Prstýnek

Příjemná a milá červená knihovna! Korbelář a Dítě hrají klasické alfa samce, v celém filmu mají stejný výrazový rejstřík. Je to zábavné, ale příliš jednoduché. Vlasta Fabiánová je mnohem všestrannější herečka a krásná žena. Minimalistickým způsobem střídá emoce - touhu, stud, obavy, laskavost, přísnost, důstojnost. Už kvůli ní má smysl film shlédnout. (10.04.2023)

Doslova stokrát omletá komedie především na komerečních stanicích, ale stále stejně zábavná a stále stejně svěží i po těch letech, krásně rozvinutý příběh, se zajímavou zápletkou a s trochu nečekaným koncem..Původně podle námětu od levicového spisovatele Ivana Olbrachta, jako drobná, ale méně známá próza někde z dvacátých let. Herecké výkony tu byli nezapomenutelné, stejně tak jako scéna svádění chasníka Sochora, kněžnou v podání Vlasty Fabiánové a stejně tak jako svérázný humor téměř všech postav. Knežna-Fabianová, kníže-hypochondr-Smolík, chasník Sochor-Korbelář, doktor-Plachta ale i mladý kníže Robert-Dítě. Když jsem to viděl poprvé, jak já jsem jenom přál tomu Sochorovi aby nakonec zůstal s paní kněžnou po jednom boku-bohužel nestalo se a jediným dá-li se říct poutem mezi nimi tak zůstalo jen to řemenem převychované dítě mladý kníže pan Robert...Zajímavosti: jednalo se o poslední český film nasazený do kin ještě za okupace, tedy v tak vypjaté a hektické době, stalo se tak 16.2.1945. (26.08.2007)

Tak tento film, i přes svou malebnou atmosféru, si mě nikdy nezískal. A je to způsobeno především pro mě ne moc zdařilým hereckým obsazením. Dvojice Korbelář - Fabianová ještě nebyla nejhorší, avšak v případě jejich potomků nastává problém. Celkový dojem jinak milého filmu mně osobně kazí výkon Jany Dítětové. Podobný pocit jsem měla i v případě filmu "Škola, základ života", kde jedinou kaňkou bylo obsazení "Máňi"... Na druhou stranu je atmosféra filmu opravdu povedená, mile zde působí "stařičká" babička Růžena Šlemrová. Dalším pozitivem pro mě samotnou je i konec filmu... (24.01.2008)

Protektorátně selankovitý snímek, který měl obecenstvu v pustém roce 1944 pomoci zapomenout na plytkou současnost. Zaznamenáníhodný je ale jiný fakt, totiž že komedie Martina Friče v sobě archivuje dobové rodičovské a pedagogické zásady (,,Škoda rány, která padne vedle.") a jako taková je v blízké budoucnosti potenciálně na indexu politicky nekorektních filmů. S příchodem zákona zakazujícího rodičům používání fyzických trestů se možná i protektorátní Prstýnek ocitne v trezoru, jistě se najde nějaký patřičně horlivý ministerský úředník či ještě spíše úřednice, stejně jako se dnes v USA z filmů z 50. let digitálně retušují cigarety... (28.12.2012)

V nepeknom protektorátnom období sa podaril v podstate výpravný film s romantikou trochu naruby. Najskôr anděl svádí ďábla a po rokoch prichádza mladý princ ako z Kristiána s trochu násilnou predstavou romantiky. To sa mu aj vypomstí, ale tá druhá časť filmu je už trochu pojašená a scenár to neustál. Čo by som ustál je večne mladá kňažná aj po rokoch a na jej ďalší milfkovský románik už nezostal priestor. –––– Jasnosti, moje věda neselhala! ... Zázrak, nade vší pochybnost! –––– Ách, sodoma gomora. (11.07.2024)