Caesar musí zemřít

Při sledování filmu jsem si nemohl nevzpomenout na Zelenkovy Karamazovy - srovnání se tu přímo nabízí. Inscenování klasické divadelní hry ve specifickém prostředí a za zvláštních podmínek má samozřejmě na diváka jiný dopad a vyznačuje se úplně odlišnou atmosférou než na klasickém jevišti. Jsou tu nicméně dva zásadní rozdíly: Petr Zelenka se může opřít o jedny z nejlepších herců své generace, navíc perfektně sehrané z divadelního angažmá. Jeho snímek se mnohem víc blíží klasickému pojení hraného filmu. Bratři Tavianové natočili pro změnu svérázný dokument, kde ovšem nevíte, kde začíná a končí hranice lidské pózy, předstírání a exhibice před kamerou. Jejich "hrdiny" jsou skuteční kriminálníci, vrazi, mafiáni a drogoví překupníci odsouzení k mnohaletým trestům odnětí svobody. Tavianiové jsou minimalističtí, o jejich "hercích" se dovídáte minimum, jejich skutečné smýšlení se ukrývá za maskou. Jen několik scén prokazuje vnitřní napětí a prostředí věznice se zvláštní ostrahou. Ceasar musí zemřít je typická festivalovka, určitě nejde o film určený běžnému divákovi, který usedá k obrazovce, aby si odpočinul. Ten, kdo si umí vychutnat nevyřčené, kdo ocení absurditu scén, kde mafiánští vrazi hrají příběh o vražedném spiknutí s cílem odstranit Caesara - kmotra, může být víc než spokojený. Jelikož jsem Karamazovým dal 5*, tady se nakonec přikláním k totožné nadílce. Osud Salvatore Striana, který z vězeňské cely po udělení milosti začal působit jako herec, patří k těm, o nichž si pomyslíte, že se může odehrát jenom ve světě filmu. Celkový dojem: 90 %. (10.09.2014)

Zaujímavý námet, tak som bol na to celkom zvedavý. Ale nedá sa povedať, že by ma to nejako zaujalo alebo nebodaj očarilo. Proste parta väzňov sa zapája do divadelného predstavenia Július Cézar podľa predlohy Williama Shakespera. Na začiatku zaujímavý kásting, po ktorom prišla dosť nezáživná časť prevedenia vyváženého diela podľa slávnej histórie. Zopár zaujímavých momentov, keď som nejako podvedome dúfal, že účinkujúci sa vcítia do svojich rolí, ale senzácia sa nekonala. (28.11.2013)

Vítěz Zlatého Mědvěda v Berlinale a zasloužený. Film, který míchá vězeňské drama s dokumentem a trestance nechává citovat pasáže ze Shakespearova Julia Caesara je vizuálně strhující, hudebně minimalistický a herecky působivý, až by divák, nebýt zamřížovaných oken a dozorců, pomalu zapomněl, že nesleduje zkoušku profesionálního hereckého souboru, ale pouze několik vězňů, kteří se nějak snaží vyplnit si svůj volný čas. Dvojice Paolo a Vittorio Taviani zkrátka dokázala, že působivý, věrohodný příběh lze vyprávět i ve stopáží kratší než 90 minut a že Shakespearovo dílo může být i v 21. století podáno jedinečným způsobem, ujme-li se ho schopný režisér. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (01.07.2012)

Tento film je: 1) Adaptace divadelní hry Julius Caesar. Jsou tam nějaké drobnosti před, po a během, ale primárně je třeba očekávat, že uvidíme v hrubých rysech a na správné časové ose převyprávěný příběh tohoto shakespearova díla. 2) Hra. Kdo očekává, že spatří dokument, nebo reálně zachycenou událost, bude sklamán. Toto je film se scénářem a režijí. Přesto velmi, velmi autenticky působící. 3) Výborný. Nápad představit Shakespeara prostřednictvím výkonu skutečných trestanců věznice Rebibbia, nechat je pasáže textu prokládat vlastními pocity a vyvolat kontrast volání po svobodě zpoza zamřížovaných oken, je značně originální. Velmi sugestivní. ■ Dobrý komentář: Lanark (10.02.2013)

Zajímavý film natočený italskými matadory, bratry Tavianiovými, kterým už bylo oběma v době natáčení osmdesát let. To samo o sobě je neuvěřitelné, ale oni stále ještě mají pořád o čem vyprávět, což je o to důležitější. Pojetí Shakespeara je v zajímavém prostředí, ale nutno říct, že film mi zase tolik nedal. (16.10.2016)