Pobočník Jeho Výsosti

„Haló?“ ‚Hitlerův‘ knírek… Vypadal výborně. Ten stojan… Ovšem to byla vlečka. Výborná stojka. Fotograf – „Až po Vás.“ Vyvolání. Postarejte se, aby se nenudila do mého příchodu. No co? Rozkaz je rozkaz. Melodie, no jó. Šampus s ohříváčkem. Jáj, tak to bude mít výsost radost – hlavně z toho účtu. Jako gazela! Rytmistr! „Jsem ve službě!“ „A próóč?“ Nikam se mu nechce – no já se nedivím. Ovšem způsob přípitku jest zajímavý. Jak moh nevědět s kym chlastá? Jo, síť je dycky boží. Ve skladu nikdo neví jak a milý pobočník by to nechal vylítnout. Tenis s tvrdým obědem! Chuděry ryby. Jak chodil s tou šavlí… „Ze Stromovky. Ptáčkové…“ „Podívej se, pane podplukovníku, na mě.“ Slepice! Samomluva výborná – hlavně závěr. Prej matka… Takovýho plechu, bože! Krám perfektní. Zmizet. „Vaše královská místnost.“ A pravá ruka už zas neví, co dělá levá. (05.01.2018)

Tak trochu anarchistický humor byl v první polovině 30. let běžnou součástí mnoha komedií (viz Funebrák, Nezlobte dědečka...). Charakteristickou známkou byl scénář, který se místo příběhu soustředil na gagy (a to často hodně šílené). "Pobočníka" tedy musíme brát jako produkt tohoto subžánru a podřídit se jeho skečovité formě. 7/10 (11.08.2006)

V těžké konkurenci Burianových veseloher je tato odsouzena být mezi těmi méně výraznými a méně populárními, ale pozor - pořád je to solidní snímek se zajímavými filmovými postupy a povedenými scénkami. Kdybych měl vybrat trojici nejslabších Burianovek, vyberu asi "Slepice a kostelník", "Dvanáct křesel" a "Muž v povětří". (08.02.2022)

Vlasta Burian natočil lepší filmy, co si budeme povídat. Snímek je navíc poznamenaný hroznou kvalitou obrazu a zvuku, kdy obojí navíc ještě přeskakuje, takže některé repliky nebylo slyšet vůbec nebo byly useknuty v polovině. Přesto si myslím, že i díky skvělému střihu to taková hrůza není. Horší byl podle mě jeho film Tři vejce do skla. (05.01.2021)

Upraveno v květnu 2020. Pobočník Jeho Výsosti je volným pokračováním C. a k. polního maršálka, obojí má svůj základ v divadelní předloze Emila Artura Longena a předchozím úspěchu Burianova kabaretního exhibicionismu. Filmový režisér Martin Frič i nadále pokračoval v osvědčeném filmobraní, švejkovská revolta je základem nálady i všeho snažení, varietní klaun obdržel královským darem prostor pro křiklounství a hulvátství, inu musela se vyslyšet potřeba poptávky trhu. Vždyť ani transvestitismus, ani opilství nejsou vynechány. Hvězdou kabaretní taškařice je Alois Patera (dobře připravený Vlasta Burian), nadporučík rakouské armády a nově jmenovaný pobočník korunního prince. Švejkovský rozpor je tu oponentním postojem k vojenské disciplíně, neboť delikátní úkoly se řeší halasně, přitom pro pochvalu se skáče až do plápolající vatry, kterou viní za vartu. Spravedlnost rakouskou minulost úsečně zesměšňuje. Důležitou postavou je Evžen (velmi příjemný Nora Stallich), korunní princ a vrchní Paterův velitel. Je vyvolený pro blahu státu a jeho obyvatel, proto je nucen rozloučit se se svým současným soukromým životem. Z dalších rolí: pedantsky pomstychtivý Paterův nadřízený podplukovník Kinzl (Bedřich Vrbský), Paterův čestný kamarád, poručík Richard Mádr (Ladislav Hemmer), budoucího korunovaného ženicha žárlivě střežící princezna Anna Luisa (Suzanne Marwille), zuřivě neoblomný Paterův veřejný nepřítel policejní rada Guth (Alexander Třebovský), z náhlé rozhazovačnosti nadšená bardáma (Ela Šárková), princova upřímná pražská prostá láska Pepička Kalašová (Helga Nováková), vždy připravený vrchní v baru Belveder (Čeněk Šlégl), či nešťastný kuchař vojenské posádky v Mňuku (František Černý). Pobočník Jeho Výsosti je typickým filmovým produktem z počátku režisérské kariéry Martina Friče. Je také ozvěnou Burianovy slávy. Uspokojivé kabaretní hromobití českého klauna. (20.09.2009)