a společně jsme se s ním i loučili. Kdysi nás ještě před pořadem uvítala milá paní hlasatelka, řekla nám o čem bude a na konci nás zase navnadila o čem bude pohádka příště :-) Večerníček je náš národní poklad, nesmí zmizet z televizních obrazovek. ()
Kladiem si závažnú otázku: Z akého uhla pohľadu mám hodnotiť túto konkrétnu položku? Usudzujem, že sa má jednať o detskú, cyklickú reláciu, ktorej podstatnou, dominantnou súčasťou bola krátkometrážna, zvyčajne animovaná, rozprávka. Relácia, ktorá sa dlhé roky objavuje, v rovnakom čase, na obrazovkách verejno-právnej televízie. "Večerníček" ako rozlúčka, na dobrú noc, s najmladšou generáciou divákov. Potom už ostávalo len sa vyčúrať, umyť zuby a ísť spať. Dávam až tri hviezdičky, pretože i u mňa zafungovala patetická nostalgia. *** ()
Večerníček stál pro celou mou generaci u našich "filmových začátků". Každý večer jsme se těšili na to, že nás zavede do světa pohádek, na jednu z nich se podíváme a Večerníček nás pak vyprovodí zase zpět a do postýlky. Díval se na něj s námi každý večer můj taťka a mamka si ho za to dobírala. Dnes ho chápu a jsem ráda i za ty filmové začátky "po troškách". Dnes se bohužel klasický Večerníček přesunul na méně sledovanou stanici a děti se dnes spíše dívají na celá pásma pohádek. Myslím, že to je škoda. Vytrácí se z toho to napětí: Co tam bude zítra? a navíc si myslím, že pro začátek stačí "dobrého po troškách". Já se dnes dívám na večerníčky se svými dcerami a chápu svého taťku. V dětství jsem měla nejradši Maxipsa Fíka, Broučky a Krkonošské pohádky, teď mě zase zaujali Kocour Mikeš a Pohádky ovčí babičky. Ty naše klasické večerníčky jsou navíc bytostně české a slaví dodnes úspěchy i v zahraničí. Více o Večerníčku se lze dozvědět na pěkných stránkách: http://www.ceskatelevize.cz/porady/0-vecernicek/5626-historie-vecernicku/ ()
Samozřejmě si člověk položí otázku - co tady vlastně hodnotím? Znělku, jednotlivé večerníčky či celý tento fenomén? Nevím jak kdo, ale já hodnotím fenomén jako takový, a ten je u mě jednoznačně za pět. Z nostalgie, za vzpomínky ať už když já byl dítě, nebo se díval s mými dětmi ale hlavně za něco, co už se nevrátí, přestože se ten pořad ( alespoň myslím) pořád vysílá. Bohužel, už se nedívám protože má infantilita se ještě plně nerozvinula, mé děti už odrostly a zatím se nerozmnožily. Nezbývá než počkat na vnuky. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (27)
- Předchůdce Večerníčků byl pořad Stříbrné zrcátko (od r. 1963), který začal své vysílání v roce 1963 v nedělním podvečerním čase. (max21)
- Animovaná znělka Večerníčků se postupem doby jejího používání od roku 1965 až do současnosti stala nejstarší televizní znělkou v České republice. Používána je od léta roku 1965, barevně pak od roku 1973. (Miuri)
- Ve znělce se Večerníček nejprve 7krát otočí po celé obrazovce, pozdraví „Dobrý večer!“, poté vyběhne po 20 schodech, poté skočí dolů, povozí se na houpacím koníkovi, koník se poté změní v otevřené osobní auto a následně v jednokolku. Po celou dobu znělky přitom chlapec volně rozhazuje listy papíru, který je celkem 24 v souvislosti se 24 hodinami, po kterých se vrací, přičemž poslední list pak ukáže směrem k divákům a na něm je logo České televize. Závěrečná část obsahuje úvodní část obrazu úvodní znělky puštěnou pozpátku, rozloučení zní „Dobrou noc!“. (Miuri)
Reklama