Hasta la vista!

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $2,662,000▐ film podivín, dosť nevyvážene a na silu sa tu tlačí na pílu, na komédiu dosť vedľa a na vážnu drámu to ide tiež dosť mimo lebo chlapci na vozíčku sú akurát tak maximálne otravní na to aby ste sa do ich situácie vžili, vôbec to ani z ďaleka nechytí za srdce ako to bolo v podobnom prípade ktorý vedel ako podať túto ťažkú látku aj z nadhľadom aj z citom: Nedotknuteľní /20%/ (24.12.2012)

Škoda, že si tento jinak parádní filmeček nedokázal udržet sympatičnost celou dobu a musel za každou cenu vecpat do děje pár prapodivných momentů a situací. Každopádně pro mě osobně lépe podaný příběh o handikepovaných než v případě ´´Uvnitř tančím´´. PS: Jestli se to ve Španělsku hemží takovýma kočkama, tak si tam budu muset udělat co nevidět výlet. :-D 75% (25.06.2014)

Noo tento typ komedií mám rád jenže toto bylo něco uplně jiného než bych čekal . Zpočátku jsem byl nadšený . Postižení co jedou do bordelu , ale během chvíle to moje nadšení opadlo . Prakticky žádný humor , žádné trapné situace a když už to vypadá že by z toho mohlo něco vzejít tak zase nic . ( 13:5.14/MAC ) (13.05.2014)

Pro ty, kteří mají radši jih než sever. Třeba to bude znít divně, ale při sledování Enthovenova snímku jsem si nejvíc vzpomnínal na různé závislé i nezávislé americké road movies a teen komedie o klasických puberťácích, kteří myslí jen na to jedno. Jasně, zhulených rastamanů ani jablkového koláče se tu nedočkáte, ale ta atmosféra tam prostě je a bylo by ode mne pokrytecké, kdybych jen kvůli tomu, že jsou hlavní postavy hendikepované, nad tím zavíral oči. Ono ostatně ani Enthoven nemá čisté svědomí, když do hlavních rolí obsadil herce, kteří hendikep jen předstírají a kteří(ne všichni) by jinak klidně v nějaké teen komedii hrát mohli. Ale on ostatně ani Asta Philpot, podle jehož životního příběhu je snímek natočený, nemá označení "disabled" rád a ve svém životě mu opravdu není věrný. Takže bych to nakonec Geoffreymu ani neměl za zlé, že se chtěl vyhnout vážnému pohledu, který je možná zodpovědný a sociálně uvědomělý a kdesi cosi, ale zároveň nebetyčně nudný. (20.04.2015)

Nechci, aby můj komentář vyzněl jako výlev individua neschopného empatie, nicméně mě smyšlený příběh tří invalidních mužů a jedné těžkotonážní "dobračky" míjel nejen po stránce emocionální, ale i umělecké, dokonce se domnívám, že nedostatkem vcítění trpí spíš autoři snímku, kteří vsadili na jistotu, která dojme a přes handicapovou různorodost, mizivé šance na lásku a blízkost konce si šlapali jistou cestičku k slzným kanálkům konečných spotřebitelů, aniž by se obtěžovali hrdiny obdařit opravdovou žízní po životě, vzdorem proti osudu i smyslem pro humor, třeba i černým. Road movie bez radosti z jízdy i smutku z návratu. (04.12.2012)