Čtyři dohody

Nejsem hipík a hlavně po ránu kolem sebe šířím úplný opak energií, než které nám v sobě pomáhá najít kniha Dona Migulea Ruize, ovšem toto pozastavení se nad směšnými hodnotami, které jsme tady za tu krátkou dobu stačily vytvořit, dokáže člověka neuvěřitelně zklidnit. Před návštěvou představení není potřeba přečtení knihy, protože Dušek všechny zásadní myšlenky interpretuje naprosto dokonale a celé to obohacuje svým osobitým humorem. Pro lidi s předsudky je však přečtení knihy nutností, aby věděli do čeho jdou, pak už je těžko může bosý Dušek šokovat se svou indiánskou košilí a značně alternativními hudebními čísly. Kniha ani představení z vás ze dne na den šťastného člověka neudělají a je na každém, jestli vůbec dokáže přijmout fakt, že se stejně jako předešlé generace snažil řídit uměle vytvořenými pravdami, které vlastně ani nemají žádný smysl a navíc nám ještě škodí. Viděl jsem pouze divadelní záznam, takže nedokážu posoudit, zda představení je skutečně zdlouhavé, ale záznam má tempo velmi svižné. K samotným dohodám můžu říct jen to, že hned první nedokážu dodržet ani pár hodin, ale třeba díky druhé jsem si po čase začal masochisticky užívat vyhrocené situace, protože ustát je se stoickým klidem a ještě si analyzovat velikost vnitřního problému protivníka, aniž by si to při ubohém kopání kolem sebe uvědomoval, to je vrcholně opojný pocit. (25.01.2015)

Skvělé,nejen,že jsem se bavil od začátku do konce, ale zároveň jsem si z této hry odnesl obohacující životní myšlenky, které jsem našel až opakovaným posloucháním záznamu, kdy každé další poslouchání mi dalo více a více. Konečně viděno živě a musím uznat, že si to člověk užije ještě daleko více. Perfektní, není co vytknout. (21.12.2013)

Na Jiřího Duška (především díky tomuto záznamu) můžete nahlížet dvěma pohledy. Buď je to cvok, který do extrémů konstruuje své pohledy na psychologii lidí ve třetím tisíciletí nebo je to poslední člověk se zdravým rozumem na zemi. Jsem zastáncem druhého pohledu a moc se těším na Duškovu Pátou dohodu. Vzácné dílo v dnešní době, kdy se z lidí (jako z nás všech) stávají magoři a otroci vlastních výdobytků. (14.02.2015)

Musím uznat, že od kohokoli jiného by mi to asi přišlo jako agitace. Dušek má ale talent držet to na hraně a nepřekročit hranici, kdy už začínám mít pocit, že mne někam tlačí. Nesnáším manipulace jakéhokoliv druhu a Dušek se vždycky stáhne, nebo to zlehčí, přesně ve chvíli, kdy už by mi začal vadit. Beru to jako povedené talkshow s řadou zajímavých mouder, která mne donutila k zamyšlení. Přesto u mne pořád jako šoumen vede Dylan Moran- Monster. (27.03.2014)

Pokud jde o vlastní filmový záznam, ten není příliš nápaditý; o jisté nápaditosti se snad dá hovořit pouze co se týče výběru archivních filmů, na které autoři místy prostřihávají, aby ilustrovali výklad. Zaznamenávaná vlastní hra je ovšem v nejlepší duškovské (polo)improvizační tradici ve stylu Cavemana i dadaistických hříček divadla Vizita. Ve hře předestírané teze jsou velmi sympatické a osvěžující ve své (zdánlivé) naivitě, přednes Jaroslava Duška je pak svižný a tradičně plný slovních hříček a nečekaných přirovnání, za které by se nemuselo stydět ani Osvobozené divadlo. Pokud jde o toltéckou či vůbec indiánskou životní moudrost, kterou hra propaguje, kladl jsem si při odchodu z kina jenom otázku, zda náhodou vše, co zde bylo řečeno, neznaznělo už mnohokrát v dějinách (byť třeba trochu jinými slovy) i z úst celé řady dalších nábožsko-etických vůdců, včetně "našeho" Ježíše Krista. Mám tím na mysli ponaučení ve stylu "miluj svého nepřítele jako sebe samého", "jaktože vidíš třísku v oku bratra svého a nevidíš trám ve svém oku?", "déšt padá stejně na hlavy spravedlivých i nespravedlivých", "kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou" atd.: Neříkají "čtyři dohody" vlastně totéž? - Nebo jinak: Potřebovali jsme skutečně až staré Toltéky, abychom začali v praxi uskutečňovat to, co nám vlastně bylo na teoretické rovině vštěpováno už od pradávna? Spadne snad konečně alespoň toltécký humanismus na úrodnou půdu? (26.01.2014)