Páter Thomas

Páter Thomas je přesně jeden z těch filmů, který po zhlédnutí rychle vyšumí. Snad jediná scéna, která mě tak trochu vzala je ta s vrtákem. Jinak jsem po celou dobu nabýval dojmu, že se dívám na změť tak nějak poskládaných scén, a i když vím, že Fulci se zaměřuje na detaily, tak tady mi to na rozdíl od The Beyond vadilo. Spirituální linka mi přišla až příliš odbytá, ale ještě víc mě zarážela inteligence obětí, která se rovnala nule. Aspoň to syrové násilí, jak u Fulciho bývá zvykem, je na té nejvyšší úrovni. Nebylo to sice špatné, ale zase ne tak dobré, jak bych očekával. Naprosto typický příklad čistého průměru. (29.03.2009)

Stejně jako příbuzný Fulciho snímek Brána do záhrobí, který jsem viděl pár let nazpět, se jedná o brutálně natahovanou nudu bez ladu a skladu. Chápu, že pro některé se jedná o kultovní záležitost a že ve své době film dokázal vyděsit nebo pobouřit. Ale u Páter Thomas jsem se osobně musel hodně přemáhat k dokoukání. Gore efekty jsou sice opět místy šmakózní, ale scénář je prostě slabota a všechno vyznívá tak nechtěně vtipně. Navíc je to násilí tak samoúčelné až hanba. Stejně jako většina Fulciho filmů. (28.01.2020)

Pro mě velice atmosférický horor. Fulci udělal dokonalou atmosféru,která k hororu patří. Typický italský horor. Červi a zombí a nějaká ta mystifikace. I mě se někdy zdá nějaká ta nelogičnost,ale i v životě není všechno logické a o to je film lepší. Stejně tak i nelogická Trojice smrti od Daria Arganta. Film má docela,klidné zakončení a otevřený konec. Ještě teď jsem nepochopil proč je na konci ten křik. Že by mrtví nebyli úplně tak mrtví? Hm. (09.05.2006)

Za najdesivejší, najnechutnejší a najodpornejší film talianskeho režiséra Lucia Fulciho považujem snímok "Brána do záhrobia" (E tu vivrai nel terrore - L´aldilá), ktorý natočil v roku 1981. Na druhé miesto by som zaradil "Pátera Thomasa" (Paura nella cittá dei morti viventi). Pri ňom sa pán Fulci tiež poriadne odviazal a nebral si žiadne servítky. Obesený katolícky kňaz. Krvácajúce oči, zvracanie vnútorností. Rozdrvená lebka a vytekajúci mozog. Hlava prevŕtaná elektrickou vŕtačkou. Červy, krysy. Hnusné rozkladajúce sa oživlé mŕtvoly. Krvilačné zombie. Slizké, krvavé gore. Démonický prízrak mŕtveho pátera Williama Thomasa... Non é giallo. Questa é dell´orrore!!! **** (17.02.2016)

Tento hit šťastných českých a slovenských vlastníků videopřehrávačů osmdesátých let, rozhodně nepatří k mistrovým nejpovedenějším kouskům. Ovšem vyčítat filmu scénáristické nedostatky v podobě logických lapsů, by bylo (a vhledem k reakcím uživatelů) i je zcela fatální chybou, vycházející z nepochopení a neznalosti jak Fulciho díla, tak i jeho osobnosti. Nahrazení lineární logiky logikou mozaikovu, bylo jedním z důležitých pracovních nástrojů tohoto velkého obdivovatele surrealistů (především pak Bunuela), stejně jako fascinace iracionálnem a temnotou nevědomí, vystupujících na povrch v podobě strachu z neznámého a nepochopitelného, obav z věcí a jevů, které se nachází mimo dosah vědecky zracionalizovaného a utříděného světa, který má zdánlivě pro vše svá uklidňující vysvětlení. Nicméně Paura nella cittè dei morti viventi obsahuje (alespoň dle mého názoru) dva přehmaty, které se měrou zásadní podepisují pod celkovou neuspokojivost snímku. Jsou to jednak výrazně nepovedené (až by se chtělo říct odfláknuté) gore efekty a takřka úplná absence pro Fulciho tolik typického černého humoru (jedna vrtačka v hlavě to nespraví). (13.04.2007)