Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář

Film, ve kterém si i přes jistou rozvláčnost všichni přijdou na své. Muži ocení sem tam vtipný dialog či scénu ("vodu, vodu", "nosila jsem pod srdcem plod naší čisté lásky", "tady máte drobnou tisícikorunu"), ženy si zase zapláčí při tuším trojnásobném či dokonce čtyřnásobném šťastném konci, který jim ani Nový svým osvíceným proslovem nebyl schopen pokazit. No a někteří renesanční jedinci zvládnou oboje, zasmát se i poplakat, jako můj strejda, který blahé paměti bulel i při Esmeraldě. Jinak jsem unesen z Dítětova výkonu, ten se vzhledem i projevem na roli poněkud zabrzděného houslisty hodil naprosto báječně. (01.02.2014)

Parodie jak víno, snad jedna z prvních u nás. Myslím, že se nebrala na paškál jen filmy, ale také tehdejší červenou knihovnu pro paní a dívky. A skoro nemám co psát, všechno už jste napsali přede mnou. Takže, ano, pro mne skvělá parodie, ne, nesouhlasím s těmi, které to nevzalo. A za třetí – zkusme si představit, jak těžké bylo po únoru natočit komedii tak, aby z ní soudruzi neměli vyrážku a nezakázali milion dobrých hlášek. Takže mistrovsky vypointováno. (26.05.2008)

Parodie mi chvílemi připomínala opravdu velmi špatný film ze třicátých let a ne nějaké jeho ironické ztvárnění, ale pak začalo přibývat absurdity a vynikajícího filmařského řemesla a například píseň v pochybném baru a napínavé sekvence v závěru daly plně najevo výjimečnost díla u kterého jsem se nezbavil smutku z toho, jak jedna nezapomenutelná éra překotně mizí. A proto mi byl ten dovětek pořádně nesympatický a Nového mi bylo až líto. (24.10.2009)

Nenápadný zázrak vrcholné české parodické komedie má v tomto díle určitě jeden ze svých zřejmých zdrojů a současně i vrcholů. Zdrojem travestie tu je pochopitelně s ohledem na dobu vzniku braková tvorba "románů do kapsy" (rodokapsů) třicátých let. Až unyle působící scény, natáčené jakoby záznam z divadelního představení, jsou téměř nevyčerpatelným zdrojem robustnějšího i jemnějšího humoru. Duchaprázdnost tehdejšího "čtiva" (další výraz pro brak vzniklý ve třetí čtvrtině minulého století) přímo bije do očí. Až anglická schopnost sžíravých sebesarkasmů pronášených postavami a herci, od kterých by to nikdo neočekával (Vítová, Nollová, Nový, Korbelář, Pištěk) kouzlo tohoto mimořádného filmu jen dále násobí. Dnes sporně působící vysvětlující závěr nebyl určen ani tolik tehdejšímu filmovému divákovi jako mnohem spíše partajní cenzuře rychle se rodící komunistické totality (film byl natáčen podle dostupných dat zhruba na jaře až podzimu 1948 a jeho premiéra spadá do jara 1949, tzn. do doby stupňované bolševizace společnosti, času rychlých vnějškových proměn dogmatu i jeho personálních ztělesňovatelů, v níž si nikdo nemohl být - a také nebyl - jist ničím). Nejen tento zářivý film naznačuje, koho vlastně v roce Pražského jara v náhlé smrti Martina Mac Friče česká i československá kinematografie ztratila. (12.09.2007)

Nádherný film, který s grácií sobě vlastní paroduje všechy moje oblíbené prvorepublikové limonády. Olďas Novas je skvělý ostatně jako už tolikrát předtím....kdo by neznal Roztomilého Maxe, Valentina, nebo Kristiána.... Tento film patří do rodinného stříbra naší kinematografie po zásluze, tak nadčasovou parodii aby člověk pohledal....Hanička Vítová si konečně mohla vystřelit ze všech těch naivek, které kdy hrála a kterým nakonec neutekla....btw. krásně zpívala (02.08.2004)