Syvälle salattu

Fíni sú ako tvorcovia hororov kvalitatívne stále o level nižšie než ich škandinávski susedia Nóri či Švédi, ale na druhej strane aj snaha natáčať a schopnosť niečo zrealizovať až do finálnej podoby sa cení. Ich doterajšie hororové výtvory ako Dark Floors či Sauna ma príliš nepresvedčili a Body of Water hodnotím ako lepší žánrový priemer. Musím však uznať, že spojenie hororových činiteľov a ponurej atmosféry fínskej lužnej krajiny funguje pomerne účinne. (29.02.2012)

Jednou jsem na svinsky úzké, vesnické okresce, kde se absolutně nedalo předjíždět, narazil na traktor s hnojem a hodinu a půl se za ním otráveně vlekl. Mělo to sice takovou rustikální atmosféru, ale jinak jsem se cítil, jako bych měl hlavu v kravské prdeli a ten rozmilý skot se nechutně pomalu šoural na pastvu. Jediným rozptýlením mi bylo, když se asi dvakrát za celou dobu neposedný kousek mrvy neudržel na vlečce a rozpustile se mi rozpleskl o čelní sklo. Mačkal jsem sice klakson jako neurotický Ital, abych celé to martýrium alespoň trochu popohnal, avšak jediným výsledkem byl z kabiny výsměšně vystrčený prostředníček zpola opilého, neoholeného, stokilového vidláka, jehož montérky viděly pračku naposled ještě v dobách kolektivizace. Nebýt nepříjemného Dežo-ví z tohoto unylého finského hydrohororu, málem bych na tu milou příhodu docela zapomněl. Táhne se to jako tuberácký chrchel a horor je to akorát tak pro instalatéry. Věřím, že když zhruba po čtyřiceti minutách nekonečné cesty hlavní hrdinky na sever začne děsivá dřezová baterie v jejím novém příbytku samovolně chrlit vodu, ač je evidentně v zaaretované poloze, musí hoši od trubek prožívat svou nejhorší noční můru a svrbět je v ruce hasák. A to ani nemluvím o tom, co zakusí, když ihned poté začne zasviněný kuchyňský odpad chrlit černou mazlavou sračku do prostoru pro nádobí! Hrůůůůůza!!! Celý ten děs je ještě umocněný tím, že ze všeho toho usilovného psaní musel mít scénárista řádně ošplouchaný maják, protože tenhle debilní blábol o ugrofinské rusalce vyřešil logicky naprosto brilantně. Asi jako dawn kvadratickou rovnici. Takže pokud se nechystáte v nejbližší době chcípnout nudou nebo rekonstruovat v bytě vodovod, zajděte si raději na Dvořáka. I ten upištěný fidling je zábavnější než tahle porce salattu! (24.02.2012)

Naprosto zbytečný thriller, který se snaží být mysteriózní, ale nakonec jde jen o pěkně zpackanou rodinnou tragédii. Film snad kromě sympatické a celkem snažící se Kristy Kosonen nemá co nabídnout. Doporučil bych ho pouze v případě, že opravdu nemáte jiný film po ruce a nudíte se tak, že vám je jedno, na co budete zrovna koukat. Jsou desítky lepších thrillerů s lepší zápletkou i pointou. (08.04.2012)

Miluji skandinávské filmy, jejich ponurost, tajemnost, řeč, herce...a tady je splněno vše mé oblíbené. Při výsledném dojmu jsem si uškodila sama, protože jsem měla za to, že se jedná o horor - a tomu tak nebylo a jak vidím, ani nemělo být. Příběh k tomu pravda svádí - tajemné jezero, ke kterému zavítá matka se synem - ona sama tu kdysi vyrůstala a o místě slyšela řadu více i méně strašidelných báchorek (úvod je bravurní). Napjatí můžeme být až do konce, i když minimálně v poslední třetině pozorný divák tuší, pakliže rovnou neví...to ale na koukatelnosti neubírá. Bylo to netradiční a za shlédnutí film určitě stál. (01.10.2012)

Docela zajímavý mysteriózní thriller od finských filmařů, který dokáže diváka zaujmout, i když ve své podstatě ničím mimořádný ani originální není. Malebná je legenda o vodním duchovi, kterých musí být v okolí vyhlášených finských jezer celá řada, a samozřejmě samotný jazyk, kterým se ve filmu, pochopitelně v originále, mluví. Finština je prostě náádherná řeč a krásně se to poslouchá, byť teda našinec nemá tucha, o čem se hovoří. :-) Samotný film pak kombinuje motivy z několika obdobných snímků a samotné finální vyvrcholení tak není moc překvapivé, a to i přesto, že se filmaři snaží diváka mystifikovat snad v každém záběru. Celkově proto zůstanu u průměrného hodnocení, byť bych se na to časem ještě jednou s chutí podíval. (25.02.2012)