Počestné paní pardubické

"Zatracený ženský pokolení..." Tahle hláška rychtáře v podání Jindřicha Plachty zaznívá v tomto kouzelném filmečku snad na každém kroku. Pokrytectví paniček pardubických (a jejich klevety) je vskutku děsné (a směšné zároveň). Z jejich přehlíživého postoje k ženě mistra ostrého meče (kata) Jiřího, panně Rozině, je člověku až trošku smutno. Přesto jsem se, zvláště v druhé části filmu, náramně bavil. K popukání byla především scéna, kdy je Rozina (kvůli dosti absurdnímu obvinění) předvedena před městský soud (viz zejména její hláška "nelezte mi na kůži"). Film má i "detektivní" zápletku a nemůže chybět (pro dobu vzniku tohoto filmu) tak typický šťastný konec... :-) (27.07.2018)

Otakar Vávra měl Cech panen kutnohorských, Martin Frič zase Počestné paní pardubické. Oba filmy jsou roztomilé kostýmní historické komedie tak trochu francouzského střihu, oba mají krásnou výpravu, jsou profesionálně natočené a na špatného herce v nich vlastně nenarazíte. Jenže tenhle se mi líbí o něco víc, za což vděčí především rázné Jiřině Štěpničkové, uhrančivé Zitě Kabátové, Jaroslavu Marvanovi, Jindřichu Plachtovi ("Zatracený ženský pokolení!") a také Daně Medřické, která o sobě už v této nevelké roli dala jaksepatří vědět. (28.02.2016)

Počestné paní pardubické sú spoločne s Cechom panen kutnohorských dva kvázihistorické filmy, ktoré sú plné známych hercov tej doby, zúfalo sa snažiace o vtipnosť, namiesto ktorej vychádza moralizmus a trápnosť. Preto ich oba považujem v dnešnej dobe prakticky za nepozerateľné. Samozrejme, že nejakého nostalgika alebo milovníka prvorepublikovej kinematografie oba filmy potešia, i keď netuším, ktorý z nich viac. (12.10.2020)

Abych se přiznal, čekal jsem to lepčí. Něco víc ve stylu "Cech panen Kutnohorských." Počestné paní pardubické jsou taková "polosranda." Komické buzerování manželů jejich intrikánskými ženami je prokládáno vážnými situacemi v průserech se zmítajícího písaře a dramatickými úvahami chudáka kata, který se nehodlá smířit se svým údělem méněcenného občana...ale hláška co mě pobaavila:"Ať mi nešlape na kůži"... :) srandovní (16.11.2009)

Přiznám se, že Počestné paní Pardubické je pro mě jedno z největších překvapení poslední doby, co se hodnocení týče. Osobně tak nadšený nejsem. Úvodem ale podotýkám, že film je vcelku exotický, neboť historických filmů natočených ve třicátých nebo čtyřicátých letech na obrazovce mnoho nespatříte. Mezi druhý klasický film, vysílající se často, patří Cech panen kutnohorských. Takže v tomhle ohledu jsem na snímek docela koukal. Jinak ale mě moc nezaujal. Takové to historické klevetění, pomluvy a neustálé dohadování nebo hádky mezi ženskými, to mě po chvíli omrzelo. Navíc film má hned několik dějových linek a mezi nimi není protkána žádná jedna hlavní, která by je vyloženě spojovala. Sledujeme celou řadu epizod ze života tehdejších měšťanů se závěrečným odhalením podvodníků a k tomu eskapády s milostnými problémy. Na druhé straně oceňuji mluvu, kterou tvůrci zapracovali. V dnešních historických filmech se mluví v podstatě moderním jazykem. Povedla se i kostýmní výprava. (19.08.2020)