Režie:
Leos CaraxScénář:
Leos CaraxHrají:
Denis Lavant, Edith Scob, Kylie Minogue, Eva Mendes, Michel Piccoli, Jean-François Balmer, Annabelle Dexter-Jones, Elise Lhomeau, Leos Carax (více)Obsahy(1)
Leos Carax, nevyzpytatelný enfant terrible francouzského filmu, se po třináctileté pauze vrátil triumfálním způsobem. Ve filmu, který měl podle mnohých letos v Cannes získat Zlatou palmu, ztvárnil režisérův věrný druh Denis Lavant tajuplného pana Oscara, beroucího na sebe v průběhu jednoho dne nejrůznější identity ve zneklidňující show snímané neviditelnými kamerami. „Kvůli čemu to ještě děláte?“ ptá se Oscara jeho šéf, ztvárněný Michelem Piccolim. „Pro krásu samotného gesta,“ odpovídá Lavantův chameleonský hrdina a charakterizuje tak režisérovo krédo „rozprostřené“ do pěti filmů v průběhu téměř třiceti let. Pro Caraxe typické, bolestně romantické vidění světa se snoubí s hravou provokativností a nezměrnou láskou k bizarním milníkům v dějinách filmu (mezi mnoha jinými Oči bez tváře Georgese Franjua). Jeho uhrančivý spektákl je prostoupen obdivem k Paříži, která bezmocně přihlíží pomalému zániku legendárního obchodního domu Samaritaine v sousedství Pont Neuf, ale třeba i k mizejícímu světu limuzín či zpěvu Kylie Minogue. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (229)
Blouznivě fantaskní óda na odosobnělost i procítěnost kinematografie a především hereckou všestrannost Denise Lavanta. Leos Carax jako by si prostřednictvím epizodické struktury "Holy Motors" splňoval sny co se týče natáčení konkrétních bizarních sekvencí se svými oblíbenými aktéry ve fotogenických či ikonických prostředích francouzské metropole. Při tom skládá melancholickou poctu herectví coby profesi proměny, při níž se původní osobnost herce rozplyne v cizí identitě, potažmo ukazuje otroctví člověka ve virtuálním světě předdefinovaných rolí, kde se i limuzíny obávají o svůj osud. ()
Souhlasím s tím, že Leos Carax nedělal nic jiného, než že uplynulé desetiletí chodil hodně do kina. Jak jinak by totiž mohl natočit něco tak... hmmm... divácky neatraktivního, nekoukatelného, ač se ve filmu objeví vše, co má současný divák rád (fantasy skřítek, umírání různých lidí, tajemní řidiči, tajemná auta, podivné děti, krásná Eva Mendes nebo erekce Denise Lavanta, eh, ne, ta už tam být nemusela). V průběhu promítání z kina odcházeli lidé, nejvíc jich odešlo během intermezza. Takže pokud budete chtít odejít, odejděte zhruba po hodině filmu, je to ten nejvhodnější okamžik. My zůstaly... ()
Mám pochopení pro rozporuplné hodnocení Caraxova filmu, jelikož tohle není dílko, které bych promítnul v sobotu večer svým rodičům. Holy Motors je určen divákům, kteří nemají problém s tím, vítězí-li forma nad obsahem, divákům, kteří rádi přistoupí na režisérovu hru a budou pátrat po důvodech a smyslu jeho obrazů. Pro mě je snímek poctou herectví jako takovému a zároveň pocta samotnému lidskému bytí, kde všichni hrajeme své role v neustále se opakujícím cyklu dne, života, životů, role, jež jsou řízeny pomyslnými božími motory. "Kamery se staly tak malými, že nejsou vidět." ()
Ale prečo nie. Osobne som bol milo prekvapený. Čakal som nejakú úchylárčinu, niečo čo pôjde úplne mimo mňa a pritom mi Carax naservíroval kopec pekných myšlienok v originálnom poňatí. Potešil má návrat Mr. Merdeho. A Denis Levant je chameleón. Holy Motors je jeden z tých filmov ku ktorým ani nemôžem veľa napísať. Chcem vidieť ďalšiu Caraxovu tvorbu a Intermezzo s harmonikami patrí k jednému z vrcholov tohto príbehu - aj keď s ním nesúvisí. Ku koncu možno zbytočne naťahované, ale limuzíny zachraňajú. Jeden z najoriginálnejších a najsmutnejších filmových počinov. ()
Na tuhle filmovou erekci nebyl svět ještě připraven. Možná, že se jedná o pseudointelektiální žvást, který by chtěl sdělit tolik, ale neříká prakticky vůbec nic, ale mě osobně Holy Motors oslovilo jako už dlouho nic. Hravá hříčka, kterou není těžké pochopit a milé pomrknutí na do sebe se hroutící společnost. Mnoho rolí, mnoho tváří a čím dál tím méně času - v které kůži se ale cítíme skutečně doma? ()
Galerie (45)
Zajímavosti (16)
- Leos Carax prohlásil, že kdyby Denis Lavant hlavní roli ve filmu odmítl, nabídl by ji Lonu Chaneymu, Charliemu Chaplinovi, Peteru Lorremu nebo Michelu Simonovi, z nichž však v té době již desítky let nikdo nežil. (JoranProvenzano)
- Film obsahuje mezihru – Intermezzo nebo Entracte, kdy Oscar (Denis Lavant) hraje na harmoniku v prázdném chrámu a postupně se k němu přidávají další hudebníci. Je to odkaz na slavný němý avantgardní dadaistický film Reného Claira Mezihra (1924), který byl samotný natočen jako mezihra baletu Erika Satieho "Relȃche", což znamená "Představení zrušeno". (Aelita)
- Roli "šéfa" s mateřským znamínkem na obličeji měl původně místo Michela Piccoliho ztvárnit sám režisér Leos Carax. Když od toho upustil, chtěl, aby Michel Piccoli v titulcích vystupoval pod pseudonymem Marcel Tendrolo, což se však dozvěděla média, a tak k tomu nedošlo. (JoranProvenzano)
Reklama