Newsroom

Aaronovi Sorkinovi sa sem tam stáva, že má problém s uzatvorením, resp. vyvrcholením epizódy a musí si pomáhať nepeknými klišé, pátosom, a s americkým patriotizmom je tiež miestami za hranicou. Ale tie dialógy! A postavy. Nie, jedna postava; Takto sa totiž ľudia v skutočnosti nerozprávajú, každý nepoužíva sarkazmus, celá redakcia rozhodne nemá rovnaký zmysel pre humor, a už vôbec a zaručene všetci neprenášajú dialógové doberačky s rovnakou kadenciou, s vážnou tvárou a ešte sebazaprením na záver. Charaktery sú rozdelené ako figúrky na šachovnici, s králom a královnou, a každým s tým svojim niečím, ale všetko je to stále jeden veľký Sorkin; a ten človek je génius. Prijať jeho hru a dostanete verbálny kickbox, aký vám nikto iný nedá. Len to hlavne nepozerajte pred spaním, ak sa ráno chystáte do práce. Rozprúdi vám závity na štvornásobok. (08.03.2019)

Zjevnou slabinou Newsroomu je dle mého patetismus a přehnaný patriotismus (ve smyslu neustálého omýlání a připomínání, což nechápu, neboli pokud to tak cítí většina, proč jim to neustále servírovat). Z toho ovšem vychází základní koncepce seriálu - o stanici a týmu, který se rozhodne dělat zprávy zajímavě a nikoli povrchně. Takže si začnou diváky vychovávat, aby nad jejich pořadem a vůbec zpravami, jež se dozvídají, přemýšleli (a tyk probouzet onen patriotismus).__Velkou předností je zde komplexní příběh s neustálým vývojem událostí a postav. Jednotlivé charaktery jsou ovšem problematičtější proto, že navenek působí homogenně, jakoby odlité z jedné formy. Vesměs jsou všichni profesionálně schopní, chytří a sociálně nepoužitelní. Drobné rozdíly tvoří jejich osobní peripetie. Tady je Newsroom vyjímečný v tom, jak např. dokáže transformovat protivnou postavu v sympatickou (Don) nebo sympatickou proměnit v mrchu a poté v oběť (Maggie). __Newsroom jsem si hodně oblíbila díky výborným zpravodajským příběhům s vynikajícími dialogy, ale nejvíc si mě získal sympatickými osobními mikropříběhy. Oblíbenci - Jim Harper, Sloan Sabbith. (20.09.2013)

Úvodní Danielsův proslov mě navnadil jak už dlouho nic a i když se pak serál stočil směrem, kterého jsem se trochu obával, patří nakonec Newsroom k těm projektům, u kterých je člověk naštvaný, že už nebudou dál pokračovat. Samotný začátek sliboval sžíravou satiru, při níž budou Sorkin a spol. pálit do řřad novinářů i politického systému a ačkoliv to místy tak vypadá, v celkovém kontextu to vyznívá tak, že Amerika je i přes své mouchy tou nejlepší zemí na světě a novináři z ACN jsou do jednoho partou, která se nám snaží podat informace takové, jakými skutečně jsou. Prostě trošku černobílé. Všechno ovšem vyvažují herci. V tomto případě se nedá říct, že by někdo vyčníval. Všichni do jednoho byli jednoduše boží, pokud tedy nepočítám Alison Pill. Ta je divná. No a další devízou jsou vybroušené slovní přestřelky, za které by někdo zasloužil Nobelovu cenu za slovní přestřelky. Nevzpomenu si, že by se mi někdy něco tak ukecaného tolik líbilo. Jedním slovem paráda. 90% (10.07.2014)

1. série - Náhodou jsem chytnul první díl na HBO a po pár minutách bylo jasno. Skvěle napsané postavy a velmi dynamické tempo vám nedovolí ani na chvilku polevit ze sledování. První série je opravdu povedené a jen upevňuje pozici HBO jako lídra v dramatických seriálech. Jediná věc co znemožňuje plný počet je milostná linie mezi Jimem a Maggie. Tyhle scenáristicky komplikovaný lásky přímo nesnáším. Už se těším na další sezonu (13.08.2013)

Will McAvoy, Will McAvoy, Will McAvoy. Když nepočítám power plate, tak zaručeně moje NEJ nová závislost posledních měsíců. Souhlasím s názorem, že největší slabinou "Newsroomu" je přetlak patosu a emocí, plus úvodní znělka, která asi má evokovat solidní a starosvětské hodnoty, a kterou jen ze slušnosti a ze zvyku nepřeskakuji. Podobné nedostatky ustojím. Navrch přiznávám, že přes den poslouchám Radiožurnál a čtu tištěné Hospodářky, že ČT24 používám jen jako kulisu. A že už léta nesleduji žádné české večerní televizní zprávy. Dnes už vím, že "Newsroom" je ta odpověď. Oblíbené postavy: Will McAvoy a Sloan Sabbith. Také Jim a Don. Jinak mám pocit, že i já jsem u "Rudyho" tenkrát brečela. (16.09.2013)