Režie:
Cristian MungiuScénář:
Cristian MungiuKamera:
Oleg MutuHrají:
Cosmina Stratan, Cristina Flutur, Dionisie Vitcu, Doru Ana, Luminița Gheorghiu, Teodor Corban, Alina Berzunteanu, Valeriu Andriuta, Dana Tapalaga (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Alina se vrací z Německa, kam odešla za prací, s nadějí, že si zpátky odvede Voičitu, jedinou bytost, kterou kdy milovala a která kdy milovala ji. Jenomže v době, kdy tu Alina nebyla, našla Voičita Boha, a to je v lásce soupeř, nad nímž se těžko vyhrává. Cristian Mungiu, který si z Cannes odvezl Zlatou palmu v roce 2007, opět zvolil jako ústřední postavy dvě mladé ženy. Kdysi spolu vyrůstaly v sirotčinci a po delším odloučení se shledávají v klášterní osadě v kopcích. Zatímco pro jednu z nich se staly chatrče kolem kostelíka domovem, druhá touží utéci z místa, kde vládne přísný řád diktovaný knězem, jehož komunita slepě poslouchá. Není těžké objevit paralely s nedávnou historií autorovy vlasti, třebaže interpretace složitého a nejednoznačně vyznívajícího příběhu je ponechána na divákovi. Poslední záběry ovšem výmluvně vyjadřují autorův pohled na současné Rumunsko. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (54)
Krásný konflikt západní civilizace a její lifestyle X ortodoxní víra, která ztracenému pomáhá nalézt "své místo".Silný příběh s nádhernou kompozicí záběrů a mizanscénou (možná právě díky tomu jsem se v průběhu 150 minut nenudil). Nejedná se o typickou evropskou artovku se statickou kamerou a dlouhými záběry. Na druhé straně kopců je mnohem dynamičtější film po obsahové i formální stránce než se může zdát... ()
47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - HORIZONS - Horizonty (Dupa dealuri / BEYOND THE HILLS / Na druhé straně kopců) - Takové lehké a nechtěné (a nevím jestli Alinou hrané) vymítání ďábla... - 30. 6. 2012 - kino - Pupp - Karlovy Vary - 65% ()
Pre mňa jednoznačná záležitosť. Duša dievčaťa sa postupne roztrhá po tom, čo zistí, že jediná blízka bytosť v jej živote sa od nej vnútorne odpútava. Jej stav sa zhoršuje. Psychiater nasadzuje lieky. Modloslužobníčkovia v kláštore ale následne pozabudnú na pravidelný dohľad nad užívaním Zyprexy. A tak sa rozhodnú liečiť po svojom. No a tak to aj dopadne. Poznámka ku komentárom: Mizanscéna môže byť prepracovaná ako chce, toto bolo na to, o čom to pojednávalo, pridlhé. ()
Mungiu mě po svém předchozím oslavovaném filmu, který mě nechal naprosto chladným, příjemně překvapil. Ze začátku jsem měl strach, co s tou obrovskou stopáží (na artový film), ale nakonec nemůžu říct, že bych se v průběhu filmu nějak výrazně nudil. Zhruba 110 minut jenom tak sledujete čistý realismus, občas uznale pokývnete hlavou nad chytrým střihem nebo hloubkovou kompozicí záběru, ale stejně pořád jenom čekáte, co z toho vyleze. A opravdu se tak stane, poslední půlhodinu Mungiu hezky přitvrdí a místo čiré popisnosti se nenápadnou, ale znatelnou změnou formálních prostředků (a také zkvalitněním dialogů) soustředí na co nejlepší vyjádření myšlenky a názoru. Zejména poslední dva statické záběry opravdu stojí za to a díky tomu má Mungiův film hezký "dojezd" ještě dlouhé minuty po skončení titulků. Což jsem u 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny postrádal nejvíce. ()
Opäť výborne koncepčne vybudované. Každý obraz natočený na jeden záber. Oproti debutu tu režisér častejšie pracuje s hĺbkou mizanscény. Napriek šialenej dĺžke nie sú v scenári hluché alebo okato zbytočné motívy, aj keď je na uváženie, či práve minutáž nezráža napätie a naliehavosť akou sršal Mungiou prvý film. Nakoniec to neskĺzne do moralistickej polohy a autor sa šalamúnsky vyhne adresnému obviňovaniu. Všade odbočky k "realistickým detailom". Je to poctivo urobený film. Napriek tomu mám pocit, že to nemá také gule ako 4 mesiace, 3 týždne a 2 dni. ()
Reklama