Roztomilý člověk

Zpočátku jsem byla z Fričovy konverzační taškařice, kde se drby šíří rychlostí blesku a nabývají těch nejabsurdnějších rozměrů, maximálně nadšená. Vzhledem k přepálené stopáži se později začnou Bláhovy výmysly a následná nedorozumění zajídat, i tak ale patří Roztomilý člověk k tomu nejzábavnějšímu z dané éry. (30.12.2011)

Za nejlepší Nového filmy považuji vedle Valentina Dobrotivého a Kristiána právě tento snímek, natočený podle předlohy komedie F. X. Svobody Kašpárek. Je skutečně s podivem, kolik scén z tohoto filmu utkví v paměti. Kruhy nad postelí, scéna v posunovaném vagónu, prázdný kostel při závěrečné scéně, oholený vous T. Pištěka... V plejádě skvělých herců nelze zapomenout na E. Nollovou v roli babičky, temperament N. Gollové, ale i drobnější postavy - Z. Baldovou, S. Svozilovou. Vedle standardu R. Schránila se mi zdá, že se umělecky trošku ztrácel L. Pešek, kdežto hladový abstinent Filipovský je taky ve svých scénách nezapomenutelný. Nejde o obsah, sám příběh byl primitivní, ale režijně fričovsky mistrně zvládnutý... (16.09.2014)

Ve válečných letech se čeští filmaři vraceli ke staré látce... píše se na začátku filmu. Chápu to jako alibismus, protože pár vtipnějších a lepších filmů pro pamětníky už jsem viděl. Ne že by Olda ze sebe nedostával to nejlepší, ale námět mi nějak pokulhává, je příliš dětinský, a ani jako satira na senzacechtivou společnost to nestačí. (31.12.2015)

Nevím, zda by mě redaktor Lokálního hlasatele Viktor Bláha připadal jako roztomilý člověk i ve skutečnosti. Spíš ne. Ale život této postavy na plátně nemá chybu. Patří k těm komediím, kdy se náš kritický zrak (daný současnou rozmanitostí televizní a filmové tvorby) postupně otupuje, až v jeho sítnici zůstanou pouze dvě barvy - černá a bílá. Postupně se pak můžeme unášet skvěle vyfabulovaným příběhem, mistrnými konverzačními dialogy, plynulým tempem vyprávění a neopakovatelným kouzlem Viktora Bláhy a Poldy Krušinové. Upřímně řečeno si nepamatuji na žádný filmový příběh, kde bych čekal až z hlavního hrdiny vypadne nějaká lež (možná je to dáno tím popotáhnutím kravaty) - Max Braun u nás sice není tak známý, ale v Jižní Americe, tam má velkou popularitu. Když je přestupný rok, tak se jeden den prospí v kruzích. A prosím Vás to cvičí v prádle? Pak ovšem přichází objekt, který je schopen Viktoru Bláhovi konkurovat - a tu skříňku mám teď já, k zasnoubení bohužel nedošlo, a ten závěr - měli jsme si vybrat větší kostel, dej pozor, ať mi neomdlíš, miláčku. Ze všech filmů dvojice Nový-Gollová považuji tenhle za nejlepší ve smyslu jejich rovnocenného partnerství, zatím co v jiných filmech zářil jeden z nich vždy o něco víc, zde je jejich hvězdný třpyt stejný a navíc vychází ze stejného zdroje. Neméně skvělí - Pešek (prosím neurážej moji sestru), Pištěk (tím jsem odstranil tu překážku), Filipovský (na svatbu se chodí přece hlavně kvůli jídlu), Baldová (naše Emilka včera sedla ke klavíru a přehrávala Vaši skladbu, to dítě má úžasný hudební talent). V tomto případě neznám jiné hodnocení. (11.03.2004)

Oldřich Nový je v tejto krejzy komédii natoľko roztomilým človekom, že by si zaslúžil pár zaúch. Inak klasické zámeny, nedorozumenia, milé klamstvá, aby sa nakoniec všetko šťastne skončilo. Myslel som, že klišé ohľadom telefónov pri posteli je klišé amerických mainstreamových filmov z druhej polovice 20. storočia, ale Frič predbehol dobu. Ešteže Marvan nemusel vôbec vstávať z postele. Príliš som sa v tomto nonstop dialógovom chaose nevyznal, ale posledných 5 minút ma svojim vtipom dostalo. Škoda, že nie aj tá predchádzajúca väčšina filmu. (24.12.2016)