Dvanáct měsíčků

Rozhodně jsem to čekal horší, přinejmenším po technické stránce. Je pravda, že film obsahuje opravdu velmi málo nových nápadů, ale když tuhle pohádku porovnám například s loňským paskvilem a téměřodpadem jménem Micimutr (už jenom z toho názvu se mi zvedá žaludek), je Dvanáct měsíčků v současné pohádkové bídě ještě lehkým nadprůměrem. Slušná kamera a co mě velice překvapilo - vkusné (!) využití dobrých (!) triků, k tomu docela sympatická Marie Majkusová. Nejvíc mě pobavily asi mohutné účesy jednotlivých měsíců, zejména když vybalil svou blond kštici Miroslav Táborský, tak má bránice dostala zabrat :). Akorát té uřvanosti bylo občas už přece jenom mnoho, tohle se Janákovi příliš vybalancovat nepovedlo. (25.12.2012)

Směs Popelky i Mrazíka se nepovedl. Na druhou stranu to zase není až tak špatné, jak asi napovídá mé hodnocení. Vyzdvihuji výkon paní Žilkové, která nezklamala. Pan Vojtek na jeho věk rozhodně nevypadá. Chválím hudbu, která přesně zapadá do snímku. Příběh trochu pokulhává a celá tato pohádka jen potvrzuje, že v dnešní době se kvalitní film natočí bohužel málokdy. (25.12.2012)

Panu Janákovi se podařilo natočit českou odpověď na Mrazíka a aby toho nebylo málo, tak přitom vyřešil i jednu z největších záhad na světě. Konečně víme k čemu vlastně sloužil ten slavný a nejrůznějšími tajemstvími opředený Stonehege. Jak prosté je objasnění této záhady. Pohádka to byla opravdu nudná. Ale já jsem chtěla vidět jako to celé dopadne. Na štěstí tu bylo pár postav, které jí držely na svých bedrech, především to byla Macecha a její dcera Květa. Kam se na ty dvě hrabe Macecha s Marfušou z Mrazíka. Květa Marfušu s přehledem strčila do kapsy. Karel při příjezdu do rodné vesničky vypadal jako ruský bohatýr a to jeho vyřvávání bylo docela trapné. Pro mě na tuto pohádku ještě neuzrál ten správný čas. Ale třeba jednou se z tohoto díla stane kult a já na ni změním svůj názor. Ovšem, teď to opravdu není možné. (27.12.2012)

V roku 2012 sa český režisér a scenárista Karel Janák nechal inšpirovať rozprávkami Boženy Němcovej a Pavla Dobšinského a natočil variáciu na príbeh "O dvanástich mesiačikoch". Na to, že je to spracované len vo forme televízneho filmu sa jedná o veľmi podarené dielo. Pre mňa to bolo príjemné prekvapenie. Svižne to odsýpa, jemné dejové úpravy tomu pomohli. Dobre vybraté lokácie a nádherné kostímy. Herci to zvládli. A páčilo sa mi aj zobrazenie mysteriózneho kruhu dvanástich mesiačikov, ktorým predsedá mrzutý december, ktorého stvárnil Radoslav Brzobohatý. Bola to jeho posledná filmová úloha. Tento titul som videl v období vianočných sviatkov, takže moje vysoké hodnotenie je silne ovplyvnené kúzelnou atmosférou Vianoc. **** (27.12.2023)

K jedné věci mě tahle pohádka-nepohádka inspirovala, a sice vymyslet si na režiséra taky jeden úkol: hybaj, Karle Janáku přetočit konec a nevracej se, dokud nebude vypilovaný! Jedno, a to mnohem podstatnější, ti upřít nelze a sice tvůj zcela originální režijní rukopis, inovativní, i když poněkud svérázný přístup ke klasické látce troufale zabalené do postmoderny a navrch přidané prvky velmi rázovité frašky, ve které se jinak obvykle zcela nepohádková slova, jako jsou "trubka" a "rajda", říkají a zapadají do ní. Bohatý mládenec Karel se po dlouhé době vrací z ciziny a všechny děvy z vesnice po něm šílí, ale jemu se do ženění ještě nechce. Vymyslí si proto za tím účelem tři zdánlivě nesplnitelné úkoly, a která dívka je splní, stane se jeho ženou. Jenže i sebeabsurdnější úkol se dá splnit, když je při ruce dvanáct měsíčků (ne, opravdu se nejedná o ženskou periodu, zajít tak daleko si scénář přece jenom netroufl), řeč je o hodných a laskavých "strýčcích" v hábitech, kteří jsou ztělesněním kalendářních měsíců v roce a ovládají nejedno kouzlo. Tím pádem není problém v lednu z lesa přinést fialky, jahody anebo zařídit, aby stará, uschlá jabloň se v mrazu obsypala jablky. Janákovi ani tak nešlo o věrné převedení klasické pohádky, a hned po prvních minutách je patrný sympatický ironický odklon. A aby té volnější inspirace nebylo málo, tak se ještě nad to jeho počin nebere příliš vážně. To se hodně odráží na hereckých výkonech. Zatímco Roman Vojtek jako mládenec Karel a Marie Majkusová jako Maruška své role pojali v mezích serioznosti, u dalších postav už tomu tak docela není. Macecha s dcerou Květou, neboli bezvadné záporačky Veronika Žilková a Ivana Korolová spustily lavinu balancující na hranici fraškoidního pojetí svých postav, což mě jako diváka hodně bavilo. Ve stejném duchu pokračoval, ačkoliv už se nejednalo o negativní postavu, také Jan Komínek coby Karlův mladší bratr a také mezi skupinkou Měsíčků se našel nejeden náznak či přímo delikátní antiseriozní uchopení charakteru jednotlivých postav. Všechno vtipně a neotřele šlapalo až na dvě věci: lásku mezi Karlem a Maruškou jsem jim vlivem nezanedbatelných okolností a jistého upozadění této dějové linie až tak nevěřil a zdegenerovaný konec s nekvalitním vytrestáním obou záporných postav se měl ze scénáře bez milosti vyškrtnout, anebo celkově předělat. V mnoha ohledech by tenhle pohádkový příběh snesl i velké plátno, ale na televizních obrazovkách se cítí evidentně jistější v kramflecích. Originálně sympaticky přidrzlý režisér Karel Janák ukazuje po všech těch bludných současných "pohádkářích" Zelencích, Macharáčkách, Karasech a jim podobných, že k pohádkové látce se dá přistoupit se svérázným espritem, bez laciné komiky a s ryzím odhodláním divákovi naservírovat něco, co se za nějakou dobu bude řadit k vyhledávaným kouskům, které nahradí až tak notoricky obehrané pohádkové evergreeny. 80% (29.12.2013)