Čtyři dohody

Pokud jde o vlastní filmový záznam, ten není příliš nápaditý; o jisté nápaditosti se snad dá hovořit pouze co se týče výběru archivních filmů, na které autoři místy prostřihávají, aby ilustrovali výklad. Zaznamenávaná vlastní hra je ovšem v nejlepší duškovské (polo)improvizační tradici ve stylu Cavemana i dadaistických hříček divadla Vizita. Ve hře předestírané teze jsou velmi sympatické a osvěžující ve své (zdánlivé) naivitě, přednes Jaroslava Duška je pak svižný a tradičně plný slovních hříček a nečekaných přirovnání, za které by se nemuselo stydět ani Osvobozené divadlo. Pokud jde o toltéckou či vůbec indiánskou životní moudrost, kterou hra propaguje, kladl jsem si při odchodu z kina jenom otázku, zda náhodou vše, co zde bylo řečeno, neznaznělo už mnohokrát v dějinách (byť třeba trochu jinými slovy) i z úst celé řady dalších nábožsko-etických vůdců, včetně "našeho" Ježíše Krista. Mám tím na mysli ponaučení ve stylu "miluj svého nepřítele jako sebe samého", "jaktože vidíš třísku v oku bratra svého a nevidíš trám ve svém oku?", "déšt padá stejně na hlavy spravedlivých i nespravedlivých", "kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou" atd.: Neříkají "čtyři dohody" vlastně totéž? - Nebo jinak: Potřebovali jsme skutečně až staré Toltéky, abychom začali v praxi uskutečňovat to, co nám vlastně bylo na teoretické rovině vštěpováno už od pradávna? Spadne snad konečně alespoň toltécký humanismus na úrodnou půdu? (26.01.2014)

Filozoficko-psychologický monolog o podstatě lidské bytosti v souvislostech. J. Dušek glosuje výchovné pilíře naší současné společnosti a komparuje to s Ruizem, což je přirozeně díky animozitě odlišných přístupů vtipné. Na paškál se dostává ego, represivní výchova, psychika, materialismus atd. J. Dušek prezentuje vnitřně radikální proměnu člověka, ale ta má své limity. Dnešní společnost má problém, že spoustu děti je jednoduše nevychovaných, agresivních a neempatických a já jádro pudla nevidím v nedostatečné volnosti, naopak nastolení určitého řádu a pravidel může těmto jedincům pouze pomoci. Spoléhat na vrozenou lidskou dobrotu u každého jedince, je víc než naivní. Jak správně J. Dušek uvádí, každý je nezaměnitelná individualita. Ta nemá pouze pozitivní vlastnosti, ale i negativní. Rozumím filozofii sebeuvědomění, vnitřního růstu a tolerance. Bohužel tohle jde činit, až od určitého věku. Navíc každý není mentálně či intelektuálně vybaven v dostatečné míře, aby byl schopen dlouhodobě udržet sebekázeň. Některé myšlenky jsou podnětné, avšak jako celek je to pro většinovou (nejen) českou společnost nefunkční. 57%. PS: J. Dušek je jako intelektuální rétor vynikající. (20.07.2014)

Skvělé,nejen,že jsem se bavil od začátku do konce, ale zároveň jsem si z této hry odnesl obohacující životní myšlenky, které jsem našel až opakovaným posloucháním záznamu, kdy každé další poslouchání mi dalo více a více. Konečně viděno živě a musím uznat, že si to člověk užije ještě daleko více. Perfektní, není co vytknout. (21.12.2013)

Ke sledování tohoto filmu jsem byl víceméně donucen, ač tedy pana Duška mám hodně rád. A musím říci, že se celé kino úžasně bavilo od začátku do konce - všichni 4 diváci :)). Osobně bych raději viděl divadelní představení, ale i tato "náhražka" zafungovala výborně a DVD si rozhodně také pořídím. Minimálně se na něj mrknu až budu čekat nějakého toho prcka :) (22.01.2014)

Jedním slovem "nádherné" :) Tento film/představení možná spoustu lidem nic neřekne nebo ho z fleku odsoudí. Nicméně stále více přibývá lidí, kteří ho naprosto docení. Není to podbízivé, není to kritizující, je to jen pohled člověka "pozorovatele" na život. A čím více život pozorujeme, tím více v tom uvidíme tu pravdu :) Člověk se stále vyvíjí, sám bych to možná před 5ti lety po pár minutách vypnul a odsoudil, takže pokud je to i váš případ, nic si z toho nedělejte. Třeba za pár let to uvidíte zase jinak. A třeba ne, a taky se nic neděje :) (16.02.2014)