Newsroom

Pilot délky (a řemeslných kvalit) kratšího celovečeráku byl dobře napsaný, perfektně roztempovaný a skvěle představil podstatnou část osazenstva nového týmu démonicky cílevědomého novináře Willa McAvoye. Hluboké a inspirativní myšelnky a dialogové výměny jsou však často povážlivě silně nasáklé melodramatem, místy až patosem, který se bije s greengrasovskou ruční kamerou, o to, jestli má jít o skvěle napsanou soap operu z prostředí televizního zpravodajství, nebo realistické nastavení zrcadla dnešnímu americkému žurnalismu. Tak či tak, velice povedené a těším se, kam se to dál rozkročí. Po dvou sériích: kvalitativní laťka udržena na místě, seriál velice originálně těží z toho, že mají diváci většinu rozebíraných událostí v živé paměti a ocitají se tak ve velice netypické a opojné situaci, kdy vědí předem více, než všichni ti mediální profíci dohromady (viz zlehčování ropné krize BP, prezidentské volby, hnutí Occupy Wall Street, apod.). Platí však i původní výtka - na můj vkus do téhle mistrovské fresky o tom, jak by měl vypadat moderní žurnalismus v praxi, prosáklo příliš mnoho cukrkandlu. 80% (22.11.2013)

Dialogovej masakr, kdy je nutný si některé scény přehrávat vícekrát, protože se zkrátka nedá pochytat všechny hlášky na první dobrou. Scénárista se však na pár místech až moc opájí svým egem a seriál tak občas působí poněkud přechytrale. Nedivil bych se ale, kdyby to na Emmy za rok 2012 vyhrálo hlavní ocenění SERIÁL ROKU. 70 - 90% (27.08.2012)

Velmi chytlavý seriál, který sází na nanejvýš neokoukané a zajímavé prostředí (velmi originální a vděčné), přesné a sympatické herce (ano, úmyslně přehrávající) a často velmi vtipné, kulometně rychlé dialogy/monology (u kterých člověku nevadí si je přehrát znovu…i když nejednou mi kvůli kadenci slov nějaká ta povedená ironická výměna napoprvé unikla). Pokud jsem po první sérii žehral na jistou míru přehnané „proamerickosti“ (přestože první díl naznačuje opak), ale hlavně „převztahovanosti“ projevující se častým přetřásáním intimního života hrdinů přímo na pracovišti během plného nasazení (zvláště ony typické výstupy uprostřed haly chytající až sebeparodující charakter), musím po dalších zhlédnutých dílech tvůrce pochválit. Druhá série mi přišla oproti té předchozí výrazně vyzrálejší. Vztahy se sice i dál přetřásaly na schůzích, ale už ne tak často a divadelně, okatě a s mírnou dávkou trapnosti jako předtím (i když sem tam na ně přece jenom dojde…na druhou stranu se tak děje ve chvílích, kdy je za to divák vlastně i rád). USA už zdaleka nejsou brány za nejlepší místo na planetě, zprávy zas nabraly větší důležitosti, a to i s příchodem týmu právníků, kteří pálili ostrými. Dalo se na odiv, že nikdo není dokonalý a zpravodajský tým si může lehce sám zlomit vaz, a to i přestože jde o profesionály, což jen podtrhlo jejich lidskost. A právě díky oné nastoupivší „ větší vyzrálosti“ jsem si seriál začal užívat mnohem víc. Škoda ovšem, že třetí série si úroveň druhé nedokázala udržet a krapet klesla. Z části tomu napomohlo degradování linky se „zdrojem“, protože vše, co souviselo s FBI, bylo dost groteskní, a to i přes nadsázku, o kterou se Newsroom opírá. A také se na tom podepsal fakt, že tvůrci věděli o blížícím se konci, tudíž (zas) přitlačili na vztahovost, dojímavost a seriál částečně ztratil tu dynamičnost, kterou předtím disponoval. Objektivně si tak už Newsroom plný počet příliš nezaslouží, já mu ho však čistě z toho důvodu, že mi i přes zmíněné nedostatky za ty 3 řady opravdu hodně přirostl k srdci, stejně ponechám. A kdo ví, třeba to není úplný konec (na který to zatím vypadá) a tvůrci v čele se Sorkinem dají časem do kupy další díly (a asi si nepamatuju seriál či film, kde by se v titulcích tak moc kladl důraz na scenáristu, nutno ovšem dodat, že zřejmě oprávněně). „Před 14 měsíci jste odvysílali reportáž, ve které jste Tea Party nazval americkým Tálibánem.“ – „Ano.“ – „A?“- „Tálibánu se to nelíbilo.“ (17.02.2013)

Naivní vyobrazení boje za správnou věc a víry v dobro lidského pokolení zasazené v neotřelém novinářském prostředí. A světe, div se, je to naprosto dokonalé. Aaron Sorkin je skutečný umělec, jehož síla tkví ve schopnosti vytvořit svět plný skvěle rozvrstvených a sympatických postav, které ze sebe chrlí brilantní dialogy plné mouder a sarkastických vtípků jak na běžícím páse. Je to zábavné a Jeff Daniels si to dává jako nikdy. Výjimečný seriál poznáte jen tehdy, když se nedokážete smířit s tím, že jste právě dokoukali jeho poslední epizodu... a tenhle skvost televizní tvorby skončil proklatě brzo! Podobné pocity jsem zažíval jen při závěru Přátel a MASHE. A to měli k dispozici daleko více epizod... Je tedy až k nevíře, jak moc mě tento kousek dokázal zasáhnout v rámci pouhých pětadvaceti dílů :-) S01 9/10 S02 9/10 S03 10/10 (05.08.2018)

Seriál z nejmilejších - není úplně dokonale bez chyby, ale jeho téma, a to jak brilantně ho zpracovává, je pro mne tak přímý útok jak na komoru srdeční, tak i na šedou kůru mozkovou, že nemám ani nejmenší pomyšlení, že bych mohl hodnotit jinak než absolutnem. Věčná škoda že nebude víc než stávající tři série, i když jejich zakončení se zadařilo se ctí. Aarone Sorkine, ty mým touhám rozumíš. 10/10 (15.01.2015)