Režie:
Agnieszka HollandScénář:
Štěpán HulíkHrají:
Táňa Pauhofová, Jaroslava Pokorná, Petr Stach, Igor Bareš, Vojtěch Kotek, Adrian Jastraban, Patrik Děrgel, Ivan Trojan, Jenovéfa Boková, Denny Ratajský (více)Obsahy(1)
Po seriálu Terapie, který vyvolal příznivé ohlasy u kritiky i u diváků, HBO Česká republika pokračuje v tvorbě vlastních hraných děl. Dalším původním projektem, který vznikne v režii světoznámé Agnieszky Hollandové, je třídílné retro Hořící keř, inspirované skutečnými událostmi i reálnými postavami. Scénář dramatu o alarmujícím činu Jana Palacha, osudech jeho blízkých a počátcích normalizace v posrpnové ČSSR napsal Štěpán Hulík... Děj začíná Palachovým sebeupálením v lednu 1969 a líčením rozjitřené atmosféry v tehdejší společnosti. Události se zdramatizují po skandálním nařčení od poslance Viléma Nového, který Palachovo sebeobětování zlehčoval na stranickém mítinku v České Lípě lživým prohlášením o takzvaném studeném ohni. Hlavní postavou vyprávění je skutečně existující advokátka Dagmar Burešová, která jménem Palachových příbuzných podala na Viléma Nového žalobu na ochranu osobnosti. Charakterní právničku, jež přijala zastupování klientů ve zdánlivě beznadějném soudním procesu a trpělivě sháněla důkazy v jejich prospěch, ztvární Tatiana Pauhofová. JUDr. Dagmar Burešová za normalizace obhajovala pronásledované disidenty a po listopadu 1989 se stala ministryní spravedlnosti. V letech 1990 – 1992 zastávala funkci předsedkyně České národní rady. (HBO Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (887)
V České kinematografii nemá Hořící keř obdoby, od výpravy, přes triky až po hudbu. Největší síla celé trilogie je ve scénách beze slov. Ať už, když se nic netuší matka dozví o upálení svého syna, zástup spoluobčanů se svíčkami u jejího domu nebo psychický teror, který prožívá sama doma nejen pomocí telefonu. 90% ()
Nebudu se pouštět do argumentačního střetu s některými komentátory z mé topky, a brojit proti jejich (pro mě nepochopitelnému) požadavku na korektní "objektivitu" ani proti neadekvátní potřebě rozvádět myšlenky o tom, že současnost je stejně prohnilá, jako období totality. To je vážně spíš důkaz oné nic neříkající a po povrchu věci plující "blbé nálady". Pro mě jde každopádně o jeden ze tří nejlepších "českých" porevolučních snímků a zároveň o další důkaz, že zdaleka největší problém naší kinematografie tkví v tom, kteří režiséři se dostávají k financím pro natočení celovečerních snímků. ()
Epitaf temnej minulosti československého národa. Minulosti, ktorá mu vzala úsmev z tváre, a ktorého tridsať percent sa chce do nej vrátiť. A ktorý si na jej dôstojné sfilmovanie musí najímať zahraničného tvorcu. Agnieszka potvrdzuje statut kvalitného dramaturga, z filmu je cítiť, že je látkou sama dotknutá. Dôkladne napísané, zahrané a na TV produkciu i vizuálne atraktívne, hodné veľkého plátna. Najviac ma oslovila prvá, najľudskejšia tretina. ()
První, co mě napadlo, že to bude úplně jiná káva, než nostalgicky laděný návrat do minulosti zachycený ve stylu retro televizního seriálu Vyprávěj. Shovívavost vůči normalizační době je tatam a všichni se jistě shodneme na tom, že doba, kterou zachycuje režisérka Agnieszka Holland s vlastním emočním vztahem a znalostí dobových reálií se jeví trochu jinak než výše zmíněný seriál. Leč v zájmu úplnosti a ve snaze lépe pochopit dobu chci podotknout, že na odhalená fakta československé minulosti oživené dokumentárními záběry se lze podívat ze dvou stran, protože každá mince má dvě strany. Dnes si to lidé už nepamatují, ale lze vysvětlit, že pro mnoho občanů v době pookupační tzv. normalizace bylo ještě jiné Československo. Právě z tohoto společenského a politického marasmu uměla řada lidí šikovně profitovat a nakrást třeba ve státním podniku všechno, co potřebovali pro stavbu svých chalup. Nemluvě o tom, že již od ranních hodin hospody jen hučely a cinkaly půllitry, některé známé osobnosti, umělci, herci, zpěváci a muzikanti, (přisluhovači režimu), doslova lezli za minulé doby režimu do zadku, či dokonce fízlovali. Zatímco jiní lidé protisocialisticky naladění (třeba Charta 77), museli třeba pracovat v kotelnách nebo jít rovnou sedět. Nicméně, zaplať pánbůh, že padl zářivý socialismus, dlouho jsem si myslel, že všechno bude fajn, ale dnešní vláda arogance moci, mocných chamtivců a lobbistů o fajnovosti tedy moc nesvědčí. Nemyslím si, že to je dobrá cesta do budoucnosti. Ale zpět k věci. Osudové drama JUDr. Dagmar Burešové při vší úctě mohlo nabídnout za 240 minut mnohem více, možná je to i tím, že tam bylo pár nadbytečných scén. I přes výše řečené je Hořící keř nadprůměrně vystavěný seriál, jenž zvedl televizní laťku. Herecký vklad v podání herečky Jaroslavy Pokorné v roli Libuše Palachové na mě působil asi nejemocionálněji, mimochodem skvěle to hrála. Velký herecký talent Táňa Pauhofová měla půvab, ale nejsilněji na mne nepůsobila. Snad bych ještě dodal, že je možná škoda, že zatím z neznámých důvodů filmaři opomíjejí detailnější pohled na život Jana Palacha, jenž by byl jistě nosnou a zajímavou látkou pro celovečerní film. ()
S radosťou dávam to najvyššie hodnotenie. Kvalitný český seriál, ktorý si vzal na mušku skutočné udalosti okolo ´69 od momentu upálenia Jána Palacha. Všetko od scenára, kamery, atmosféry funguje na výbornú, charaktery postáv sú dostatočne vykreslené a pútavé a fakt, že sa všetko reálne odohralo ma mrazí ešte teraz. Respekt. ()
Galerie (91)
Zajímavosti (44)
- Pro natáčení filmu hledali filmaři dle dobových dokumentů rakev co nejpodobnější té opravdové. Při procházení internetových nabídek truhlářských dílen našli shodné zdobení rakví u jednoho moravského truhlářství. Majitel dílny jim posléze potvrdil, že kdysi vyráběl i skutečnou rakev Jana Palacha. (NotimeCZ)
- Po premiéře na HBO se film ve zkrácené verzi dostal i do vybraných kin. (Cheeker)
- V scéne v televíznom štúdiu sa používa autentická televízna kamera Tesla TKO-402 z roku 1965, ktorú na jeden natáčací deň zapožičal zberateľ televíznej techniky Zdeněk Houska. Bola zapnutá celý deň bez jedinej poruchy. (BlueNeon81)
Reklama