Čtyři dohody

Zajímavé je, jak se to Duškovi podařilo namíchat způsobem, který mnohé zasáhl natolik, že si Čtyři Dohody získaly takovou popularitu. Vždyť je to jalová moudrost pro ezoterické blby, co si luští budoucnost z vlastní dlaně spojena s tragikomikou rodičovství. Asi proto to zaujalo tolik lidí. Mě sral i ten přednes. Dušek tak rozvláčně okecává myšlenku, aby tomu představení vtiskl humornou složku, přičemž mně těmi bezbřehý vtipy způsoboval úzkost, v níž jsem musel setrvat, aby se dozvěděl, že vlastně říká kravinu, která je napůl banální a napůl nepřesná. V komentářích pod záznamem na youtube lidi píší, že jim to dalo víc než kázání v kostele, humanismus a filosofie dohromady. Zajímalo by mě, jak moc se dotyčný seznámil s filosofií a humanismem. Podle mě vůbec, páč je nepříliš vnímavým hlupákem. Ono je totiž tohle představení postavený na stejnojmenný knize, která je určená těm, kteří chtějí přeskočit všechny ty moudré knihy, co byly v různých etapách napsány velkými mysliteli a vstřebat výtažek moudrosti v této jedné knížce, kteří čítá 136 stran. V té jejich duševní malosti, pomatenosti i neschopnosti kriticky uvažovat jim to zní strašně woke a pak tvrdí, že svět by byl přeci lepší, kdyby se tím lidi řídili třeba jen z poloviny. Když jsem vyjádřil svůj nesouhlas s nesmysly, které Dušek tvrdí, tak jsem byl odpálkován tím, že na takové "myšlenky" nemám kapacitu. Zajímavé jest, že jsem za uplynulý týden přečetl Sarteův "Existencialismus je Humanismus" a "Svět Vnímání" od Merleau-Pontyho a následně na to napsal seminárku. Spíš tedy soudím, že blbej nebudu. Naopak - myslím, že jsem natolik inteligentní, že dokážu prohlédnout strukturu toho, jak se může taková sračka uchytit u mnohých nepříliš vnímavých a pomatených. (24.01.2021)

Už podle hodnocení zde je vidět, že dílo vyvolává kontroverze, výrazné protipóly a názorové neshody. Jedni, považujíc divadelní hru Duška za utopistický blábol, pouťová moudra a naivní přístup k životu obecně, tuto rezolutně odmítají a lámou nad ní hůl. Druhý tábor v tom vidí jakýsi skutečný skrytý obraz společnosti, který vlastně docela dává smysl. Já, jakožto skeptik a realista s duší romantického zvířátka, se musím přiznat, že mnohé zde řečené se dá pochopit, ač pohnutky mnohých jsou odlišné. Třeba je to zkrátka nebavilo. Přesto si myslím, že bezhlavé zavrhnutí díla je zřejmě největší hloupost, jakou můžete udělat. Má osobní domněnka je taková, že nám Dušek jistou formou ukazuje lepší cestu, po které můžeme jít. Nikomu nic nevnucuje a presentuje to formou zábavy, kterou v tom sice nevidí každý, ale já osobně se dost nasmál. A především zamyslel. Nad sebou, nad konáním svého okolí, nad mnohým z minulosti a především nad mnohým, co by mne mohlo teprve potkat. A když ve vás dílo samotné vyvolá takové otázky, vykřesá pomyslnou jiskřičku naděje v boji za to, aby se z vás stal lepší člověk, nelze to jen tak hodit za hlavu a ignorovat. Ať už jsou Čtyři dohody presentovány dobře, nebo ne, samotné určitě dávají smysl a už to si zaslouží plné hodnocení. A jak jsem četl některé ohlasy, musím sám přidat jeden. Kdyby si každý z nás z tohoto díla vzal byť desetinu a jednal by alespoň v těch několika životních chvilkách podle zmíněných čtyř rad, byl by svět dvakrát lepším místem pro život. Stačí jen překonat své ego. 90% (21.12.2020)

Synchronicity jsem si začal všímat před pár lety, spousty podivně náhodných událostí jakoby pasovala a dovysvětlovala můj minulý stav, současný či lehce budoucí. Spolu s tím i mnoha dalších procitnutí ´´jemnocitu´´, jakoby člověk občas viděl do lidí, malých dětí či zvířat a situací a vnitřní hlas mu napovídal jak se zachovat, aby v dané situaci vyplinula dokonalá rovnováha. Zesílená intuice. Nebo jakási přirozená sounáležitost s člověkem, kterého potkáte poprvé v životě a už po pár hodinách s ním strávených máte ten tíživý pocit, že ho znáte celý život, možná déle než je jeden lidský. Tíživý říkám proto, že se stejnou shodou vývoje k potkání tohoto člověka nastává často i loučení na věčnost. Dona Miguela Ruize silně ovlivnila víra předkolumbijského národa, který měl rozhodně blíže k přírodě, planetě, pozorování člověka v prostoru a času narozdíl od naší konzumní společnosti. Jaroslav Dušek vše vtipně vlastní jeho bytosti upravil pro dnešní publikum. O úspěchu samo o sobě vypráví věčně vyprodané představení. A za mě na tom rozhodně něco je. 95% (22.05.2018)

Filozoficko-psychologický monolog o podstatě lidské bytosti v souvislostech. J. Dušek glosuje výchovné pilíře naší současné společnosti a komparuje to s Ruizem, což je přirozeně díky animozitě odlišných přístupů vtipné. Na paškál se dostává ego, represivní výchova, psychika, materialismus atd. J. Dušek prezentuje vnitřně radikální proměnu člověka, ale ta má své limity. Dnešní společnost má problém, že spoustu děti je jednoduše nevychovaných, agresivních a neempatických a já jádro pudla nevidím v nedostatečné volnosti, naopak nastolení určitého řádu a pravidel může těmto jedincům pouze pomoci. Spoléhat na vrozenou lidskou dobrotu u každého jedince, je víc než naivní. Jak správně J. Dušek uvádí, každý je nezaměnitelná individualita. Ta nemá pouze pozitivní vlastnosti, ale i negativní. Rozumím filozofii sebeuvědomění, vnitřního růstu a tolerance. Bohužel tohle jde činit, až od určitého věku. Navíc každý není mentálně či intelektuálně vybaven v dostatečné míře, aby byl schopen dlouhodobě udržet sebekázeň. Některé myšlenky jsou podnětné, avšak jako celek je to pro většinovou (nejen) českou společnost nefunkční. 57%. PS: J. Dušek je jako intelektuální rétor vynikající. (20.07.2014)

Jaroslav Dušek a jeho hra s myšlenkou a slovem. V tomhle je to skvělý, baví to, je potřeba to brát s humorem a ne jako 100% poučky a životní styl. Pravdou je, že hudební vsuvky jsou trochu zbytečný a navíc, ale naopak ty myšlenkový pochody jsou fakt perfektní. Já jsem se bavil a nutno uznat, že kromě toho humoru a nadsázky tam je i dost té životní "pravdy" - rozuměj zkušenosti (ne návod na život). To, co tam zazní, jsme asi všichni někdy nějak zažili... (23.10.2017)