Lásky čas

Kdyby se to celé neslo v duchu romantické sci-fi komedie, v níž by se hlavní hrdina stále dokola vracel časem, "aby ji dostal" - jak to vypadá v první půhodině, bavilo by mě About Time asi mnohem víc. Takhle je to tak trochu monotónní a extrémně bezkonfliktní pohádka, která se nesnaží o nic víc než být příjemná. Můj šálek čaje to tedy není, ale jisté feel-good kouzlo Curtisově novince upřít nemůžu. (05.01.2014)

About Time má mé velké sympatie - jak směrem k hercům (hlavně mladý Gleeson si tady oficiálně dupl o hvězdnou pozvánku do Hollywoodu), tak ke Curtisově veskrze optimistickému vnímání světa a s mou nově se rodící filozofií souznícího poselství, které film předkládá. Reakce k tomuhle filmu mi navíc běžěla jak přes kopírák od té k Lásce nebeské - upřímná spokojenost, zředěná tím, že mi ve filmu chyběl konflikt, přerůstající v spokojenost nadšenou, plynoucí z pochopení toho, co tím chtěl básník říct. Jen nás v té své pozitivitě pořádně vyráchejte, mistře Curtisi. 80% (22.05.2014)

Richarda Curtise mi bylo už před premiérou líto v jedné věci. Dostát očekáváním fanoušků, kteří si přáli něco na způsob časoskokové Lásky nebeské, zkrátka nemohl, ani kdyby se rozkrájel. Proto je o tolik překvapivější cesta, po které se vydal - a na které se žádný takový předem marný pokus nekoná. Ne že by se na romantiku nehrálo, vždyť kapela v metru nebo bouřlivý obřad mi svoji silou málem přilepily čelist na podlahu sálu. Jenže tu je ještě něco víc. Ony obligátní rodinné hodnoty, které se právě tady mění ve slovní zlato a soukromou emocionální tíhu. Právě v jejich síle se skrývá něco, co z Času dělá film až nehodnotitelný. Má totiž trochu zbytečně průstřelnou sci-fi stránku, podle očekávání dialogově dokonalou romantickou linku a spoustu přívětivého humoru. A pak přijde poslední třetina a z Billa Nighyho je člověk z mého života, ke kterému se nemám jakou skříní vrátit a všechno je zase někde jinde, mimo hranice pětihvězdné škály. A přesně tam, na samém konci, je nejlépe vidět, kam Curtis dospěl. Na místo, kde prostředky neslouží v prvním plánu romantice, ale romantika naopak slouží přesahu ještě osobnějšímu a nadčasovějšímu. Těžko proto říct, z čeho všeho se tu pan režisér stihl vypsat. Pokud se ale jedná skutečně o jeho poslední režijní počin, může ze stoličky odkráčet s hlavou hrdě vztyčenou, protože na posledním místě činu zanechává (opět) něco nenapodobitelného. (04.11.2013)

[imdb: 7.8/10] | me: Pekný britský film s výborným hereckým obsadením a príjemnou atmosférou. Páči sa mi koncept založený na myšlienke cestovania v čase, ktorý vôbec nie je silený a slúži iba ako opora kvalitne vystavaného deja. I'm going to go into the bedroom and put on my new pajamas, and in a minute you can come in and take them off. (15.11.2014)

A co na tom, že je to prosté jak bulharská striptérka, mně se to líbilo. Mohl bych tu psát moudra o tom, že jedinečnost okamžiku je právě v jeho neopakovatelnosti, ale proč, to si každej snad v hlavě srovná sám, že vzpomínky mu nikdo nevezme, až na toho zlýho Němce Alzheimera. Tak ať je na co vzpomínat. (29.12.2015)