Režie:
Leos CaraxScénář:
Leos CaraxHrají:
Denis Lavant, Edith Scob, Kylie Minogue, Eva Mendes, Michel Piccoli, Jean-François Balmer, Annabelle Dexter-Jones, Elise Lhomeau, Leos Carax (více)Obsahy(1)
Leos Carax, nevyzpytatelný enfant terrible francouzského filmu, se po třináctileté pauze vrátil triumfálním způsobem. Ve filmu, který měl podle mnohých letos v Cannes získat Zlatou palmu, ztvárnil režisérův věrný druh Denis Lavant tajuplného pana Oscara, beroucího na sebe v průběhu jednoho dne nejrůznější identity ve zneklidňující show snímané neviditelnými kamerami. „Kvůli čemu to ještě děláte?“ ptá se Oscara jeho šéf, ztvárněný Michelem Piccolim. „Pro krásu samotného gesta,“ odpovídá Lavantův chameleonský hrdina a charakterizuje tak režisérovo krédo „rozprostřené“ do pěti filmů v průběhu téměř třiceti let. Pro Caraxe typické, bolestně romantické vidění světa se snoubí s hravou provokativností a nezměrnou láskou k bizarním milníkům v dějinách filmu (mezi mnoha jinými Oči bez tváře Georgese Franjua). Jeho uhrančivý spektákl je prostoupen obdivem k Paříži, která bezmocně přihlíží pomalému zániku legendárního obchodního domu Samaritaine v sousedství Pont Neuf, ale třeba i k mizejícímu světu limuzín či zpěvu Kylie Minogue. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (229)
ÉÉÉj, tak toto bolo surrealistické, až sa mi parilo z hlavy. Ale ja to takto mám rád. Úplne ma uchvátila myšlienka obmeny sociálnych úloh, identicky vyzerajúcich postáv. Bola to geniálna myšlienka postaviť na niekoľko hodín človeka do rôznorodých sociálnych rôl a po čase ich obmeňovať. Síce snímka sleduje relatívne iba jednu postavu avšak úchvatný záver z autami a občasná konfrontácia medzi týmito "hercami" moju teóriu jasne potvrdzuje. Je to veľmi ťažko uchopiteľný kúsok ale svoju myšlienku to má.. Hoci sa stráca v hlbokých úvahách interpersonálnych vzťahov. Pre niekoho je táto snímka zaručene iba pseudointelekuálna póza... Ale v skutočnosti to tak nie je. ()
Pokud lze vůbec vážně vytáhnout dnes na světlo pojem cinefilie a nemá to být pouhý předmět nostalgie a heslo z učebnic, pak se to daří právě Caraxovi v Holy Motors. Je poměrně pozoruhodné, komu se ten film nelíbí: ze zvláštního důvodu většině českých kritiků starších čtyřiceti let. Zbytek jsou prostě nedotatečně vnímaví lidé. Podle mého totiž někdo, kdo použije slovo pseudointelektuální, nemůže mít skutečně rád film. Carax natočil naprostý unikát, film, který se cele odehrává v mantinelech vytyčených samotnou filmovou fikcí. Film, který neodkazuje vůbec k ničemu jinému než ke kinematografii samotné a přitom není vystavěn na citacích a aluzích. Film, který je zároveň orgií pro analytiky i vyznáním všemu, co dělá film filmem, tedy emocím, akci, násilí i smyslnosti. Velkolepá dekonstrukce jednoho už pěkně starého média. ()
Je to prostě nádherný, uchvacující, pohlcující, intelektuální zážitek, plný skryté symboliky, hluboce filosofického podtextu a až perfekcionistického, uměleckého ztvárnění bizarností života v nekonečných kontrastech jeho krásy a obludnosti. Jděte už, kurva, do prdele, ufoni! Tohle si přečíst zdravý, heterosexuální divák, co nemá ánung, kdo je tady co za esoterického pomatence a pod vlivem pětihvězdičkových výstřiků vysoce umístěných homoentit to nakoupí na páteční večer v domnění, že jde o film roku, hluboce postcoitum zalituje, že ten pátek nestrávil raději bitchovaním se ostnatým drátem nebo si třeba neprostřelil koleno nebo tak... V životě jsem neviděl lépe symbolicky ztvárněné hovno, jehož filosofické poselství jsou schopni pobrat snad jen absolventi FFUK, smažky a možná pár autistů. Jsem na rozpacích, mám li risknout druhou projekci přecpaný koksem a velkohubě se přidat k těm místním blábolícím artistům, co i přes kapotu vidí holý motor, nebo se na to prostě vysrat, prohlásit to za idiotskou performance pičovinu a zavřít za tím poklop žumpy. Volím za bé a jdu si raději nechat vytrhat nehty. ()
Všem, kteří to označují za "pseudointelektuální", by měl animál Lavant ukousat péra a prsty. Naprostá cinefilní rozkoš, nádherně nostalgický, schizofrenický a energií natlakovaný počin, kterému právě jakékoli pokusy o "intelektuální a racionální" výklady berou páru z pod kotle. Jasně, Carax používá nespočet odkazů (k francouzské kinematografii a především ke svým vlastní filmům), ale Holy Motors nepotřebují k hladkému chodu jejich naprosté pochopení - naopak. Je to nádherně animální, podvratná, svěží a fyzická podívaná, film, který je úplně jinde než většina chcípackých a konvenčních titulů dneška. Ukázka magického života v čase stále větší vyprázdněnosti, pro mě film s velkým F. Kdo to nechápe, ať si jde rovnou lehnout na hřbitov, že jo... ()
Holy shmotors alebo aj le wtf. Zakladám ligu Spánkom proti nudným filmom. Scéna s Oscarom hrajúcim na harmoniku a hudobným sprievodom, ktorý sa za ním vytvoril bola naozaj úžasná, najmä vďaka krásnej hudbe. A zo začiatku ma to aj zaujímalo, ale opäť raz som si vybrala film, ktorý šiel úplne mimo mňa. Tak ale aj o tom sú filmové festivaly. (Art Film 2012) ()
Galerie (45)
Zajímavosti (16)
- Titulní píseň filmu „Who Were We“ Kylie Minogue napsal spolu s Neilem Hannonem sám režisér Leos Carax. (JoranProvenzano)
- Scéna s těly Oscara (Denis Lavant) a Kay M (Eva Mendes) pokrytými sensory bývá vysvětlována jako podobenství moderního člověka zmítajícího se ne v soukolí stroje jako Charlie Chaplin ve filmu Moderní doba (1936), ale závitech neviditelného webu. (JoranProvenzano)
- Film obsahuje mezihru – Intermezzo nebo Entracte, kdy Oscar (Denis Lavant) hraje na harmoniku v prázdném chrámu a postupně se k němu přidávají další hudebníci. Je to odkaz na slavný němý avantgardní dadaistický film Reného Claira Mezihra (1924), který byl samotný natočen jako mezihra baletu Erika Satieho "Relȃche", což znamená "Představení zrušeno". (Aelita)
Reklama