Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Historická komedie Počestné paní pardubické je zasazena do prostředí barokních Pardubic někdy kolem roku 1710. Základem byla divadelní hra dnes již zapomenutého a léta neuváděného autora Karla Krpaty "Mistr ostrého meče", a na první pohled připomíná slavný Cech panen kutnohorských. Humornou formou staví na pomyslný pranýř sobectví, falešnou morálku, pletichy a pokrytectví „počestných“ paniček, a do kontrastu k nim „osoby snížené“, rozvážného mistra popravčího a jeho lepou hubatou ženušku Rozinu. Film má historické jádro a opírá se o skutečné postavy dějin Pardubic: mistra popravčího Zelingera, purkmistra Martina Ignáce Kutnohorského a podivínskou hraběnku Terezii Eleonoru Ugartovou... Film byl uveden do kin na podzim roku 1944, v předposledním roce nacistického protektorátu, kdy pokračoval zostřený dohled německé cenzury. Přednost měla být dávána nekonfliktním, kostýmním filmům. Martin Frič a jeho spolupracovníci splnili tyto direktivní příkazy jen částečně. Do filmu se dostaly četné jinotajné narážky, kterými bylo české protektorátní obecenstvo upřímně potěšeno, a film patřil mezi nejnavštěvovanější filmy čtyřicátých let. Za povšimnutí stojí početný herecký soubor sestavený z předních osobností českého divadla. Obsazení herců i do malých rolí je uchránilo od hrozícího pracovního nasazení. Vedle dobře známých tváří se objevuje v tomto filmu i dcera režiséra Marta Fričová v roli Aninky. A ještě jedna zajímavost v obsazení: v malé roli uvidíte také Danu Medřickou, která krátce předtím debutovala ve filmu Skalní plemeno. (Česká televize)

(více)

Recenze (90)

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Trochu jsem si vždycky tenhle film pletl s Cechem panen kutnohorských; satira opět míří na pokryteckou, měšťáckou povahu paní a dívek, tentokrát v pozdně středověkých Pardubicích, kde je sousedkám trnem v oku manželka městského kata - Jiřina Štěpničková v jedné z rolí, kde ji můžu; skvělý je ovšem i její manžel, kat František Smolík, u něhož se na slabou roli snad ani nepamatuji. A další plejáda našich výtečných herců, vzpomenu ještě aspoň starou hraběnku Terezii Brzkovou. ()

Jezinka.Jezinka 

všechny recenze uživatele

Moje babička byla z Pardubic. Manželství mých prarodičů byl pravděpodobně nejharmoničtější vztah, jaký jsem v životě poznala. Už nikdy se asi nedozvím, jestli: "Ale jak myslíš, Jiří. Ty máš vždycky pravdu." je obecně na Pardubicku užívané, nebo to babička převzala z tohoto filmu, ale zaznívalo to pravidelně po té, co babička rozhodla o chodu věcí příštích. Pro rodinnou pohodu a harmonii i já doma opakuji: "Jak myslíš, Jiří, ty máš vždycky pravdu:" Katovka to měla v malíku a babička taky, není nad to učit se od mistrů. ()

Reklama

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Výborná a přitom určitě ne tak často reprízovaná veselohra páně Friče. Byla-li by, určitě bych ji někdy viděl, takto jsem s překvapením zjistil, že  jsem (ne)počestným paním pardubickým nahlížel do živůtku opravdu poprvé. O to byl možná zážitek ale lepší. Kostýmní historická taškařice v závěru s kriminální zápletkou baví celou stopáž. Herci si své role evidentně užívali a vycizelované dialogy  ve staré češtině tu prásknou jako bič, onde pohladí právě svou zdobností. Ze všech vynikajících bardů (a bardek) bych rád zmínil uvztekanou paní hraběnku v podání Terezie Brzkové, vidět tuhle hodnou babičku jako lakotnou cholerickou osůbku byl zážitek sám o sobě. "Jděte pryč, pryč, pryč, pryč" Pamatovat si pak pochopitelně budu i živočišnou mrchu (a její dekolt) Heleny Bušové  či památný "souboj" katovky  Jiřiny Štěpničkové a počestné ženy pana Kostíka Medy Valentové před soudem. "Nelez mi na kůži!"  Nelze jinak než za plný počet. ()

Pitryx 

všechny recenze uživatele

Trochu vážněji pojatý snímek, nežli Vávrův „Cech panen kutnohorských“ . Já raději legraci, a proto se mi „cech“ líbil více. Ovšem i tento snímek má spoustu dobrých herců a kostýmů. Jen ten scénář už není tak skvělý. Přesto se mi snímek líbil a jistě jej mohu vidět vícekrát. ()

IvonaK 

všechny recenze uživatele

Moc dobrý film. Konečně si taky jednou Blažena Slavíčková užila velkou roli. S Františkem Filipovským kterého bych tam na první pohled nepoznala jim to moc slušelo. Kdyby řešila básníka, tak by si akorát trápila a já ji přála ať je šťastná. JInak vzhledem k unáhleně předvídatelnému konci ubírám hvězdičku. ()

Galerie (27)

Zajímavosti (5)

  • Jindřich Plachta natočil ve stejném roce dalších pět filmů. (M.B)
  • Pro film bylo zapůjčeno několik historických relikvií z pardubického muzea. (krib)
  • Film byl natočen podle divadelní hry Karla Krpaty „Mistr ostrého meče“. (krib)

Reklama

Reklama