Barbara

Báječný film pro otevřené hlavy. Nina Hoss (kterou jsem nedávno obdivoval v netradičním upírském dramatu Wir sind die Nacht) v titulní roli je výborná, taktéž její herecký protějšek Ronald Zehrfeld. Při sledování jsem se neubránil srovnání se známým snímkem Životy těch druhých, který je o poznání divácky vstřícnější - BARBARA určitě není film pro každého, o čemž svědčí už skutečnost, že někteří znudění diváci odcházeli z kina ještě před koncem. Osobně mi to přijde škoda - BARBARA podle mě velice věrně reprezentuje typ filmů, které mívají přívlastek "festivalový". Toto je totiž skutečně přesně ten typ filmu, na který nejčastěji narazíte ve Varech na MFF, apod. Se vším, co k tomu patří - tenhle film jde hodně mimo mainstream, a toho si vždy cením. Závěr mě dostal. (15.10.2013)

Christian Petzold dokázal velmi dobře vykreslit život v tehdejším východním bloku, tu beznaděj, bezmoc spousty lidí, kteří v té době žili své malé i velké životy s vyhlídkami na snad lepší zítřky. A když vezmu v potaz velmi sympatický herecký výkon, (nejen) hlavní hrdinky tak je to čtyřka jako vyšitá, tenhle nenápadný film si to rozhodně zaslouží. (27.01.2015)

"Nechcem žiť v tomto zkurvenom štáte..." Nina Hoss má od Boha ten najväčší dar, ktorý ako herec môžete dostať. Zahrať všetko obyčajným pohľadom a nemusí sa ani veľmi snažiť, je prirodzená a uveriteľná v každej polohe. V jej tvári a hlavne očiach sa dá čítať ako z veľkej knihy. V tomto filme toho veľa nenarozpráva, ale očami uhrá všetkom potrebné. Postava sledovanej lekárky Barbary je tichá, nedôverčivá a opatrná. Režisér Petzold zas tak opatrný nemusel byť, občas to chcelo pritvrdiť. Chýbala tu nejaká silnejšia scéna, ale možno si to šetrili na záver. Ten bol trochu predvídateľný, ale neurazil. Opäť sa tu zišla trojica Hoss-Zehrfeld a režisér Petzold, ktorí spolupracovali na výbornom filme Fénix. Slabšie 4*. 70%. (26.12.2016)

Důsledná Barbara prožívá životní momenty, které naruší precizně naplánovaný harmonogram její budoucnosti. Po setkání se spřízněnou duší je ve velmi pomalém tempu vystavena rozhodnutím, ktará změní doposud izolovaný styl života. Německý snímek uvedený na festivalu Berlinale je plný klišé s předvídatelným koncem, ke kterému divák míří zhruba od poloviny filmu. To, že Barbara nic moc nového o životě v německé demokratické republice roku 1980 neřekne je jedna věc, ale ona neříká ani známé skutečnosti netradičním způsobem.(FFKV) (30.06.2012)

Lékařka Barbara žije na první pohled docela obyčejným životem na jedné vesnici ve východním Německu. Místní policie si na ni však dlouhodobě dává pozor a má proč; Barbara totiž touží po emigraci. Filmu, který se zpočátku vyvíjí nepříjemnou, realistickou cestou, ale nakonec podráží nohy velmi neoriginální vývoj druhé poloviny, ve které i divákovi s podprůměrnou inteligencí dojde, jak to celé dopadne. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (05.07.2012)