Nechte to na mně

Oldrich Novy zde ztvarnil muj presny opak:-). Namet spatny neni, ale jiz predem jasna pointa nedokaze vice zaujmout a to i pres Fricovu rezii a Formanovu spoluucast na scenari. Na zadneho naseho herce neni takovy smutny pohled jako prave na Noveho v povalecne tvorbe. Sice stale hral velmi dobre, ale predvalecny glanc byl nadobro pryc. (21.04.2013)

Oldřich Nový se snažil strašně moc, ale na druhou stranu se musel také trápit. Vždyť on byl velká hvězda prvorepublikových filmů, vznešený člověk a elegantní muž a teď tohle. S ním tu hrají i jiní,kterým patřila plátna kin za první republiky. Podobné filmy beru jako jejich degradaci. Ale to je tak jediné, co s tím můžu dělat. Ignorovat tyto filmy nechci. V podobné situaci, jako se ocitl pan Patočka, jsem se ocitla taky a taky jsem k tomu všemu přišla jako slepá k houslím. (13.10.2012)

“To já už nějak zařídím… To přece nic nebylo… To já rád a ochotně… Ta vaše důvěra mě tedy, skutečně, jinak jsem ochoten, ale mám strach… Nechte to na mně, to je maličkost…" Mnoho psů, zajícova smrt, mnoho funkcí, Patočkův kolaps. Nová doba přináší našemu prvnímu filmovému milovníkovi nové výzvy a on se jich zhošťuje s elegancí jemu vlastní. Co na tom, že ze smokingu je nacpán do silonové bundy tiskařského dělníka a jeho Mařenkou není krásná Nataša Gollová? Jeho Patočka je stejně ochotný jako Valentin dobrotivý, roztomilý člověk za všech okolností a krásně roztržitý jako když Prášil s Burianem. Jen o tom budování světlých zítřků není příliš přesvědčen. On, ani ostatní prvorepublikoví herci. Ještě si nezvykli… (20.08.2017)

Oldřich Nový v jedné ze svých "montérkových" rolí, tentokrát jako popletený pan Patočka, který v zoufalé snaze všem vyhovět bere na svá bedra další a další funkce, jenže nemá čas se jedné pro druhou věnovat... Nový nebyl žádný rebel. Padesátá léta znamenala pro jeho kariéru (i v divadle) řadu pádů, ústupků a kompromisů, on je mlčenlivě snášel a byl ochoten se přizpůsobit. Ale ne za každou cenu. Námět původně spadal do kategorie té nejtrapnější agitační melasy padesátých let, ale o něco ho vylepšila aspoň stylizace do crazy. A víte, kdo ji má na svědomí? Málo se to ví, ale Miloš Forman. Oldřich Nový o něm věděl, seznámil se s ním už dva roky předtím a přivedl ho do komparsu Slovo dělá ženu. Tentokrát mu zavolal, jestli by nechtěl přepsat ten strašný scénář. Forman Friče i Nového obdivoval, tak se do toho dal a od té doby už byl u filmu. Ale Nechte to na mně věru za moc nestojí, je smutné dívat se na hvězdy mistrovských prvorepublikových konverzaček (mj. Pištěk, Baldová, Trégl..) v továrním prostředí. No, co se dá dělat. 40% (26.01.2006)

Kupodivu dobová komedie (ovlivnil to mladý Forman?), v které se Oldřichu Novému nemuselo až tak špatně hrát. Myslím, že jsem ho v takové roli obětavého člověka zažil i za demokracie. Vše je přeneseno do reálií roku 1955. Zmatky nemá pan Patočka z přebytku milenek, ale z přebytku funkcí. Pobíhá od telefonu ke dveřím, všichni důvěřují v jeho schopnosti. Neponižuje se v montérkách, je sociálním referentem a má sekretářku. Je to kočena. Opravdu si myslím, že v této komunistické píčovině se Oldřichovi nehrálo tak zle, jako v ostatních budovatelských kravinách. (30.04.2013)