Newsroom

Hodnocení po 160-ti minutách seriálu: Byl v plánu marotónek celé řady téhle vychvalované pecky, Sorkin se mi ale očividně netrefil do vkusu, a já v polovině S01E03 naštvaně vypínám televizor. Byl jsem připraven na napínavou konverzační událost, ne odlehčené drama, zkřížené s dětinským sitcomem bez laugh tracku. Ze scének s takovýmto infantilním humorem jsem jednoduše v souvislosti s jinak parádním drámem (ten adrenalin při vysílání!!) zhnusen, více času postavám, které mě ničím nezaujaly a nebaví mě (kromě Danielse), věnovat nehodlám. (11.05.2014)

Novinářský idealismus a boj za jeho čistší morálku, je ve své ‚dušínovské‘ poloze na hranici úsměvnosti, což bohudík vrací do vod reality osobní polohy zúčastněných, kteří prostě jednají a mluví jako obyčejní lidé. Kdybych chtěl psát příběhy, chtěl bych to umět jako Aaron Sorkin. Vzdělávací lekce v oblasti americké politiky jako bonus. Seriálová událost roku (která mě málem díky své relativně tiché kampani minula). (09.09.2012)

První série byla parádní: Již od první scény si mě Newsroom získal. Důvodů je několik: pohled do zákulisí televizního zpravodajství, použití skutečných událostí (Pro člověka žijícího mimo USA je Newsroom báječnou možností, jak se o daných událostech dozvědět trochu víc.), skvěle vybraní herci (Jeff Daniels si tu Emmy vážně zasloužil), výborný scénář... První série je u mě za 95%. Ve druhé sérii se vše točí kolem reportáže o tajné operaci Genoa a ostatní události v podstatě jdou stranou - tentokrát asi jen 80%. Někdo by mohl říct, že se v tomto seriálu možná až moc řeší vztahy mezi postavami - mně to ale nevadí, postavy mi tak přirostly k srdci, že prostě chci vidět, jak se to mezi nimi vyvine. Člověk se u Newsroomu také dost zasměje -> zkrátka a dobře je to v podstatě dokonalý seriál... (24.09.2013)

Velmi chytlavý seriál, který sází na nanejvýš neokoukané a zajímavé prostředí (velmi originální a vděčné), přesné a sympatické herce (ano, úmyslně přehrávající) a často velmi vtipné, kulometně rychlé dialogy/monology (u kterých člověku nevadí si je přehrát znovu…i když nejednou mi kvůli kadenci slov nějaká ta povedená ironická výměna napoprvé unikla). Pokud jsem po první sérii žehral na jistou míru přehnané „proamerickosti“ (přestože první díl naznačuje opak), ale hlavně „převztahovanosti“ projevující se častým přetřásáním intimního života hrdinů přímo na pracovišti během plného nasazení (zvláště ony typické výstupy uprostřed haly chytající až sebeparodující charakter), musím po dalších zhlédnutých dílech tvůrce pochválit. Druhá série mi přišla oproti té předchozí výrazně vyzrálejší. Vztahy se sice i dál přetřásaly na schůzích, ale už ne tak často a divadelně, okatě a s mírnou dávkou trapnosti jako předtím (i když sem tam na ně přece jenom dojde…na druhou stranu se tak děje ve chvílích, kdy je za to divák vlastně i rád). USA už zdaleka nejsou brány za nejlepší místo na planetě, zprávy zas nabraly větší důležitosti, a to i s příchodem týmu právníků, kteří pálili ostrými. Dalo se na odiv, že nikdo není dokonalý a zpravodajský tým si může lehce sám zlomit vaz, a to i přestože jde o profesionály, což jen podtrhlo jejich lidskost. A právě díky oné nastoupivší „ větší vyzrálosti“ jsem si seriál začal užívat mnohem víc. Škoda ovšem, že třetí série si úroveň druhé nedokázala udržet a krapet klesla. Z části tomu napomohlo degradování linky se „zdrojem“, protože vše, co souviselo s FBI, bylo dost groteskní, a to i přes nadsázku, o kterou se Newsroom opírá. A také se na tom podepsal fakt, že tvůrci věděli o blížícím se konci, tudíž (zas) přitlačili na vztahovost, dojímavost a seriál částečně ztratil tu dynamičnost, kterou předtím disponoval. Objektivně si tak už Newsroom plný počet příliš nezaslouží, já mu ho však čistě z toho důvodu, že mi i přes zmíněné nedostatky za ty 3 řady opravdu hodně přirostl k srdci, stejně ponechám. A kdo ví, třeba to není úplný konec (na který to zatím vypadá) a tvůrci v čele se Sorkinem dají časem do kupy další díly (a asi si nepamatuju seriál či film, kde by se v titulcích tak moc kladl důraz na scenáristu, nutno ovšem dodat, že zřejmě oprávněně). „Před 14 měsíci jste odvysílali reportáž, ve které jste Tea Party nazval americkým Tálibánem.“ – „Ano.“ – „A?“- „Tálibánu se to nelíbilo.“ (17.02.2013)

Zejména na první sérii mi vadila názorová nestrannost tohoto seriálu v poměrně citlivých otázkách, respektive její absence. Asi to jinak nešlo, ale pokud mám brát nějakou postavu jako klaďáka a hrozně s ním nesouhlasím, a tyto postavy utírají jiné postavy, jakože záporaky, se kterými souhlasím, obtížně se mi to sleduje. Ve druhé a třetí sérii už to bylo v tomto směru lepší a celý děj se obracel do zajímavějších rovin. Málokterý seriál se ustavičně zlepšuje. Ačkoliv jde řemeslně o dobře zvládnutou práci, otravovaly mě i další věci, typu nemístná vyhrocenost některých témat (již jinými zmíněný fakt, že pokud jedna stanice odvysílá tu samou reportáž o třicet sekund dřív, změní to snad svět, či co) a otravné vnucování toho, co je důležité a co ne. Či jen jednoduché zneužívání silných témat a událostí vytažených z reálného světa, kterým tvůrci nepřidali nic moc navíc krom primitivních romantických linií zúčastněných postav. (06.07.2015)