Sovětská bouře: 2. světová válka na východě

Jen na začátek upozorním, že jsem viděl všech 16 dílů nikoliv jen základních 8, které jsou zde uvedeny. Já moc ruské dokumenty nemám rád, jelikož většinou jsou plné chvástání co Rusáci dokázali a možná i záměrné zkreslovaní informací, které jsou v nich podávány. Zde tomu tak není, naopak máme možnost vidět krásné vizuální efekty, 3D animace s podtextem hudby která zvyšuje dramatičnost a prožitek. Musím tvůrce pochválit za četný výskyt map a také za krátké životopisy daných generálů. Ani azbuka, která na mě všude vykukuje mi nevadila, jelikož nebylo třebas nic z map vyčíst vše bylo výborně vysvětleno. Také dabing se zde velmi povedl. Nebudu zde již nic psát, stejnak jsem opět vytvořil román a tento dokument doporučuji, stačí se podívat třebas na youtube. (12.11.2016)

Dokumentů o 2. světové bylo už natočeno tolik, že je těžké nedovědět se něco nového. Ale co mě oslovilo úplně nejvíc, je forma, jakou to bylo vše zpracované. Míchání starých dokumentů, animací a hraných scén doplněné jakýmsi "deníkem" se spoustou technických informací je naprosto fascinující a tak tento dokument dává na frak všem filmům západní provenience a to jsem si myslel, že kolorovaná Apokaplypsa je hodně dobrá. (07.11.2011)

To samé jako Velká vlastnenecká válka, jen s přidanými dalšími deseti díly, které se podrobněji zaměřují na některé dílčí události východního tažení nebo se věnují specificky jedné zbrani (letectvo, námořnictvo). Zajímavý je hlavně poslední díl, o srpnovém tažení proti Japonsku, to přecejen není tak obecně známé. (18.10.2013)

Tak si to shrňme: do rukou se nám dostává ruská dokumentární série, na níž si tvůrci po technické stránce dali opravdu záležet, zpracování a digitalizace je skvělá. To samé bych také rád řekl i o rozvržení jednotlivých dílů, ale tak úplně nemůžu. Pravda, opravdu mě překvapilo, s jak v mnoha ohledech objektivním dokumentárním dílem Rusové přišli, přesto jsou tam poněkud účelově přecházeny ruské přešlapy a neúspěšně naplánované operace a soustředili se v každém díle pokud možno na to, aby to končilo nějakým ruským úspěchem ("Němci se dostali jen na předměstí Moskvy" / "Leningrad jsme slavně osvobodili po dvou a půl letech obležení" atd.). Na jednu stranu není úplně špatný nápad udělat ty díly podle témat "Stalingrad"/"Leningrad"/"Kursk", na druhou stranu popisy akcí byly až zbytečně podrobné a na úkor pochopení širších souvislostí situace nejen na východní frontě, ale i celé druhé světové války. Např. dost zásadní zmínka o tom, že Stalin v roce 1937 provedl rozsáhlou čistku vlastní generality, z níž vyvázl jen málokdo (zkušený), padla jen jaksi mimochodem a vůbec jí nebyla přikládána žádná důležitost, o tom, že sovětští vojáci mnohdy plnili stejně nesmyslné Stalinovy rozkazy jako na druhé straně Němci Hitlerovy, se taky jaksi nemluvilo a vůbec - Báťuška car, pardon, Stalin, tady byl vykreslen jako moudrý a rozvážný vojevůdce, který s chladnou hlavou nade vším dohlížel a posvěcoval plány generality, protože byl zřejmě skvělý taktik. Ve skutečnosti to byl už v té době silně podezřívavý a paranoidní diktátor, kterému víc než na životech vlastních vojáků záleželo na propagandě a šíření komunismu, s nějakým osvobozováním a natož tak nevděčných oblastí jako Ukrajiny, Polska nebo dokonce Československa vůbec nespěchal. Připomeňme si Dukelskou operaci, kde elitní čs. paradesantní brigádu místo letecky nasadil pěším útokem v první linii ( = co nejvíc ji zdecimovat) nebo dobývání Varšavy, kde Poláky nechal bojovat s Němci, dokud Němci povstání nepotlačili, a teprve až pak "přišel na pomoc", stejně tak by se dalo pohlížet i na povstání v Praze. Takže to jen tak na okraj ;) Přesto dávám 75%, protože i přes řadu nedostatků přece jen (byť zřejmě účelově) vybraný materiál byl zpracován dobře a důstojně (dokonce zde bylo na Němce nahlíženo s respektem) a o východní frontě se dalšího a objektivnějšího/rozsáhlejšího dokumentu zřejmě jen tak nedočkáme. (08.09.2012)

Velmi slušně propracovaný výklad historických událostí Velké vlastenecké války. Neboť to ukazuje, že Rusové ve všech pádech v prostoru vnímaného jako vlastní území či svou rodnou vlast jsou téměř neporazitelní. Třeba i v momentech, které měly velký vliv na porážku hitlerovského Německa. Dokládá to například operací Bagration. Jinými slovy, stojí za to připomenout. Pravděpodobnost, že je někdo někdy porazí mezinárodním politickým neumětelstvím či vojenskou silou je stejně naivní jako kdyby se třeba Karel Schwarzenberg měl stát ve volbách tváří KSČM. (21.11.2015)