The Carrie Diaries

The Carrie Diaries je zvláštní úkaz. Cílovkou by pochopitelně měli být především fanoušci Sexu ve městě, Deníky se od nich ale liší prakticky vším, ať už feelingem, humorem či otevřeností, a tak zůstává prakticky jediným společným jmenovatelem Carrie Bradshaw, případně Manhattan. Osmdesátkový prequel o dospívání sexuznalé novinářky je víc než cokoli jiného nekonfliktní teen vztahovkou, která potěší sympatickým obsazením (AnnaSophia Robb je samozřejmě hvězda, ale velice rád jsem viděl i Freemu "Marthu Jones" Agyeman či Katie "Morsmordre" Findlay) a strašně pohodovým soundtrackem, pobaví fajn (byť všedními) příběhy a roztomilou módou a stylem, stejně tak všeljakými mylnými domněnkami (počítače vyjdou z módy, Golden Girls se určitě nechytnou!), ale zároveň taky zklame hardcore fandy "Sexu." Technicky vzato se o prequel jedná, bohužel to, co by mělo být jeho největší devízou, je taky největším kamenem úrazu. Carrie ze "Sexu" vyrůstala sama jenom s matkou, otec je opustil, když bylo Carrie pět let, Deníková Carrie vyrůstá s otcem a s mladší sestrou, a její matka zemřela na rakovinu. Dospělá Carrie se znala nejdřív s Mirandou a Charlotte, náctiletá ale nejdřív poznává Samanthu. Kiksů je v seriálu bohužel víc, a proto, i když jsem na hraně mezi 3 a 4, a i když nakonec neuskutečněná třetí sezóna měla obří potenciál, musím z povinnosti SATC fandy zaokrouhlit dolů. 70% (11.06.2015)

AnnaSophia Robb byla roztomilá v Bridge to Terabithia, byla úžasná v Soul Surfer. Říkala jsem si "jo, ona je dobrá, těším se na další věci s ní". Ale jako Carrie jí mám chuť servat tu blond cukrovou vatu z hlavy. Celkově mi seriál přijde stupidní, přeslazenej, je to hrozný.. blablabla. Všechno na světě je přeci třpytivé a nakonec to dopadne skvěle a my si budeme pít jahodovej šejk v bistru a smát se ještě tři dny. Ne asi. (12.03.2013)

Mnohem lepší než nečitelná knižní předloha nebo hrozný Sex ve městě. Velmi dobré herecké výkony (až na pár vyjímek), všechno je takové optimistické, sem tam nějaké nenásilné morální poselství, prostě překvapivě koukatelné bez pocitů nauzey. Není to ale žádné mistrovské dílo a nemám ani potřebu vyhlížet nové díly. Pro mě jediným důvodem ke sledování je AnnaSophia Robb, ale raději bych ji viděl v něčem jiném, takže doufám, že druhou sérii neodklepnou. PS: Sarah Jessica Parker by si mohla nechat jen zdát o tom, že by za mlada vypadala tak dobře... (11.04.2013)

Na The Carrie diaries jsem byla fakt zvědavá. Přeci jenom Sex ve městě byl jeden z kontroverzních seriálů, které udávaly tempo, styl a směr doby. Když jsem se ale dozvěděla, že TCD natáčí americká stanice CW, přesně jsem věděla, jak to dopadne. Jelikož je věkové zaměření CW pro puberťáky od 12 do 18 let a já do této skupiny už dávno nepatřím, nejsem zrovna z jejich podání příběhu nadšená. Jak řekla má drahá sestra, když jsme si říkaly své dojmy: „ Už jsme na to prostě starý, no“. Každopádně kdybych zapadala do cílové věkové skupiny, reagovala bych rozhodně víc nadšeně. Jedna z věcí, která se fakt povedla, je obsazení hlavní hrdinky. Anna Sophia Robb vyrostla v nádhernou a sympatickou herečku. Urazila fakt kus cesty (hlavně když si jí vybavím v Karlíkovi a továrně na čokoládu jako to otravné děcko, co pořád jen žvýká). Zbytek jejích hereckých kolegů mě nechává silně vlažnou, nemastné neslané charaktery, které mi prozatím neměly, co nabídnout. Za co dávám obrovské plus je soundtrack, z prvního dílu jsem díky hudbě byla naprosto odvařená. Ať žijou osmdesátky! Tak aspoň seriál nabídne mladým divákům ochutnávku skvělého retra a osmdesátky budou zase v kurzu. Nad čím jsem se ještě pozastavila je vzhled hrdinů. V té době nikdo, opakuji nikdo, nevypadal dobře. Vezměte si jakoukoliv fotku z 80. let a budete se řezat, jakou měli lidi ránu. Kupodivu v TCD vypadají skvěle, ale tak chápu, že by jim na to nikdo nekoukal, kdyby ne. Dávám seriálu šanci jednu sérii a uvidíme. Třeba se některé postavy dokreslí a příběh nabere na obrátkách, přeci jenom hodnotím po 4 dílech. (06.02.2013)

Ha, až po zhlédnutí první série zjišťuju, že je to prequel k Sexu ve městě. Myslím, že jsem měl výhodu, že jsem to nevěděl - mohl jsem k celému seriálu přistoupit zcela bez předsudků. A vyplatilo se. Carrie Diaries táhnou především charaktery jednotlivých postav. Nenapadá mě jediná, která by mě nějak více otravovala (snad jen Kydd). Skvělý je, jak je dnešní móda tak podobná tý osmdesátkový, a to i v hudbě. Líbily se mi kulturní odkazy na tehdejší New York, coming outový příběh nebo Dorritt a Miller. První série tedy za 4*. Druhá řada se veze na kvalitách první, které bohužel nepřekonává. Postavy se stávají spíše karikaturami sami sebe a scénář si slušně pohrává s inteligencí diváka. Twist střídá twist často zcela nelogicky a důvěra v přirozený vývoj seriálu je vážně narušena. Přesto Carrie Diaries nenudí a nabízí množství legračních, ale i dojemných situací. Druhou sérii hodnotím 3*. (13.08.2013)