Dogani

Ešte pred skvelým dánskym Honom s Mikkelsennom vytvorili kórejci podobný film motivovaný skutočnými udalosťami. Film dokáže upútať, strhnúť, možno i znechutiť, ale kvalita tu jednoducho je. Najviac bije do očí ukážka skorumpovaného súdneho systému, kde podľa hesla- "ruka ruku myje", je prepojený každý s každým. Spravodlivosti sa podobne ako u nás len tak nedovoláš. Sexuálne týranie a mučenie detí v internátnej škole pre sluchovo postihnuté deti dokáže často vyvolať zhnusenie, obzvlášť "vydarene" slizké sú dvojičky- riaditeľ školy a jeho brat. Nie sú však sami, úchylov a tyranov je tu viac. Na nerozoznanie rovnako úchylné ksichty dokáže jedno dievča na súde šikovne rozoznať. Všetky scény zo súdneho procesu, ktorý sa po počiatočnom nadšení rýchlo mení na frašku, sú výborné. Film má záver, ktorý asi nikoho nepoteší, ale bohužiaľ je to tvrdá realita. Južnú Kóreu som mal za vyspelú demokratickú krajinu, ale po tomto medializovanom prípade som zistil, že v rezorte spravodlivosti majú rovnako veľké medzery ako my na Slovensku. 80%. (25.02.2014)

Nevím jak pro vás, ale zážitek to není dobrý, fakt ne. Takže jak říkám, historka neradostná, ale přesto je třeba dodat, že dobře zvládnuta po filmové stránce. Povzdechl jsem si, ale nakonec, kam se podělo to vznešené přísloví. Konec dobrý, všechno dobré. Tak to si určitě neříkaly ty zneužité děti u soudu. (19.05.2013)

Fantasticky nadhodnocený film. Jsem si jistý, že hodnotitelé vyjadřují spíš svůj politický postoj. Umělecky je totiž film průměrný. --- Mám rád děti. Opravdu. A utrpení dětí, jediných nevinných v tomto hloupém světě, mě snadno rozhořčí a dojme. Při sledování tohoto filmu jsem však zůstal v klidu. Jsem přesvědčen že Asiatům chybí humanistické dědictví Západu a že je to poznat. Proto jsou při vyjadřování idejí - byť jako v tomto případě pozitivních - vlastně prosťáčci, začátečníci. Přestože mezi Korejci je spousta křesťanů, myšlení se tak rychle nemění a korejská společnost zůstává zřetelně konfuciánská. Právě a jedině tuto skutečnost film přesvědčivě dokumentuje. --- A že jde moje hodnocení proti proudu a naopak tolik místních diváků je nadšeno? Snadné vysvětlení: my Evropané sice to dědictví máme, ale poslední dobou blbnem. Čím dál míň z nás je v sobě ještě nosí. (23.04.2014)

Skutečně zdrcující film, kdy mně po skončení projekce nebylo úplně nejlíp. A tady šlo navíc o děti, ale aby toho nebylo málo, tak o hluchoněmé děti. Zmítala se mnou celá škála emocí od znechucení, bezmoci, smutku, lítosti, zlosti a tak bych mohla pokračovat dál a stejně to nic nezmění na tom, že se takové věcí budou dít dál. A to nemluvím o tom, co ten příběh vypovídá o justičním systému, který se tady předvedl v celé své kráse, protože je nad slunce jasné, že lepší to rozhodně nebude a korupce a konexe budou přibývat, co si budeme namlouvat. Dětští představitelé to zahráli opravdu velmi uvěřitelně a přesvědčivě. Silenced je jeden z velmi silných a drsných filmů, které jsem v poslední době viděla a který se mnou silně zamával. (23.01.2013)

Téma filmu je výjimečně silné a společensky naléhavé. Jakožto západního diváka mě ale ubíjela korejská dramaturgická estetika a pekelné přehrávání, které je zde i na korejské poměry extrémní. Tolik důležitá autenticita pro filmy založené na skutečných událostech je tedy ihned tatam. Na druhou stranu jsou zásadní momenty násilí natočeny naprosto bez skrupulí a západní tvůrci by si podobné scény do mainstreamové tvorby dovolit rozhodně nemohli.. (05.12.2017)